Piráti bez moře

25. říjen 2015 | 18.24 |
› 

Další povídka do soutěže.
V limitě na 18 000 znaků jsem marná. Really. Ale stejně jsem to zkusila. Myslím, že naposledy. *smích*
Nápad na povídku mi v netbučku ležel už delší dobu, ale díky soutěži jsem jej rozvinula. A díky tématu mu dala i nějakou podobu, do té doby to bylo dost mlhavé. Mám i delší verzi, kde je svět popsán trochu více, ale uvažuju, že ji jednoho dne vážně rozvinu. Myslím jako velký příběh, protože myslím, že má vážně dost dobré základy. Svět. A nápad. Kniha, u know.
(A nope, nevěřím si ani já, ale snít musí každý, no ne? :D) m.
(Oh, a nevyhrála jsem, ale myslím, že na to, jak mizerná ta povídka je (kvůli nedostatku místa), jsem neskončila ani nejhůře. .)

*

Hnědovlasý muž procházel mezi stoly. V boxu v rohu na něj čekali tři lidé, tichý hubený mladík, drobná Asiatka a rozložitý muž se zachmuřeným pohledem, který na něj netrpělivě mávl. Když příchozí nezrychlil, naopak to vzal oklikou, muž tiše zavrčel a netrpělivě oklepal skoro dokouřenou cigaretu.

"Čas jsou peníze, Leonarde!" štěkl na hnědovlasého kuřák, když dotyčný zjevně schválně srazil jejich nerudnou servírku a začal s ní flirtovat.

"Nechápu, že mu to stále prochází," zamumlal hubený mladík. Sledoval, jak jejich šéf polaskal líčko ženy a ta se na něj usmála.

"Je to Leonard," odtušila žena vedle něj. Skrze oči svého manžela sledovala, jak servírka se smíchem odcházela. Ani si nevšimla, že jí chybí stříbrné náušnice. "To bylo neslušné." Odvětila, když si jejich kolega sedl.

"Prosím?" ozval se zloděj nevinně.

"Náušnice."

"Na slepou, má drahá, máte mimořádné vnímání." Uculil se Leo a společně s vypůjčenou pudřenkou své kolegyně položil náušnice na stůl. Naklonil zrcátko tak, aby byl odraz náušnic dobře vidět, pohled se mu rozmlžil... Okamžik poté vše schoval a vzhlédl, s úsměvem zachytil pohled jejich servírky, která se k nim vydala.

"Co to bude?"

"Jaká je dnešní specialita?"

"Nepoživatelná," řekla a Leo se rozesmál.

"Sním cokoli mi přinesete, drahá," zamumlal zloděj schválně tiše, a když se k němu žena mimoděk naklonila, políbil ji.

Servírka strnula překvapením, hned mu ale polibek oplatila. Leo jí sklouzl rukou na zadek. Nereagovala. Stiskl. Žena prudce otevřela oči a odtrhla se od něj. Než stihl cokoliv říct, vrazila mu facku a rozzuřeně odkráčela.

"Idiote," zavrčel nerudný muž. Hnědovlasý se pouze tiše zasmál a promnul si tvář.

"Ve skutečnosti se nezlobí, Pete."

"Samozřejmě," odtušil muž sarkasticky. "Spojka?"

"Není to špatný job," odvětil Leo a v očích mu zajiskřilo.

"O co jde?"

"Víte o tom, že v Muzeu vystavují kousky z Egypta? Drahokamy, sarkofágy, busty... zrcátka."

Hubený mladík zasténal.

Leo se uculil a udělal nenápadné gesto. Nikdo bez magie nic neviděl. Ani ti, kteří zrcadlovou magii ovládali, nepostřehli, jak se kolem čtveřice rozprostřela síť zrcátek. Lehce se mihotala a nepropustila nic ven.

"Nechceš okrást Egypťany, že ne?" zamumlal mladík.

"Krást? Netuším, o čem to mluvíš, Romane. Já jsem v životě,"

"Zkrať to. Zvládneme to? Kolik za to dostaneme?" Zeptal se Pete a típl cigaretu.

"Jak, na to musím teprve přijít. Co se týče odměny, pět miliónů, pro každého jeden."

"Milión," zopakoval kuřák.

Asiatka se zamyšleně mračila. "Jsi si jistý, že to není past?"

"Jak jen můžu. Jdete se mnou?"

Nakonec kývli. Leo věděl, že přijmou. Gestem zrušil kouzlo a postavil se. "Výstava končí za dva týdny. Dejte mi sedm dnů a přijdu s plánem."

"Nemáme moc času na přípravu,"

"Má krásná Mi, potřeboval jsem na přípravu někdy více než pár dnů?"

Leo si pískal, když odcházel, zatímco se Mi zamračeně obrátila ke svému manželovi. "Co myslíš? Jsou to přeci jen Egypťané..."

"Je to Leonard," zopakoval Roman slova své ženy a s povzdechem vstal.

Když se k jejich boxu vrátila servírka, nenašla po návštěvnících ani stopu.

Odešli bez zaplacení.

