Mračna nad Arénou - Michael Bronec

Mračna nad Arénou (Tři kapitáni I.) by Michael Bronec

21.11.2024 - 4*

Anotace:

Galaxie daleké budoucnosti. Země i celý zbytek Republiky se zmítá na pokraji Třetí galaktické války. Napětí přituhuje; mír je v nedohlednu. Přesto pozemský Koordinátor vysílá své nejlepší muže za podivnými úkoly, na první pohled nepochopitelnými. Vždyť k čemu jsou teď nějaké dávné poklady nebo exotický živočišný druh?

Akční a dobrodružné! Korzáři se Vám budou líbit!

zdroj: moi

Space opera.

Recenze:

Knížka nakonec byla velmi milým překvapením. Chvilku mi trvalo se začíst, ale můžu říct, že od druhé třetiny (možná půlky) jsem pak vše přečetla hodně rychle, na jedno posezení.

Ale zpátky na začátek. Už první kapitola zaujala, vykreslila jednu z hlavních postav v živém světle, akce a plynulost děje, atmosféra, vše bylo velmi dobře vyvážené. Autorův styl psaní a především humor si mě hodně rychle získaly, po nějaké době jsem se sžíravému humoru hlavních postav smála sice tiše, ale přesto nahlas.

"Hmm, Lord Lincoln se v nedávném projevu vyjádřil v tom smyslu, že rád ztratí deset vojáků, když Země přijde o jednoho, a prodělá deset kreditů, když my přijdeme o jeden."
"Z toho by jeden řek, že nás nemá zrovna v lásce." - str. 83 

Hlavní důvod, proč mi chvilku trvalo se začíst, byl styl psaní. Nic špatného samo o sobě, jen jsem tak zvyklá na anglické knihy (nebo knihy přeložené z angličtiny), že mě Tři kapitáni lehce zaskočili. Volba slov, obraty, je to poklona starším dobrodružným svazkům spíše než špinavé moderní fantasy, které tak holduji. Je to milý příběh s veselejším podtónem a překvapeně jsem si uvědomila, že na takové už nejsem zvyklá. To, a myslím v angličtině a jsem na anglicismy tak zvyklá, že číst a vnímat jejich absenci byl tak trošku šok. Ale v dobrém. :)

zdroj: moi

"Liberec? zavrtěl hlavou Melchior.

"Kam na ty blbý jména vaši lidi choděj? Každou chvíli se mi ohlásí někdo, koho si prostě nejde zapamatovat..."
"Liberec se kdysi jmenovala okrajová čtvrť Metropole," odsekl Alfréd. - str. 72

Je poznat, že je to autorova první kniha? V prvních kapitolách tam bylo něco, co tak dobře poznávám u psavců, kteří se ještě neobrousili. (Ráda čtu sborníky začínajících spisovatelů a právě objevených talentů. :)) Ale tam, kde to některým zabere několik knih, tady šlo rychlé zlepšení vidět každých tucet stran. Také, autor si pohrál se psaním takovým způsobem, že ty ostré hrany měnil ve střípky zábavných, unikátních myšlenek, v zajímavé vedení příběhu, které toho faktu plně využívaly. Jedná se pak o nedostatek, nebo záměr? :)

Co se týče postav, tři muži, tři hlavní postavy. Občas se stane, že se postavy, i přes silný a individuální začátek, později roztečou do stejnobarevné šedi. Tito tři však ne, každý si uchoval svou individualitu, svou vlastní barvu - ocelová šeď Arnošta, proměnlivá iridescence Petra, purpurově rudá Felixe. Tak si ty charaktery představuji, a jsem zvědavá, jestli jsem je odhadla správně.

"Když něco dělám, dělám to pořádně! Když souboj, tak podle pravidel a dávných tradic. Přijedu s doprovodem a uvítáš mě na kosmoportu jako svého hosta. Očistíme se koupelí v ledové vodě a navlékneme si bílá roucha. Připijeme si z pohárů ve svatyni Boha války. Od západu do východu Země se budeme postit, meditovat podle starých válečnických tradic. Do arény vstoupíme, až na východě vyjde první paprsek světla Země - a souboj začne, jakmile se nad obzorem objeví celý kotouč." - Arnošt Kodex - str. 70-71

Děj se zatím rozvíjí, vykresluje dobrodružný román, takovou tu dobrou old school space operu, se všemi pozitivy samozřejmě. Všechny ty střípky a náznaky... no, je to slibný začátek. Jediné, co mě tak zpětně zaskočilo - na jednu stranu knížka uběhla rychle, říkala jsem si, kolik se toho událo... ale pak si tak říkám, že je to vlastně úvod, tolik jsme se v ději nepohli a nakonec, byl to jen jeden den.

zdroj: moi

A hanba mi, mám tu knih doma tak dlouho, a až dnes jsem si všimla věnování. :)))