21.1.2020 - 5*
Dávám knize čistých pět, protože je to z mého pohledu úžasná a unikátní kniha. Pro psaní Jany Rečkové mám už dlouhá léta slabost a prakticky většina z jejích povídek mě strhla. Každá má nějaký originální, někdy šílený, jindy zneklidňujícím způsobem fantaskní a přesto tak reální nápad.
Co se týče sborníků povídek, nikdy vám nesednou všechny povídky. Většina lidí je nedokáže přečíst na jedno posezení - osobně jsem knihu četla od 26. května 2018 (nejdříve po vydání, kdy se mi dostala do rukou :)) a myslím, že je to tak i nejlepší. Když se přejíte velkým množstvím dobrého jídla najednou, neuvědomujete si, jak je každé sousto delikátní. Myslím, že každá z povídek autorky si zaslouží svou chvilku slávy, jelikož za to každá jedna stojí.
Protože se stmívá představuje fantasy příběhy s hrdiny, které dneš už jen tak nepotkáte. Rečková kdysi zmínila, že napsal jistou knihu, protože jí chyběl typ hrdiny, o kterém chtěla číst. Zatím jej pokaždé napsala tak, abych se do něj zamilovala také. :)
Najdete zde příběhy skrývající děsivá tajemství, nosící masku normálnosti.
Mezi povídkami se schovávají nápady, které vypíchnou každý aspekt vašeho života a změní váš pohled na ně.
Především je to však česká autorka a z jejích slov cítíte, že píše o domovu. Jak obraty slov a pojmenováním různých prvků, tak i prostým stylem popisu a světa. Je to z českého prostředí a to je tak nějak milé, i když píše o naprosto příšerném ději.
Je to kniha, ke které se budu vracet. :)
Maximálně 80% duše
- 26.5.2018 - 4* - Originální nápad. Ta absurdita a jedinečnost každé jedné z vdov na pohřbu svého (bývalého) manžela. Wow.
Deset malých emzáků
- 26.5.2018 - 3,5* - Nejlepším prvkem na příběhu byla atmosféra. Příběh tancoval na hraně nepříčetnosti. Místy to sklouzávalo k překotnosti a neučesanosti, což bylo zároveň největší slabinou. Nápad a děj byl super.
Čas her
- 20.2.2018 - 4* - Nápad byl brilantní. Postavy byly skvělé. Děj byl také dobrý. Především jsem si povídku pamatovala i po roce, kdy mě napadlo si vše konečně sepsat, tudíž bodíky k dobru. :)
I kdybych měl jít Tajnůstkářovým údolím
- 23.12.2018 - 4,5* - Není to čisté sci-fi, ale stejně přesně ten druh, který mám tak ráda. Co kdyby, do toho celá lžíce mysticismu a nějaká ta špatnost. .)
Ruské kolo
- 2.1.2019 - 3,25* - Skvělý nápad a výborné zpracování. Damianek byl také úžasný. Ale... něco mi tam chybělo. Prostě to něco postrádalo a zapadlo to do průměru, což mě nejspíše iritovalo nejvíce.
Bůh odvedle
- 2.1.2019 - 4,25* - Takový podivný příběh. Chvilku jsem hledala pevnou půdu pod nohama, pak koukala nad tou fantazií, kterou autorka opět a znovu představila. Jen z toho konce jsem byla tak nějak smutná.
Sedm a více mil
- 2.1.2019 - 3,5* - Aaaaw, to bylo tak roztomilé. Podané podivně formálně a tak nějak úředně, ale možná proto to mělo takový zvláštní dopad. Tento až pohádkový nápad se pak proměnil v podivnou, jaksi přístupnou a pravděpodobnou možnost místo fantaskní smyšlenky. A není to ta největší zábava?
Země brouků
- 2.1.2019 - 4,5* - Čím to, že Rečková dokázala vždy vzít nápad a splést jej tak, že jsem to neviděla přicházet ani ve svých nejdivočejších představách? Byla to prostě mistrná vypravěčka. Země brouků je příběh, který si pamatuji poměrně dobře i po přečtení poslední povídky po více než roce, rozhodně jej nezaměním za žádný jiný, tak unikátní je. :)
Na návštěvě doma
- 2.1.2019 - 3* - Takový milý příběh, dobře řemeslně zpracovaný a poutavý, ale v jeho společnosti spíše průměr.
