Panika

V tu chvíly jsem zatoužila mít u sebe toho ,,mého,, ducha. Slyšet jeho nádherný hlas, cítit jeho náruč. Vědět, že mě před tímto duchem ochrání. Roztřásla jsem se a Gabriela mi útěnšlivě stiskla rameno. Moc mě to neuklidnilo.

,,Pane, něco cítím... ale nejsem si jistá." řekla Marian. V duchu jsem zaklela a křečovitě polkla. Prosím, ať nás nenajdou...

,,Opravdu?

Přicházím s další kapitolou, omlouvám se, že to tak trvalo, ale škola mě ubíjí... :(( a tudíž ani nemám moc času na svou tvorbu. Přesto si však kapitolu užijte, doufám, že se bude líbit... m.

Magnet na Temné

Když jsem našla jen asi desetiletého kluka, který se zřejmě nudil ještě více než já a proto mě kopal do

Odlet do Spojeného království

Seděla jsem v letadle a koukala se z okínka. Vedle mě seděla tak trochu mrzutá Věštkyně a něco četla v budoucnosti... nebo jsem si to aspoň myslela, protože už 10 minut nehnutě koukala přímo před sebe do záhlavníku sedadla toho, kdo byl před ní.

Kde to jsem? pomyslela jsem si zmateně, když jsem se vzbudila

Jedině já můžu mít tak velkou smůlu...

Měla jsem obrovské nutkání sednout si na zadek a proplesknout se zleva zprava. Možná bych se vzbudila... vlastně na to stačí se jen štípnout...

Jemně jsem zatřásla hlavou, abych tyto nežádoucí myšlenky vyhnala z hlavy... teď jsem se měla, vlastně musela soustředit jen na jednu věc... a to na boj. Jen... neznám

Ty jsi se nepřipomněla!! Tak ti to píšu k této kapitolce: Věnováno Zulíkovi (doufám, že jsem to napsala dobře, skloňování mi v přezdívkách moc nejde!! :))

Emoce jsou až strašlivě mocné

K této kapitole budou obrázky (což je u mě nezvyklé... i když vlastně zas tak moc ne... :D) tak si to užije... :)) m.

Profese a odhalení

V černé, dřevěné, krásně vyřezávané krabičce na černém sametu leželo sedm stříbrných prstenů. Byly stříbrné, ale díky 13ti dennímu vystavování měsíci získaly podivný nádech. Do černa. Ve velké

Další dílek, ať se líbí... :)) m.

Hodnocení

Znovu jsem se rozhlédla. Velký stůl, za kterým seděli mí porotci byl, aspoň mě se to tak zdálo, uklizenější než předtím. Pohled mi zabloudil po dřevěné podlaze. Né, že by jsem se v ní viděla, ale nebyla ani špinavá. Šlo poznat, že se o ní někdo pravidelně stará. V koutech nebyly žádné

Konec zkoušky

Nadzdvihla jsem mírně překvapeně obočí, když jsem zahlédla známého. Byl to ten, co mě uvítal v druhé místnosti. Neubránila jsem se úsměvu, když jsem na něj pohlédla. A když on se na mě zamračil, tak jsem se usmála ještě více. Zhluboka jsem se nadechla a chtěla jsem se zeptat, co tu dělá, když mlčky ukázal k nějakým dveřím. Ukázalo se, že to byly ty, na které

Snažila jsem se něco k této povídce sesmolit a myslím, že se mi to docela povedlo... tady to máte:

Další dvě místnosti

Nedalo mi to a dotkla jsem se té modré hladiny a ...

Ucukla jsem rukou a zalapala po dechu. Vyděšeně jsem si ruku přitiskla k hrudi a druhou jí zakrývala, neovladatelně jsem se třásla. V kolenou jsem měla strašně slabo a ten podivný

Jubilejní desátá kapitola!! Slavme!! Chtěla bych podat věnování pár milý osůbkám, jenž si je zaslouží, mezi něž patří: myska, lela, Alice C., wampýrka1107, mischa a chuckyna!! Díky moc za to, že jste to se mnou vydrželi... :)) m.

Mám to!