Jana Rečková, narozená Zahrádková 27. dubna 1956 v Kladně, vystudovala lékařskou fakultu Univerzity palackého v Olomouci a je lékařkou (odělení neurologie ve Fakulní nemocnici Na Bulovce). Začala psát až v třiatřiceti letech, přesto je dnes produktivní spisovatelkou a za své práce je četně oceňovaná (Ikaros, TRIFID, několik prvních míst v soutěži O cenu Karla Čapka). Své povídky publikovala v časopisech Ikarie, Pevnost, Nemesis a mnoha dalších. Je také překladatelkou z angličtiny. Dračí zloději jsou volným pokračováním Dračího moru, druhým dílem plánované trilogie. Na poslední knihu se stále čeká.
**
Dračí zloději
2
 |
Nakladatelství: Straky na vrbě Žánr: fantasy Počet stran: 328 Vazba: brožovaná Rozměry: 105 x 165 Autor obálky: Janina Strnadová ISBN: 978-80-87364-33-8 Datum vydání: 15.11.2012 |
Anotace:
Bílá křídla z legend se rozpínají a ožívají, mluví se o tom, že kdosi zahlédl pradávné nesmrtelné draky.
Přestane být nad sídelním Latralem bezpečno?
Fiiniskar se vydává až do daleké pouště, aby po krvavých soubojích zjistil podivnou pravdu.
A Dor/Nicolas má opět plné ruce práce s léčením...
Volné pokračování Dračího moru, v němž jsou draci opět křepcí (i starý Menthre) a vyzývavě se jim lesknou šupiny!
**
Znovu ve světě Rečkové a jejích draků. První věc, kterou musí říct – miluju tu propracovanost. Rečková ví přesně, kam směřuje, jak má co popsat a co vynechat, nechává nás místy tápat a jindy nám naservíruje přesně věděcky podložené vysvětlení. Její draci jsou jedineční a propracovaní a já je mám čím dál raději.
"Vy draci myslíte pořád na jídlo, viď?" - Adélka (str. 19)
Dračí zloději volně navazují na Dračí mor, stejně jako v první knize tu máme epidemii, která může udělat z draků standardy – draky, kteří se do své dračí podoby už nemohou přeměnit - ale zároveň už lékaři zavedli očkování, která většinu draků chrání.
Fiiniskar podniká svou cestu do pouště, kde chce se svým strýcem zkoumat parní stroje a koleje. A zjišťuje, že dobrodružství jsou možná zábavná ve vyprávění, ale většinu času jsou nejvíce jen o únavě a bolesti. A vše, co může, se vždycky zvrtne.
A do toho se probouzejí staré legendy a zdá se, že magie opravdu existuje.
Nesnaž se chytit minulost za ocas, může tě šlehnout. - přísloví (str. 66)
Stejně jako Fiiny i druhý díl už není tak hravý a sluníčkový. Stále si uchovává své kouzlo, ale prosakuje do něj více toho špatného, reálného a krutého. Příběh, stejně jako Fiiniskar, jednoduše dospěl. Objevujeme vzdálené země a bojíme se, co se může skrývat ve stínu. Hrdinové už nečekají na kouzla a pohádky, čekají na nůž v zádech a připravují se na další boj o přežití. Po dobu čtení jsem byla stále napjatá a připravená na takřka všechno – především to zlé. Vlastně jsem si během čtení říkala, kdy už konečně přijde ta katastrofa, ať už nemám nervy v kýblu.
Co to v nás dracích je, že musíme pořád zabíjet? - Fiiniskar (str. 293)
Je to svým způsobem smutné, ale strašně oceňuju, že se Rečková někam posunula, protože se postavy vyvíjí a s nimi se nutně musí vyvíjet i jejich pohled na svět. A nakonec ani nemůžu říct, že by mi vážnější tón knihy nějak vadil.