Poslední píseň Tonyho M
- 16.5.2019 - 3,5* - Je to zvláštní povídka. Melancholická a smutná a nějak tvrdě zasáhne zničeho nic, když už se dostáváte ke konci a říkáte si, kde jste se ztratili a jak vás to děj jen mohl tak dokonale minout. Četla jsem ji dvakrát, jelikož jsem si k ní zapomněla napsat poznámku. Druhé čtení tomu možná dalo tu trošku, díky které jsem si na ní našla něco zvláštního a dobrého.
Všichni jsme na ráně
- 16.5.2019 - 4* - Je to jedna z těch povídek, která vás vtáhne do sebe. Ztratíte se mezi postavami a v atmosféře, bojíte se, kdo přijde o život jako další. Netušíte, co je pravda. A co dělat, kdyby vše bylo jinak - nebo možná přesně tak, jak se zdálo. K této jsem si také nenapsala poznámku, ale stačilo projít pár stran a vše se mi vybavilo, což shledávám jako indikátor dobrého příběhu. :)
Smrt k MDŽ
- 20.10.2019 - 3,5* - Skvěle zachycená atmosféra, která ve vás probudí stejnou úzkost, kterou musí prožívat i samotné postavy. Ty jsou koneckonců zajímavé taky. Byl to dobrý příběh, ale ve výsledku mu něco chybělo. Asi jsem jen čekala, že to gradování vyvrcholí v něčem, well. Šokujícím a, hm, velkém. Nebylo to špatné, jen překvapivě normální.
Minimůrka
- 20.10.2019 - 4* - Skvělý nápad. Krásně zpracovaná myšlenka a překvapivě dobře vykreslené postavy, na to, jak kratinké to bylo. Takový kouzelný minipříběh. .)
Nové bydlení
- 18.1.2020 - 4,5* - Krátká povídka se super nápadem. Cestování v čase, pokud si to umíte představit. Záludné téma na hraní. Dynamický, dobře vedený děj. Zajímavé charaktery, na pár stranách najdete to, co jiní nedokáží napsat v celých knihách, někdy i sériích.
Poslední ticho ve skalách
- 20.1.2020 - 4,5* - Fantasy příběh s tím unikátním hrdinou, kterého jsem zmiňovala. Takový muž ze starých časů. Jeden z prodejních bodů, díky kterým jsem po autorce vždy sáhla, a proto tato povídka patří mezi mé nejoblíbenější, i když tam jsou místa, která pro mě nějsou úplně košer.
Je to plné originality, tajemna a magie. Prostě klasická Rečková. Byl podivný a jedinečný a strašně se mi líbil. Takové fantasy, na které člověk narazí náhodou a má pak strašnou radost.
Vánoční autobus
- 20.1.2020 - 3* - Tahle povídka byla příliš divná i na mě. Příliš nevysvětleného tajemna a podivností, také zvláštně zamotaného vraždění. *smích* Nápady super, ale nějak jsem snad jako u jediné povídky nedošla k žádné pointě, i čistě mé smyšlené. Možná mi lehce vadilo to lehce vynucené psaní v teenagerském stylu. Ty konverzace mi brnkaly na nervy.
Líp než Múza
- 20.1.2020 - 3,5* - Bylo to poetické a plné paradoxů a podivně melancholické. Zajímavý příběh ze života, který byl pochmurný a až příliš reálný na to, že bavil tolika fantaskními prvky.
Ve sluchátkách
- 20.1.2020 - 3* - Pomaloučku ubíhající příběh, který vás táhne svým nepravděpodobnem až k podivně předvídatelnému a přesto stále překvapujícími konci. Není to zamotané a nelogické? *smích*
Nebylo ráno
- 21.1.2020 - 4* - Byla to jedna z nejoriginálnějších povídek ve sborníku, toto sci-fi. Byla jedna z nejreálnějších, nejpřekvapivějších a nejšílenějších. Opět nabídla první řadu ve hře svého šíleného dění. A ta tečka na konci zamrazila. Je to příběh, který bych ráda viděla jako plnohodnoutnou novelu, popravdě. O kolik více bych se dozvěděla, nebýt pouze krátké epizody ve vesmírné stanici? Ale ve stejné chvíli, byl by svět tak poutavý, kdyby nebylo právě této krátké epizody? Huh.