Žena chvíli konsternovaně zírala, než rozzuřeně zamířila za manažerem. Když míjela zrcadlo, všimla si, že má jednu náušnici otevřenou. Sáhla si k uchu, zaklapla ji, setrvačností zvedla ruku, aby zaklepala na dveře kanceláře... když se zarazila a zmateně zamračila. Co jen to chtěla udělat?

*

"Li, ty mě neposloucháš!" zakňourala zrzka. "Celý týden mě jen ignoruješ a já už za hodinu odjíždím a cítím se tak opuštěná a,"

"Odjíždíš?" vzhlédl Leo.

"Ublížená! Slyšel jsi o tom hloupém nařízení, které nedovoluje ve vlaku elektrickým... vlnám..." Žena se zamračila. "Můžou se pro mluvení používat jen zrcátka! To je dis-kri-mi-na-ce!" Vyslovila pečlivě, na jejím obličeji nezvyklý výraz vzteku.

Rebeka se narodila bez magie.

"Aha." Leo nespal přes dvaasedmdesát hodin. Stále neměl plán pro loupež a to jej nutilo málem lézt po stěně frustrací. Už mu to nemyslelo.

"Za hodinu mi jede vlak. Kde jsou moje lístky?"

"Lísky?" Leův pohled se rozmlžil. "Říkala jsi spojení zrcadly?" Otočil se ke stolu a hledal něco mezi papíry. Zamračeně na pár z nich mžoural a porovnával je. Roztržitě ťukl na své zrcátko a dávno vytvořenou zkratkou se vkradl do databáze cestujících, rozpisu pasažérů...

"Ty jsi mi nerezervoval kupé?" zaječela žena rozčíleně. Muž sebou trhl a promnul si spánek, pohledem však bez přerušení kmital mezi zrcátkem a schématy na stole.

"Li!"

Muž se podíval na svou milenku a zazubil se. "Jsi geniální, drahoušku. Zítra ti ty lísky koupím." Zvedl se od desky stolu a mířil k posteli.

"Odjíždím za hodinu!"

"Šťastnou cestu," zamumlal, zalehl do postele a po třech dnech do té chvíle frustrujícího plánování vytuhnul.

*

Světlo. Leo otevřel oči a zamžoural do slunce. Rebeka nezatáhla závěsy. Že by jí došla trpělivost a opravdu odjela?

Byl oblečený, ale někdo mu sundal boty. Otočil hlavu. Nahá ženská postava, záplava rusých kudrlin, spala v klubíčku, ruce před malými, skoro dětskými ňadry.

Rebeka.

Jeho pošetilá, věrná Rebeka. Věděl, že neodjede. Jeho milenka, která se ztratila i cestou z bytu na nádraží. S největší pravděpodobností by si koupila lístek na druhý konec světa. Převalil se na bok a shrnul jí vlasy z obličeje. Vypadala tak mladá, život jí ještě nenakreslil vrásky starostí.

"Rebeko," zamumlal a něžně jí přejel rukama po stehnech, s tichým smíchem ji líbal, když na něj rozespale zavrčela. Čím bdělejší byla, tím více nadávala, se vzpomínkou na včerejšek. S až směšnou jednoduchostí ji po chvilce svedl.

Po nepříjemně mechanickém aktu Rebeka odešla do koupelny se umýt, zatímco jí Leo z mobilu kupoval jízdenky. Poté si povzdechl a uvažoval nad nesmyslností bytí a nechtěných milenek.

Vybíral si ženy, o kterých věděl, že mu budou lhostejné. Netoužil dát Rodinám nebo nepřátelům do rukou cokoliv, co by mu mohlo ublížit. Proto Rebeka. Někdy tu pro něj byla, někdy byla pro jiné papaláše. Holka jako ona, přes její tragický orientační smysl, se v životě nikdy neztratí.

Měl by to ukončit. Jejich "vztah" fungoval už jen pouhou setrvačností a bankovním převodem z jeho na její účet. Ale i on byl jen člověk, chtěl, aby tu pro něj někdo byl, i když jen občas a někdy s kolínskou jiného muže ve vlasech.

Políbil Rebeku na rozloučenou, pomohl jí nastoupila do vlaku, zamával jí a sledoval odjezd. Po chvilce mu přišla milá, i když lehce infantilní sms, na kterou jí svědomitě odpověděl podobně hloupým obratem.

Jak to dopadl. Velký zloděj a nedokázal si ukrást trochu štěstí. Musel si jej kupovat jako každý jiný.

Podrbal se na hlavě, přeměřil si svůj zanedbaný vzhled, pak pokrčil rameny a napsal svým parťákům ve zločinu.

*

"O-ou," zamumlal Roman, když uviděl Lea přicházet. "Ten Pohled," zašeptal své ženě. Ten, který říkal, že máte utéct, nenechat se namočit do čehokoliv, s čím jejich brilantní lídr přijde.

Jul, dvaadvacetiletá studentka medicíny, jej zaslechla a zachichotala se. Pak Lea zahlédla a strnula, když se však ujistila, že mu kromě vyčerpání nic není a jen vypadá zle, vrátila se ke své učebnici anatomie v zrcadle.