Ale nebylo vše jen zlé. S tím, jak se příběh rozbíhal a jak pokračoval Fiiny ve svém postupu k poušti, narážel na staré legendy a já miluju různé pověsti, když je umí autor řádně zpracovat.
Postavy mám strašně ráda. Autorka je umí napsat živě, dokážete se do nich vžít a dokáží ve vás vzbudit obavy ohledně toho, co se s nimi stane. Nebo křičet, když se děje něco opravdu, opravdu zlého.
Fiiniskar dospěl. Stát se to muselo, řádně jsem to obrečela a zakousla se do jeho příběhu. A postupem děje zjistila, že se možná změnil, ale pořád je to on. Minimálně v tomto – pokud jde o Fiinyho, vždy za tím hledejte ženskou.
A Nicolas? Zdá se mi to právě přehozené, protože více úsměvných částí bylo s ním. Je to stále ten lidský doktor, ale zároveň dokáže srovnat do latě nejednoho draka a já ho začínám mít strašně ráda. I když je jen člověk.
"Většina draků na povolení kašle a řídí se víc zvykovým právem. A standartí zákony nedosáhnou moc daleko, protože neumějí létat." - Fiiny
Fijila tiše vyprskla. "Zákony opravdu neumějí létat. Zato se prý kroutí jako hadi." (str. 46)
Rečková umí psát, to jsem se přesvědčila už v minulém díle, ale v této knize se ukázalo, že umí psát velmi dobře. Když psala o městě a civilizaci, o Nicolasovi a jeho léčitelské praxi – dobře, rozepsala nám věděcké vysvětlení toho nebo onoho. Skvěle logicky. Až jste si připadali hloupí, že vám to nedošlo.
Psala s Fiinym o nějaké civilizaci v poušti? Aha, ti nejsou tak vychovaní, umí udělat zlé, krvavé věci a stále žijí v oparu tajemna. Autorka dokázala zachytit oba dva pohledy, a vlastně i více, protože tam nemáme jen dvě postavy, a se všemi si hravě poradila.
K záporům – ilustrace jsou trochu rozhozené z děje, což mě mrzí opravdu hodně. Druhá věc – v tomto románu se nachází velké množství postav a Rečková většinou zvládá všechny krásně zasadit na jejich místo, přesto toho na mě místy přišlo až moc. Příliš postav na příliš malém prostoru. Některé věci by si zasloužili více rozepsat. A nakonec... on je to strašně milý příběh a proto ho tak miluju. Ale je lehce naivní. Nebo možná jen zvláštně roztomile hrdinský. Někdy Fiiny vyvádí kousky, nad kterým se zamyslíte, jestli je náš chlapec opravdu reálná bytost.
(Vy víte, jak to myslím!)
Je to naše zodpovědnost. Pravidla jsou pro silné, slabí je stejně nedokážou porušovat. - Fiiniskar (str. 80)
Dračí zloději nebyli to, co jsem očekávala. Možná jsem čekala nějakou sluníčkovou knihu s Fiinym, na které se zase pobavím. Mohlo mi dojít, už podle změny chování Fiiniskara na konci prvního dílu, že to tak nebude. Kniha nám opět předkládá skvělý příběh, tentokrát s dějem, který nedočkavě hltáte. Skvělé pozadí, protože autorka nejen prohloubila svůj svět, ale přednesla nám mnoho legend a pověstí, před čímž smekám. Draci samotní jsou úžasní, ale to už jsem zmiňovala. Druhý díl je takový jiný, tajemný a plný magie, úplně jiným způsobem, než jak byl napsaný Dračí mor. Někde jsem četla, že to má být trilogie, a jsem zvědavá, jak autorka všechny volné konce splete dohromady. Opravdu zvědavá. A neodvažuji se ani odhadovat, co můžu čekat příště.
Hodnocení: 4/5*
**
Ráda bych poděkovala nakladatelství Straky na vrbě za poskytnutí RC.
zdroj: obr