24.8.2020 - 4,75*
Asi bych začala tímto: Wow. Tohle jsem nečekala.
Obálka ve mně vyvolala dojem, že to bude young adultka. Příběh o puberťačce, kterou ta holčina v superhrdinské póze na coveru představuje. Z anotace drsnější a špinavější, ale stále YA.
Ha! Ani náhodou.
Je to zamotaný příběh plný špíny, intrik a akce, během které se hraje se životy.
Je stále obtížnější shánět jakékoliv potraviny. V obchodech jsou pouze staré konzervy, které zásobovací úřad vyhrabal v nějakých pravěkých skladech civilní obrany. Lidé vtipkují, že jsou to masové konzervy ještě z pomoci UNRRA po druhé válce, ale mnoho se vtipům nesmějí, neradi by zjistili, že mají pravdu. Severní Morava se vylidňuje, jedná se o jednu z nejrozšířenějších strategií přežití, možná nejstarší. Lidé se snaží dostat pryč za vidinou čehosi lepšího. To jim však nemůže nikdo zaručit. Část zaměstnanců komplexu zmizela, byla vyškrtnuta ze seznamu. Část zaměstnanců dostala povolení umístit v komplexu i rodinu. Major Zahradník, současný vojenský velitel komplexu, se připravuje vyhlásit stop stav pro jakékoliv nové příchozí...
Deník prof. Jaroslava Charváta,
komplex Dětský dům, severní Morava,
nedatováno.
(str. 222-223)
Poslední roky jsem načítala především zahraniční autory. Zvykla jsem si na americký styl psaní, americké reálie a podmínky.
Když jsem pak otevřela Šedou?
Hned z prvních pár stran mě ta atmosféra Československa doslova praštila do obličeje.
Atmosféru má kniha jako bodnutí nožem. Nebo možná pomalé táhnutí žiletky po kůži zad.
A není to na tom to nejlepší?
Kniha má lehce pomalejší rozjezd. Což nevadí, svět je složitý a je dobré si do něj nakročit s rozvahou. Když se však děj rozběhne...
Pak už zbývá se jen připoutat a koukat.
Je to hra o velké sázky.
Především mezi muži, kteří jsou ve stínech a mnozí o nich netuší a nikdy vědět nebudou.
Je to vlastně rozpor mezi svobodou, cenou za svobodu a posledními zbytky lidskosti.
A za tím vším se hroutí svět.
Gradování atmosféry bylo skvělé. Nejen celkové příběhu, ale i epizodové, krátkodobé scény. V obou případech si Vácha vyhrál a dokázal nás držet jako na trní. Hodně často se čte příběh s několika pohledy postav špatně, trhaně. Jeden se nevžije do děje tak, jako když je jen jedna postava a ich forma. Vácha ale dokázal měnit POV právě v těch dokonalých momentech a takovým způsobem, že jste prostě jen bez dechu sledovali.
Pro mě největším plus byly vojenské (a tajné) zprávy, které byly na začátcích a na koncích kapitol. Scény vykreslující byrokracii a armádu byly známé a iritující. Jako když vám na magistrátu vyjede lístek a čekáte před světelnou tabulí na své číslo. Frustrující.
Jako doma.
Kromě této známosti, která perfektně načrtla atmosféru, jsme pak dostali bonus ve formě pomalého vykreslení světa a současné situace. Nenásilně a poutavě, dobrá práce.
Upíři existují.
Mnohem sofistikovanější tvorové než netvoři z filmů a knížek. Mnohem blíž lidem a zároveň jim příliš vzdálení.
Upíři existují.
(str. 154)
Reálná historie, fikce a mýty se v Šedé míchaly neskutečným způsobem, který mě neuvěřitelně nadchl. Připomínalo mi to Lukjaněnkovu Hlídku. Což je z mého pohledu ohromná poklona, jelikož byl Lukjaněnko jeden z prvních autorů, které jsem načítala a který má v mém srdci dodnes speciální místo.
V první řadě je to pocitem, který ve mně příběh vyvolává. U Lukjaněnka je to silný patriotismus a stopy komunismu. U Váchy zase jakýsi pocit "domova". V tomto případě takřka ošuntělost a unavenost Československa, které je oproti technologicky pokročilejšímu západu jednoduše pozadu. V Šedé tyto dva dojmy byly dohnány do úplného extrému krizí, ve které se svět v knize ocitl.
Druhá věc je špinavost, s kterou autoři své příběhy napsali. Nenechali nám o světě žádné iluze. Z každé stránky to prosakuje rovnou ke čtenáři. Autoři se se čtenářem nijak nemazlí.
Bývalý estébák.
Bývalý pátrač po nadaných, které předávali Sovětům.
Bývalý člověk.
(str. 157)
Co se týče charakterů, klobouk dolů. Člověk z prvních pár vět okamžitě poznal, z pohledu koho čte. Každá postava byla individuální se svými pohnutkami a logicky na základě svého charakteru reagovala.
Jenovéfa. Naštvaná na svět a nejistá jako každý puberťák.
Plukovník Malý, kterého jeho profese pokřivila a nejspíše mu i přihrála jeho posedlost, která děsila.
Machovsky, který nedokázal přestat hrát o velké sázky. A neobelhával se a moc dobře věděl, kam to všechno povede.
Jsem z Šedé nadšená? Rozhodně. Prostě miluju svět, ve kterém je příběh zasazen. A kniha napsaná historikem se zaměřením na války a historii Čechoslováků se prostě pozná. Smekám.
Považujeme jedince s různorodými parapsychickými talenty za plnohodnotné občany, kterým by dále neměla být upírána jejich práva a kterým by měla být vrácena jejich svoboda. Není možné s lidskými bytostmi zacházet tak, jak s nimi zacházel předchozí režim. Bude jim poskytnuta jakákoliv potřebná podpora a budou odškodněni za utrpení, kterému byli vystaveni v posledních desetiletích. Připravují se návrhy zákonů na jejich...
Nikdy nepublikovaný bod programového prohlášení Občasnkého fóra zřejmě ze začátku jara 1990,
nalezeno v pozůstalosti Václava Havla.
(str. 290)