Orcigard - Vladimír Šlechta

29. duben 2013 | 23.40 |
› 

Vladimír Šlechta je českým spisovatelem fantasy. Narodil se v Liberci (r. 1960), vystudoval stavební fakultu, projektoval vodohospodářské stavby, externě vyučoval na stavební průmyslovce, psal požární zprávy a píše povídky a romány. V současnosti je ženatý a má dva syny. Jeho nejznámějším souborem prací jsou příběhy z Krvavého pohraničí, mezi něž patří i Likarijská trilogie (Nejlepší den pro umírání, Likario, Orcigard).

**

Orcigard
Likarijská trilogie 3

Orcigard - V. Šlechta NakladatelstvíBrokilon
Žánr: fantasy
Počet stran: 398
Vazba: brožovaná
Rozměry: 108 x 165
Autor obálky: Michal Ivan
ISBN: 978-80-7456-129-0 

Anotace:

V Orcigardu se kdysi rozkládala říše pterrů, bytostí s lidskými těly a ptačími hlavami. V průběhu věků se Orcigard změnil v obrovskou mokřinu. Rozptýleně tu žijí skřeti, potulují se zde různé nestvůry. Ve starých chrámech, utopených v močálech, se skrývá zlato i cenné artefakty.
Orcigard stále ještě ovládá Alarich Touraine, zvaný Temný mág, jeho moc však slábne. Propukají proti němu povstání, na jeho území vnikají hledači pokladů i lovci orčích skalpů. V těchto bouřlivých časech je do Orcigardu zavlečena Sylvia Viktorina, nejmladší dcera vévody z Barro. Aby přežila, musí si hledat spojence a přátele – a to jak v řadách dobrodruhů, tak mezi skřety i nestvůrami.
Kniha Orcigard je závěrečným dílem Likarijské trilogie, volně navazuje na Nejlepší den pro umírání a Likario.

**

Orcigard, poslední díl Likarijské trilogie (na který navazuje Zahrada sirén, první díl trilogie Gordonovy země, by the way.) má nádhernou obálku! Michal Ivan se zařadil mezi mé nejoblíbenější grafiky.

Stejně tak jsem ráda za mapky, které "doprovázely" celý děj knihy. Jednoduché, ale tak nějak kouzelné, navíc pomáhaly celkově dotvářet obrázek o situaci. A občas byly i zatraceně vtipné.

Příběhy knihy Orcigard spojuje postava Sylvie Viktoriny la Barro, dcera vévody. V průběhu děje sice potkáme i Thompsona a jeho rodinku, z pozdějšího pohledu bych se možná setkání s nimi výjimečně vyhla, ale budou hrát svou roli a celkově příběh oživí. Kniha se dělí na čtyři části, dalo by se říct čtyři povídky. S prvními stránkami se seznámíme s novou hrdinkou a postupně s ní prožijeme větší půlku knihy. Ve třetí části už se Sylvie tolik neobjevuje, a možná mě překvapilo, jakým směrem se příběh nakonec stočil. Zásadní možná bude to, jak skončila druhá část knihy, ale to je vedlejší.

"Jsem zrůda. Copak sis toho nevšimla? Mluvící kůň."
"Z toho si nic nedělej, Reggu. Já jsem taky zrůda. Chytrá, samostatně se rozhodující ženská."
Neodpověděl.
"Jsem šestadvacetiletá panna," dodala po chvíli. "Rarita. Kuriozita." - Sylvia Viktorina la Barro (str. 161-162)

Autor nám v knize představil novou postavu, princeznu Sylvii Viktorinu. Co zmínit musím, je skvělý vývoj postav. Sylvie postupem příběhů rostla, učila se. Autor dokázal vcelku obstojně vystihnout její charakter a měnil její pohled na svět. Setkávala se s různými vedlejšími postavami, které ji ovlivňovaly, ztrácela je, čelila situacím, které si ani nedokázala představit a přestála je, většinou i bez úhony. Sylvie byla dobrý, dá se říct že i silný charakter a oblíbila jsem si ji.
V příběhu se vedlejších postav objevilo více. Objevil se i Thompson, a docela mě i zarazilo, jak byl vykreslený, ale autor tentokrát dal přednost Čolkovi, který v povídce Krysí zub ukázal, že vyrostl taky.

"Přesně tak, má paní... Teď mě dobře poslouchej: pořád měj po ruce kuši, zbývá ti osm šipek. Když je dobře použiješ, nebude tě mít kdo pronásledovat. Bohové stvořili ženy slabší než muže, ale zwergské samostříly nastolují rovnoprávnost." - Fríghas (Str. 105)

Šlechta umí psát, je skvělým vypravěčem a navíc si myslím, že začínám milovat jeho zvláštní humor. Skvěle vykreslil pozadí příběhu, dává si záležet na detailech a zvycích různých ras. Jedna z nejlepších věcí na knize je celá historie Krvavého pohraničí. Na konci knihy máme i chronologicky seřazené nejdůležitější události. Autor dokázal psát z ženského pohledu docela obstojně a bylo zábavné o tom číst. Stejně zvláštní bylo pozorovat Thompsona tak lidumilným okem, protože Sylvie ze začátku příběhu rozhodně nebyla nějak, hm, otrnulá. Vyrůstala jako princezna. Jako učenka určitě.

Orcigard - V. Šlechta (2)

Jistým způsobem zbožňuju konce. Kniha může být kdoví jak úžasná, ale je to konec, podle kterého se vykreslí celý můj dojem z knihy. Je to taková magie, stopa. Někdy jsou konce únavné, předvídatelné, špatné. Někdy jsou skvělé, tak skvělé, že zastíní celý děj knihy. A pak... jsou kouzelné konce. S nádechem tajemství, příslibem něčeho většího. Orcigard měl úžasný konec. Poslední část nebyla tak poutavá, ale konec byl opravdu dost dobrý a nalákal na pokračování.

Byla to lidská hospoda, což ovšem neznamenalo, že by patřila nějakému člověku. Jejím majitelem byl goblin a zařídil ji pro lidi a jim podobné tvory jako například pro elfy a půlelfy. Likario bylo tolerantním místem a nikdo v něm nebyl šikanován z rasových důvodů. Máš peníze? Skvělé. Támhle se posaď a utrácej. Nemáš? Tak vypadni, ty špinavý člověče, elfe, půlelfe, gobline, orku. (str. 179-180)

Nakonec – miluju doslovy Šlechty. Nejen, že si díky nim vše správně zařadím, ale celkově je autor píše vtipně a poutavě a já je ráda čtu. Je tam hodně drobností a perliček, které jsem nevěděla, protože jsem Šlechtu začala načítat poměrně nedávno. Například jsem vůbec netušila, že Thompson se poprvé objevil právě v Orcigardu. Možná proto se choval jinak než jsem od něj čekala. 
Šlechta mě šokoval. A ne jednou, šokoval a překvapoval. Asi je to dobře. Ale chce se mi řvát.
Knihu určitě doporučuju všem kteří si rádi přečtou dobrou fantasy. Pozadí knihy je skvělé, postavy jsou taky dobře vykreslené a děj zábavný a poutavý. Šlechta píše promyšleně a vtipně a Orcigard?. Líbil se mi. A lot. :)

Hodnocení: 4/5

**

Ráda bych poděkovala nakladatelství Brokilon za poskytnutí RC.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Orcigard - Vladimír Šlechta chuckyna 02. 05. 2013 - 20:38
RE(2x): Orcigard - Vladimír Šlechta moira 22. 05. 2013 - 22:08