The Girl in the Tower by Katherine Arden

The Girl in the Tower (Winternight Trilogy, #2) by Katherine Arden

28.12.2017 - 4,5*

"Think of me sometimes," he returned. "When the snowdrops have bloomed and the snow has melted.”

Než nějaký celkový názor, spíše napíšu, co se mi líbilo:
- na první novely autorky se Arden nebála bodnout. Bylo to místy brutální a bezcitné a autorka s postavami nejednala v rukavičkách, což odpovídalo době, ve které psala. Plus - charaktery měly své nedostatky a dělaly chyby, někdy s hodně špatnými důsledky... bylo to zatraceně dobře zpracované.
- magie, která vlastně magie nebyla

"There is no such thing as magic.”
"But you just—”
"Things are or they are not, Vasya,” he interrupted. "If you want something, it means you do not have it, it means that you do not believe it is there, which means it will never be there. The fire is or it is not . That which you call magic is simply not allowing the world to be other than as you will it.”

- tolik originálních nápadů! A věcí zpracovaných unikátním způsobem.
- hrdinka, která se odmítala vzdát svých snů, a svobody, jakkoli to mohlo bolet.
- Mrazík. Jelikož Mrazík. I když už není super enigmatická entita jako předtím, je přesně tím, v co jsem doufala, což muselo být pro Arden zatraceně těžké vybalancovat.

"How? I am a demon and a nightmare; I die every spring, and I will live forever.”

- věrohodné vedlejší charaktery. Jak mě doháněly k šílenství. Jak dobré byly.
- děj, který se zamotal. A logicky vyústil, poté, co vás chytil a nepustil... Propracovanější, než jsem čekala.
- a zodpovědělo to tolik otázek!

"The more one knows, the sooner one grows old,” Midnight returned cheerfully.”

- kniha také krásně navázala na první díl. Jak dějově, tak i v atmosféře, která se postupně stávala temnější, vkrádalo se více akce, i když na úkor lyriky, což ve výsledku nebylo špatně, i když mi ten prvek trochu chyběl. Stejně dobře se držela i pevných rodinných vztahů, charakterů a jejich snů i strachů, povinností nebo malých radostí. A nestagnovali. Rostli a posouvali se.

"Why carve things of wood,” she asked him, "if you can make marvelous things of ice with only your hands?” He glanced up. "I carve things of wood because things made by effort are more real than things made by wishing.

”

Na knize popravdě není nic, co by mi vyloženě vadilo.
- mladistvá nerozvážnost... Mrazík chovající se lehce pošetile na to, jak prastará bytost to je. O Vasye a jejím chování ohledně první lásky ani nemluvím. Tam autorka přímo psala, že je mladá a nezkušená. *smích*
- pár hloupých rozhodnutí Vasyi, ale je to YA a nebylo by věrohodné, kdyby některá z nich neudělala, hádám.
- tu a tam hrdince vyšlo více, než se mi líbilo. Sázela na své hloupé štěstí. A Mrazíka. Což od ní bylo po čase docela pokrytecké, když se to tak přebere.

"Every time you take one path, you must live with the memory of the other: of a life left unchosen. Decide as seems best, one course or the other; each way will have its bitter with its sweet.”

Jednička mě srazila na zadek a byla skvělá. Bylo by těžké na stejném poli příběh trumfnout. A tak šla Arden trochu jiným směrem... a vyšlo jí to. Tato kniha není tolik o atmosféře jako první díl. Je v ní více politiky. Důraz na svázanost žen, jejich takřka žádná volba, co se týče budoucnosti, možnosti rozhodnout pro sebe. A nejen těch chudných. Možná právě těch nejurozenějších. Je v ní hodně nespravedlnosti. A je podivné, jak kouzelně to je spletené s atmosférou a to, co by jinak vyznělo depresivně a beznadějně, naopak vyvolává pocit naděje a odhodlanosti. A samozřejmě Vasyin boj o její místo ve světě. A více akce.

"Witch. The word drifted across his mind. We call such women so, because we have no other name.”

Je to nádherně vybalancovaná knížka, plná magie a lyriky pohádek, a zároveň krutosti reálii doby, ve které byla psaná. A společně s kouzelnými bytostmi minulosti a brutálním prostředím ruské zimy tam je i křehká důvěra Vasyi a hledání její vlastní cesty, její neochota se vzdát, ještě ne. A jop, první nejisté kroky ohledně mladé lásky.
Líbilo se mi to, moc. ^^

"It is going to end, Vasya thought. One day. This world of wonders, where steam in a bathhouse can be a creature that speaks prophecy. One day, there will be only bells and processions. The chyerti will be fog and memory and stirrings in the summer barley.”