Další z povídek do literární soutěže Žoldnéři fantazie. Na vrchol jsem sice nedosáhla, pomalu ale jistě se tam však škrábu. Užijte si povídku. :) m.

Zahrada žiletek

Tanec mečů Královny

Uprostřed místnosti stála holčička,

Ze srdce

Pro Peťu T.. Jelikož bez čtenářů to nejde. .)
9.2.2017, Maia

Další povídka do soutěže.
V limitě na 18 000 znaků jsem marná. Really. Ale stejně jsem to zkusila. Myslím, že naposledy. *smích*
Nápad na povídku mi v netbučku ležel už delší dobu, ale díky soutěži jsem jej rozvinula. A díky tématu mu dala i nějakou podobu, do té doby to bylo dost mlhavé. Mám i delší verzi, kde je svět popsán trochu více, ale uvažuju, že ji jednoho dne vážně rozvinu. Myslím jako velký příběh, protože myslím, že má vážně dost dobré základy. Svět. A nápad. Kniha, u know.
(A nope, nevěřím si ani já, ale snít musí každý, no ne? :D) m.
(Oh, a nevyhrála jsem, ale myslím, že na to, jak mizerná ta povídka je (kvůli nedostatku místa), jsem neskončila ani nejhůře. .)

První část 

Jeho paní je povídka, kterou jsem poslala do soutěže, kterou pořádalo CooBoo. Byla to soutěž na téma "Divergentní". CooBoo mám v hlavě zafixované jako nakladatelství zaměřující se na YA a zaláskovanosti. Ne zrovna můj šálek čaje.
Ale.
V šuplíku mi už delší dobu seděl jeden nápad na povídku... obyčejně bych ten nápad nijak nerozvíjela. Mám takových desítky, opravdu. Jedna z těch poznámek, které mě občas napadnou, když čtu knihu, která skončí špatně, což se mi líbí, ale iracionálně bych si přála opak. Proto FF. Nebo povídky. Whatever.
Myslím, že tohle se k CooBoo hodilo více, než co obvykle píšu. A i když jsem nevyhrála, stejně jsem se do té povídky svým způsobem zamilovala. Bavilo mě ji psát, i když vejít se do limitu bylo na zbláznění. Líbí se mi postavy, i když mají tak málo prostoru. Není to tak, eh, rozepsané, jak bych si přála, musela jsem to často osekávat, musela jsem vysekat celé odstavce psaní, popravdě, abych se do limitu vešla, ale nakonec se mi to stejně tak nějak líbí. Možná přeci jen jsem romantická duše. :D
Užijte se to.
Pro Eipos. Tak nějak to se mnou furt táhne. m.

*

Jeho paní

1. část

Tuto povídku jsem napsala do Žoldnéřů fantazie, zúčastnila jsem se poprvé a myslím, že jsem získala krásný 21. místo. Jistě, mé pisatelské sny viděly první desítku a okamžitý sborník, ale... no, realita je tvrdá, že? .) m.

**

pro tebe, K. :)

Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.

Jan Werich

Pro kristínu. Chudáčka, který věrně čekal. x)

Monstra jsou skutečná a duchové také. Žijí uvnitř nás a někdy vyhrávají.