Zakázaná přitažlivost - Kateřina Petrusová

16. březen 2014 | 20.13 |
› 

Kateřina Petrusová je česká autorka narozená 23. března 1982 v Pardubicích. Své první dvě povídky napsala ve čtrnácti letech. Další přišly o tři roky později, kdy se zúčastnila několika literárních soutěží. Na nějakou dobu pak psaní opustila, vrátila se k němu teprve nedávno a vydala úspěšnou prvotinu Nebezpečná láska, jehož volným pokračováním je Nepřítel mého nepřítele a Zakázaná přitažlivostNapsala také samostatnou novelu S hlavou v oblacích pejru. V současnosti žije se svým manželem a dvěma dcerami v Pardubicích. 

Zakázaná přitaživost
Bavettovi 3

NakladatelstvíFragment
Počet stran: 304
Rozměry: 128x196
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-253-2049-5
Rok vydání: 2014

**

Anotace:

Senátorova dcera Emily má po krk života ve skleníku a potají odjede do New Yorku. Záhy je však vypátrána a musí se rozhodnout: buď se vrátí domů, nebo zůstane, ale pod stálou ochranou nepřístupného bodyguarda Henryho Trovata. Emily je rozhodnutá Henryho přesvědčit, aby ji nechal být, vše jim však začnou komplikovat city a především děsivý vánoční dárek, který jí pošle neznámý šílenec. 
Překoná láska tak odlišných lidí věkový a společenský rozdíl, nebezpečí, které Emily hrozí, a především Henryho zločineckou minulost?

** 

Jen já a Trovado. Já a Obřík. Já a King Kong. Kráska a zvíře.
Chudák. Kdyby mě slyšel. Nemůže za to, že ho od mala krmili steroidama, no ne? - Emily (str. 13)

Emily je dcera senátora. Má skvělý život, je sama se sebou vážně spokojená.
Tedy, chtěla by se postavit na vlastní nohy a její táta senátor jí to hodně stěžuje, ale jinak je zatraceně spokojená s tím, kdo je, jaká je a co vidí v budoucnosti.
Ale chce se postavit na vlastní nohy. A to v New Yorku. A k tomu potřebuje bodyguarda.
A pak ji přijde ten dárek.

Tedy, dárek...
Být dcerou senátora totiž není jen ta sluníčková část. 

Když k sobě budeme upřímní, čekali jsme od autorky jistý druh příběhu. A přesně takový taky dostaneme. V jádru stejný, ale přesto jiný.

"Jo, ale víš jak. Když poleháváš ve městě na střeše s loveckou puškou, nikdy to nevypadá dobře." - Kevin (str. 285)

Jedna z největších předností autorky je její styl psaní. Dokáže si získat, dokáže se vám dostat pod kůži. Stejně tak postavy, ty si dříve či později taky zamilujete.
Líbilo se mi, jak autorka naťukla i špinavější stránky života. Takové, které dříve vůbec nezmínila. Dělá to příběh reálnějším a vyrovnává to jiné věci, které se mi nezdály až tak uvěřitelné. Jedna věc, která mě zarazila, je Emily samotná a její rodina. Všichni jsou slučníkoví, veselí, skoro dokonalí. Já tomu prostě nemohla uvěřit. Přišlo mi to skoro až surrealistické. Ale, což musím uznat, vážně hezké a nad částmi s Emilynou rodinou jsem se prostě musela usmívat.

Máme tu nové protagonisty. Potkáváme staré dobré známé postavy. Charaktery = nejlepší stránka knihy. 
Emily. Oproti předchozím hrdinkám je takhle mladá a naivní. A ano, taková sluníčková. Docela mě to překvapilo. Taky rozmazlená a trochu dětská. Ale líbilo se mi, že se autorka snažila psát jiný typ postavy než doteď, že se nezasekla ve stejném stereotypu. Občas sice hrdinka nemluvila jako teenagerka. Nebo spíše nemyslela, a taky mě překvapilo, jak se v některých situacích, coby senátorova dcera, zachovala, ale jinak jsem ji měla ráda. Byla to strašně pozitivní postava a dokázali jste se do ní vžít, což je vždy plus.

"Je moc starý na to, aby byl na starší," odpověděla rozhodně. "Věř mi, v jeho věku už nechce být zajdou."
"Mami!" hekla jsem překvapeně. Některá slova by z úst vlastních rodičů nikdy neměla zaznít.
"Jen se ti snažím pomoct."
"Já vím," zafuněla jsem do mobilu. A po chvilce ticha: "Ale fakt nevím, co mám dělat."
"Dělej to, co ti jde nejlíp." Mámin hlas byl teď tak hladivý a přesně takový, jaký jsem potřebovala. "Buď úžasná. Protože ty jsi úžasná, Emily. Jsi nádherná, chytrá, vtipná a zatraceně tvrdohlavá. Jsi snem každého chlapa. A jemu to dojde, miláčku. Pak se bude mlátit do hlavy, proč mu to trvalo tak dlouho. Věř mi. Vím to moc dobře."
Řekla ta, která před dvaatřiceti lety sbalila o dvanáct let staršího chlapa a nedala mu šanci o tom přemýšlet.
Dědičnost je mrcha. (str. 44-45)

A Henry. Není to Bavetta, to si musíme upřesnit od začátku. Je to tichý muž, trochu stydlivý a není obdařený darem výřečnosti, vymetat večírky jej rozhodně neuvidíte, ale... kniha přeci jen měla pracovní název "Nebruč, plyšáku", a to jej hezky charakterizuje. Nakonec je to skvělá postava, kterou jsem měla ráda a kterou bych, takovou, jaká je, doopravdy nečekala. Nebyl typický hrdina. Nejspíše nebude to, co čekáte. A stejně si ho oblíbíte a ani si nevšimnete kdy.

Zápory: Dialogy nejsou tak svižné a vtipné, jak jsem zvyká. Zdá se mi, že vtipných scén tam bylo malinko, zatímco u ostatních knih jsem se smála v podstatě v jednom kuse.
Líbilo by se mi více rozepsat akci. Ten potenciál v knize byl, ale jak se k čemu pachatel dostal? Jak vše udělal? Něco vysvětlené bylo, ale ocenila bych trošku více. Takový výlet do hlavy záporáka by příběh mohl osvěžit.
A celkově Henrymu a Emily něco malého chybělo. Něco, díky čemu jsem se tolik nesoustředila na postavy a více vnímala nedostatky v ději.

"M-hm," udělala. "Jsi velkej, zlej plyšák a nikoho ke mně nepustíš."
"Něco takovýho by chtěl slyšet každý chlap," řekl jsem a zlehka ji zmáčkl, až vyjekla. "Zvlášť to s tím plyšákem. Je to takový drsný a dospělý." - Henry (str. 286)

Na další knihu Petrusové jsem se hodně těšila. Mám ráda její styl psaní, její humor mi sedne, postavy si oblíbíte a na pozadí je i příběh, při kterém se bavíte a má hlavu a patu. Zakázanou přitažlivost bych zařadila mezi zatím nejslabší knihu Petrusové. Stále je hodně vtipná, stále má skvělé postavy a je dobře napsaná, stále má mimo tu zaláskovanou část i solidní zápletku. Ale tomuhle dílu jednoduše něco chybělo a řadí ji tak do průměru. Přesto se čte dobře a, přiznejme si to, oproti tomu, co dnes vychází, je vlastně i průměr vysoko nad zaběhlým standardem. .)

Hodnocení: 3/5*

**

Ráda bych poděkovala nakladatelství Fragment za poskytnutí RC.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře