Začátek cesty / 13. kapitola

30. říjen 2009 | 18.13 |

Další dílek, ať se líbí... :)) m.

Hodnocení

Znovu jsem se rozhlédla. Velký stůl, za kterým seděli mí porotci byl, aspoň mě se to tak zdálo, uklizenější než předtím. Pohled mi zabloudil po dřevěné podlaze. Né, že by jsem se v ní viděla, ale nebyla ani špinavá. Šlo poznat, že se o ní někdo pravidelně stará. V koutech nebyly žádné chomáčky prachu a nebyly na ní šmouhy. A těch pár důlků, které se tu a tam objevily, byly šikovně zamaskované.

Můj pohled upoutala hra světla a stínů na čistě bílé zdi. Sledovala jsem, odkud ty paprsky proudí a uviděla jsem nalevo od sebe okno. Obyčejné okno, teď ale zatažené dřevěnými roletami. I přestože byly zatažené, tak jsem cítila jemný vánek, který pronikal škvírami a přinášel s sebou svěží vůni lesa. Mezi roletami byly škvíry, díky nímž slunce proniklo dovnitř, proto ty paprsky. Podle sklonu, intenzitě a barvy paprsků slunce zapadalo. Já sem přišla hodně brzy ráno. Tak dlouho jsem tam byla? neubránila jsem se mírnému údivu.

Ve vzduchu visela jemná vůně dvou voňavek. Odděleně by asi byly příjemně svěží a přitom ženské, ale dohromady tvořily těžký oblak, který se držel v místnosti a každému se vnucoval. Jemně, skoro neznatelně mě to svědilo v nose. Musela jsem děkovat bohům za to, že Lovce nenapadlo si brát kolínské a mužské parfémy. Jestli mě jemné, neznatelné vůně Lovkyň dráždí, z pachu kolínské bych každou chvíly kýchala. Kdyby jsme byly venku, tak bych to možná ani nevnímala, ale v malé, těsné místnosti by to asi nevadilo jen mě. Zato jsem ale z Lovců cítila jejich charakteristický pach. Bylo to tak přirozené, až to bylo děsivé. Jejich pach, teď a tady v té uzavřené místnosti na mě působil jako... droga. A hlavně Vlkův pach byl výrazný a... dráždivý. Myšlení se mi zamlžilo a já ucítila horké bodnutí v podbřišku. Toužila si sednou Vlku na klín a pak...

Před tímhle mě kdysy otec varoval a já tedy udělala to, co mi doporučil: Vzpoměla jsem si na chuť a vůni heřmánkového čaje. Ale věřte nebo né, ono to pomohlo. Zase jsem se cítila svěží a pach Lovců jsem vnímala asi stejně, jako voňavky Lovkyň.

Svým citlivým nosem, posíleným nedávnou dávkou Samaelu jsem ale zachytila i další, skoro ztracenou pachovou stopu... mě až příliš známou: Mamčin tělesný pach. Mamka vždy voněla po borovém jehličí... a já vlastně taky. Mamka totiž kupovala aviváž s touto vůní a když vaše věci voní takhle, po nějakém čase tak začnete vonět i vy. Stáhlo se mi hrdlo.

... dobře, můžeš na ní být pyšná...

Takže to byla má máma, ten, kdo se ptal na mé výsledky. Došla si sem dříve, než jsem sem dorazila já, abychom se nepotkali. Sice se o mé hodnocení zajímala, ale nezůstala tu na to, aby mi gratulovala. Všechno veselí ze mě jako mávnutím kouzelného proutku zmizelo. Cítila jsem se... prázdná. Rozhlédla jsem se po východu.

Pokud tedy nechci jít ještě jednou kolečko zpět a skončit zase tady, tak jsou jediné únikové dveře za stolem mých porotců... chvíli jsem se rozmýšlela nad tím, jestli se prostě neseberu a nepůjdu domů bez ohledu na to, jestli mi chtějí něco říct, ale pak jsem se rozhodla, že zde zůstanu, možná mi řeknou něco, co ještě nevím...

Vzhlédla jsem od země... vždy když přemýšlím, tak se zadívám na nebe nebo na zem, málokdy se dívám před sebe a všimla si, že mě Vlk pozoruje. Překvapilo mě to, ale pak jsem si něco uvědomila... když myslím, tak to taky nějaký ten čas trvá, ale mě došlo i něco jiného... Samael skvěle rozmotává jazyk... tak jako s mamkou, kvůli tomu jsem se s ní přece pohádala:

,,Neříkala jsem nic, že ne?" vyhrkla jsem ze sebe. Vlk mě dále pozoroval a pak utrousil:

,,To je to podivné... všichni jsme viděli, že jsi se před chvílí ztratila v myšlenkách, ale nic jsi neřekla... to je u tak mladého Lovce neobvyklé... zvlášť, když má v sobě tolik Samaelu , že to cítím přes celou místnost..." zamyšleně se na mě koukl a pak se zhluboka nadechl.

,,Nebudeme to protahovat, Lovci určitě chtějí jít za svou prací," utrousil škodolibě Vlk a Lovkyně, která si právě brousila nehty do ostrých špiček se ušklíbla.

,,A ty by jsi určitě chtěla jít domů za svou... jít domů si odpočinout." řekl taktně Vlk. Neuvěřitelné, jakou rychlosti se Základnou nesou drby.. zajímalo by mě, od koho Vlk ví, že jsme se pohádaly. Od mamky určitě né... ta by to neřekla ani otci... myslím.

