Zahrada sirén - Vladimír Šlechta

25. listopad 2013 | 21.46 |
› 

Vladimír Šlechta je českým spisovatelem fantasy. Narodil se v Liberci (r. 1960), vystudoval stavební fakultu, projektoval vodohospodářské stavby, externě vyučoval na stavební průmyslovce, psal požární zprávy a píše povídky a romány. V současnosti je ženatý a má dva syny. Jeho nejznámějším souborem prací jsou příběhy z Krvavého pohraničí, Likarijská trilogie (Nejlepší den pro umírání, LikarioOrcigard), navazující Gordonova země (Zahrada sirén, Ploty z kostí, Hořící přízraky) a další.

** 

Zahrada sirén
Gordonova země 1

NakladatelstvíBrokilon
Žánr: fantasy
Počet stran: 413
Vazba: brožovaná
Rozměry: 108 x 165
Autor obálky: Michal Ivan
ISBN: 978-80-7456-154-2 
Datum vydání: 10.5.2013

** 

Anotace:

Přichází Čas zabíjení a Čas umírání, přesně jak to prorokoval černokněžník Orichalkian. Vévodstvím Barro prošel mor, Arkastie stojí na prahu občanské války a Gordonovu zemi ovládli neznámí dobyvatelé. Skutečná válka však ještě nezačala.
V Zahradě sirén je ukrytý chlapec, jehož samotná existence může vyřešit potíže Hraničních zemí. Otázka však zní: je pro něj Zahrada sirén bezpečným místem?

**

Mladý král Arkastie je tajně sesazen a jeho přívržencům se to přirozeně nelíbí. A nelíbí se jim ani mladý dědic, chlapec, který by si pro sebe mohl trůn shrábnout. A k tomu ho sjednotit i s vévodstvím Barro. Taktéž bez vládce. Takže se všichni v okolí splaší, jeden jde mladého zabít a ostatní ho chtějí zastavit. Cestou na sebe nabalují chudáky, kteří s tím nemají nic společného a prostě se do toho jen omylem připletou. Jelikož se neopovažuju zajít do detailů, doufám, že vám tohle shrnutí bude stačit. A raději neodhaduju, kde autor nenápadně nadhodil počátky něčeho jiného, s čím bude pracovat později.

Začátek byl i na mě dost chaotický – ne nudný ani roztahaný, ale prostě šílený. Navíc kniha ze začátku popisovala, co se v pohraničí a okolí dělo, ale já byla tak trochu ztracená. Překvapilo mě, kolik jsem toho ze světa Krvavého pohraničí zapomněla. Do příběhu jsem se dokázala dostat až někdy v půlce. Ale pak jsem se bavila. Nadávala, smála se a fandila pár svým oblíbencům. A přála smrt těm ostatním, samozřejmě.

Stuart Grimm nevypadal na to, že je v tuto chvíli nejmocnějším mužem Arkastie, snad si to ani sám neuvědomoval. Byl to nevýrazný úředník, o němž se vědělo, že je naprosto čestný, neuvěřitelně statečný a fanaticky oddaný ideálu pro království jen dobré. (...) Kdyby bylo víc takových lidí, jako je Grimm, pomyslel si Thompson, byl by svět velice bezpečný – a nesnesitelně nudný.

Styl psaní... well, tohle je vážně vtipné. Protože naprostou většinu knihy jsem uvažovala o tom, co si autor vzal, když to psal. Tak šílené situace... příběh mi přišel poskládaný z nesourodých kousků, které k sobě ale tak nějak patřily. Také se tu a tam objevily úryvky z jedné knihy, nejblíže bych to přirovnala asi ke kronice, která nám vyprávěla, co se stalo, stane, a celý příběh tak získal takový zvláštní nádech. Skoro epický. A trochu melancholický.

Ze začátku to nebylo tak jemně propracované, jak jsem byla zvyklá, mělo to příliš rychlý pád, postavy se chovaly ploše, hlučně, skoro předvídatelně a neosobně. Neměly jiskru. Bylo to zamotané jako pavučina. Jenže potom to začínalo mít určité obrysy, vše do sebe zapadalo a... chytila jsem se. 

Postavy byly jednoznačný klad. Propracované, různorodé, dokázaly si vás získat – ať už tím kladným, nebo záporným způsobem. Bylo jich hodně a některým možná bude dělat problém se v nich zorientovat, pokud ve Šlechtově světě není dlouho, ale nakonec to vážně stojí za tu námahu.
Co se mi na Šlechtovi líbí, nebo přinejmenším oceňuju – umí napsat postavu, kterou si oblíbíte. A pak ji dokáže zabít. To hodně autorů neudělá. Na druhou stranu – Šlechta píše své knihy tak, že splétá osudy svých postav z více příběhů, takže jich nemá málo.

Nikdy nevěř lidem. Nikdy, nikdy jim neukazuj, že umíš víc než oni. Na tomto světě můžeš důvěřovat jen elfům a skřetům. Elfové jsou pyšní, ale nejsou krutí. Nikdy nebudeš tak dobře vidět, slyšet a léčit jako oni. Ale elfové ti neublíží. Nejsou nepřejícní. Na skřety si dej pozor, ale neměj z nich přehnaný strach. Skřeti jsou hloupí. Pokud jim ukážeš jen zlomek z toho, co umíš, padnou před tebou na zem a budou tě uctívat jako bohyni. Lidé jsou však závistiví. Proč to umí ona, a ne my – budou se ptát. Neposkytly jí ty schopnosti nějaké temné síly? Jasně, je to čarodějnice... - Margareta

Autor v průběhu psaní sem tam přidal malé detaily, které nám přiblížily situaci, takže vše vypadalo tak nějak... reálněji. Šlo poznat, že autor ví, o čem píše, nebo má minimálně dost dobrou představu. Měl zajímavé nápady, objevovaly se nové, respektive v Pohraničí nové technologie. Líbilo se mi, že se Šlechtův svět vyvíjí. A líbilo se mi, že zem měla historii, autor měl ke všemu legendu nebo nějaký malý příběh, paměť...  A rasy. Bylo jich hodně. A všechny byly propracované, něčím typické, měly své kladné i záporné stránky. Další jednoznačné plus knihy.

Zápory... Myslím, že jsem jednou dvakrát zahlédla překlep, taky mi kniha ze začátku přišla až příliš zamotaná. Zahrada sirén byla plná akcí, ale stejně mi připadalo, že se to pořádně rozběhlo až ke konci. Který ale vážně stál za to. Jiné zápory si snad ani nevybavuju.

"Staré časy končí," řekl polohlasně. – Alarich Tourain

Zahrada sirén je napsaná zase trochu jinak, než jsem byla zvyklá, autor před kapitoly občas napsal úryvek, který nám ukázal kousek budoucnosti, a celá kniha tak získala něco z epické, snivé atmosféry. Dlouho jsem se nemohla začíst, protože jsem v tom jednoduše plavala. Ale čekání se mi vyplatilo. A konec? Konec stál opravdu za to. Postavy byly propracované, musejí být, protože s nimi Šlechta pracuje už dlouho. Celý svět je skvěle promyšlený a má svou historii. Rasy a jejich zvyky jsou po postavách největším kladem knihy. Trochu mi to pokulhávalo na vedení děje, doopravdy mě to vzalo až ke konci, ale bavila jsem se. Není to nejlepší kniha od Šlechty, ale určitě ji můžu doporučit.

PS: už jsem zmínila, jak miluju Šlechtovy doslovy?

Hodnocení: 3,5/5*

**

Ráda bych poděkovala nakladatelství Brokilon za poskytnutí RC.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře