Je to zvláštní. Co si pamatuju, nebývaly moje básničky veselé. Ani za nejlepších nálad jsem nenapsala nic vyloženě optimistického. Prostě... to nebylo "já".
A pak si přišla tahle, která je až šokujícím způsobem ne-moje.
Takový zábavný detail, že jsem ji napsla po dni, kdy jsem byla tak na dně. Není život prapodivný? ^^