Vlk odložil složku na stůl, naposledy se do ní podíval a pak začal:

,,Máš skvělou výdrž, ale to je, vzhledem k tvým rodičům, očekávané. Samael zatáhl nedostatky síly, takže se s jeho pomocí vyrovnáš i silným mužům. Umíš se rychle rozhodnout a také umíš improvizovat. Jsi drobná a mrštná, také dost ohebná, takže by jsi neměla mít problém v dlouhém pronásledování malých škodolibých a rychlých skřítků. Máš výborné znalosti v okruhu anatomie, biologie, chemie a lovecké medicíny. Tvé strategické schopnosti jsou také velmi dobré, mohla by jsi se počítat k našim lepším stratégům. Také ráda dovedeš všechny, které jsi někam odvedla, zpět... což né vždy je dobrá vlastnost. Logické myšlení je velmi vyvinuté, rébusy a různé hlavolamy ti zřejmě nedělají potíže. Rychle se učíš a máš výbornou paměť. Velmi vyvinutý šestý smysl a intuice se, zdá se, je něco, s čím počítáš a pravděpodobně jej nebudeme muset uměle podporovat. A jako korunku na to všechno vládneš Mocí, což je velmi neobvyklé...

Zato jsi velmi výbušná a pomstychtivá... tyto vlastnosti se k postu velitele vetší skupiny Lovců nehodí. Také jsi zbrklá a netrpělivá, což je nevýhodou při čekání v úkrytu nebo nastražení pastí. To, jak jsi drobná a malá, se ti sice hodí při schovávání, ale nedostatečná váha tě znevýhodňuje před mohutnými a těžšími protivníky, jako jsou vlkodlavi, harpye a jiní. Také jsi nespolehlivá, ráda dáváš v sázku život jen aby jsi to dokončila, což je další pro velitele nevhodná vlastnost a jsi moc dobrá... nebo jinak řečeno měkká. Kdyby se ti jeden muž z jednotky ztratil a ty přesto, že máš důležitou misi, by jsi se na 78,62% vrátila ho hledat. Bez ohledu na to, že by to ohrozilo ostatní členy týmu. Bez ohledu na to, že by vás mohli chytit všechny a vše by šlo do háje. Dále jsi moc sebejistá, což ti může jen uškodit a nakonec, když se dostaneš do úzkých, chováš se stejně jako zvíře zahnané do kouta. Získáš sice velkou sílu, kterou ti poskytně strach a beznaděj, ale úplně hodíš za hlavu taktiku a místo, aby jsi své výhody použila, je promrháš.

Závěr: Řeknu ti pravdu, takhle rozporuplné vyjádření pozorovatelů jsem ještě neměl. Když se na to podíváme jako obyčejný Lovec, jsi drahokam mezi kamením, ale jestli se na to podíváme z hlediska starších, tak se rychle dostaneš mezi hodně dobré, ale pak tam uvízneš... protože ti hodnocení na velitele skupiny dopadlo prachmizerně, tak tě to bude táhnout dolů.... Ale v osobnostním hodnocení ti dávám A." Vlk si po té dlouhé řeči oddechl. Já se snažila skrýt překvapení.... Jen s pěti místností toho o mě tolik zjístili? A dali mi A? Nejlepší hodnocení?

,,Dal bych jí A+." odvětil Legar a já překvapeně zamrkala. Další členové rady souhlasně zamručeli. Vlk si demonstrativně hraně povzdechl. Gabriela se soustředěně mračila.

,,Dobrá. Meye Dark, kvalifikovaná jako A+." odvětil Vlk a já nedokázala skrýt potěšený úsměv. Chvíli bylo ticho. Pak se Vlk zaměřil na můj krk a na vteřinku se zamračil.

,,Vidím, že máš otcovu PP, takže ti novou vyrábět nemusíme.. ve zkratce, díky PP dokážeš svolat Lovce z okolí, aby ti pomohli, takže žádné zneužívání, jinak ti vlastnoručně podepíšu výpis na snížení dávek Samaelu. Dále, víš jak se PP vyrábí?" Vlk se na mě zvědavě koukl. Zavrtěla jsem hlavou. Vím, jak se vyrábí měsíční oceli: jediný kov, který dokáže temným ublížit, ale také vím, že První Pomoc (PP) se vyrábí jinak.

,,Že měsíční ocel je ze stříbra smíchaného s kapkou Samaelu víš." zeptal se Lovec. Přikývla jsem. Stříbro se roztaví, nalije se tam podle množství odpovídající počet kapek Samaelu, pak se stříbro odlije tak, v jaké podobě ho chceme mít a nakonec se zbraň hned po ukování musí nechat 13 nocí vystavovat měsíčnímu světlu. Ale ani jednou se čepele nebo prostě stříbra nesmí dotknout slunce, nebo jen odraz slunce... pak jde všechna práce do háje.

,,PP se vyrábí z nového druhu měsíční oceli," zbystřila jsem. Nový druh?

,,Je to stříbro smíchané s bílým zlatem a s látkou, kterou vyvinula NASO. Díky tomu může PP přechovávat Moc a může na nějaký čas udržet i malou dávku Samaelu.

A teď k tomu nejdůležitějšímu, vybrání profese. " moje mysl se zabírala tou novou měsíční ocelí, když jsem uslyšela, co se bude dít teď. Zamrkala jsem. Úplně jsem na to zapomněla! Vlk už ke mě přistoupil a otevřel krabičku. Skvělo se tam 7 prstenů. Zamrkala jsem úžasem. Byly překrásné. Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem na šperky, ale tyto obyčejné prsteny mi učarovaly.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (13x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Začátek cesty / 13. kapitola zulík 30. 10. 2009 - 18:36
RE: Začátek cesty / 13. kapitola moira 30. 10. 2009 - 19:08
RE: Začátek cesty / 13. kapitola duchovecz 30. 10. 2009 - 20:42
RE: Začátek cesty / 13. kapitola ronnie 07. 07. 2011 - 11:00