"Klíčku, jak to jde ve škole?"

"V pohodě," odvětila Jul s hraným nezájmem. Svého poručníka zbožňovala. "Budeme plout na Lady? Už dlouho jsem nebyla v Oceánu."

"Uvidíme. Možná cestou domů."

"Půjdeme Odrazem?" zeptal se Pete s nechutí. "Nemůžeme to vzít starou dobrou realitou?" Nesnášel procházení zrcadly a ještě více, když to neměl pod kontrolou a musel spoléhat na sílu a zručnost jejich ne vždy rozumného šéfa. Byl dobrý a dokázal procházet zrcadly a Odrazy jako málokdo. Ale byl to Leonard.

"Jestli nás při akci nikdo nechytí," odvětil pobaveně hnědovlasý. Ostatní členové týmu mu věnovali zvláštní pohled a Leo se rozesmál. "Neříkejte, že vám moje kráska nechyběla."

"Odrazy zrcadel nejsou Oceán. A nic živého v zrcadlech není. Je to jen magie. Svoje zrcátko jako loď vnímáš sám," podotkl Pete.

"Já ji tak vnímám taky." Ozvala se Asiatka a kuřák jí věnoval podrážděný pohled. "Mimochodem, ještě stále trváš na tom, že ti máme říkat kapitáne a že jsi Pirátský král?" zeptala se Mi Lea.

"Samozřejmě! Jsem ten největší, nejlstivější,"

"Nejskromnější," navrhla Jul.

"Král pirátů. A zapomělas na "kapitáne", Klíčku. " Leo se na svou svěřenku usmál a objal ji kolem ramen, přestože už měla přes dvacet, rozcuchal jí vlasy. Zasyčela na něj a odtáhla se. Hnědovlasý je pak kouzlem odřízl je od světa okolo a pustil se do vysvětlování plánu.

*

"Jul a Pete vyzvedávají své lístky u pokladen," hlásila Mi. S Romanem šli pomalým, rozvážným krokem, Mi nepřítomně klapala svou slepeckou holí okolo. Když kouzlila, nedokázala se udržet Romanovi v mysli a sledovat svět jeho očima, takže ji musel plně vést. Její malý nedostatek ale vyvažovaly její schopnosti. Při akcích měnila jejich vzhled v myslích ostatních, sledovala, kde jsou členové týmu, a pokud to bylo potřeba, ovlivňovala mysl kohokoliv, na koho Leo ukázal.

"Sedněte si na svá místa, akce začne po odjezdu z druhé stanice."

Roman kývl a zamířil k jejich sedadlům, Leo si sedl na sedadlo A53.

"To je moje místo," ozval se téměř vzápětí nerudný hlas.

"Opravdu?" usmál se hnědovlasý nevinně. "Přísahal bych, že,"

"Vypadni." Vysoký, zachmuřený muž mu jen se sebezapřením nepomohl. Pěstí. Leo si povzdechl a zvedl se ve chvíli, kdy se vlak rozjel. Zapotácel se a spadl na muže. Ten jej okamžitě odstrčil od sebe.

"To je vychování," zabručel Leo.

"Idiot," zavrčel muž za jeho zády, když si Leo sedal o řadu dál a ten skryl smích. Další dvě zastávky se pak bavil s pětiletou princeznou, která seděla naproti němu a byla extatická, že má kamaráda na hraní. Důležitě mu ukázala pudřenku po babičce a vyprávěla, jak se jednoho dne stane vrchní arcimágou a všechny Rodiny se jí budou klanět.

*

Kolem Lea spěšným krokem prošlo několik strážných k přední části vozu. Jul odváděla pozornost. Chvíli na to k němu přišel strážný s lehce rozostřeným pohledem.

"Následujte mě," odvětil monotónně. Mi už musela být v jeho mysli.

*

Vagón za vagónem, podivná chaotická zrcátka v rukou Mi, jeden strážný upadající do spánku za druhým. Leo se zvědavě rozhlížel, zkoumal úroveň ochran, jednou po cestě zakopl a zasmál se, když spadl do jedné schránky s hračkami. Dostali se k trezoru s jackpotem a Pete jim z bezpečí svého sedadla úslužně otevřel dveře v realitě svými IT kouzly. Leo pak odemkl magický zbytek krátkým skokem do Odrazu. Pokud byl v něčem dobrý, bylo to otevírání.

"Jak jsi na tom, Mi?"

"Dobré. Pospěš si. Je tu až příliš velký klid."

"Už," zamumlal Leo, gesty a zrcátky rozplétal ochranná kouzla, hned nato si hodil do brašny obsidiánové nože. Natáhl se po prastarém zrcátku z bronzu, když Mi bolestivě sykla a dovnitř vpadli strážní. Než stihl Leo stabilizovat zrcadlo a vzít se svými kolegy roha Odrazem, zmrazili jeho dva kolegy paprskem. Hnědovlasý se vyhnul dalšímu výstřelu a vrazil do strážného, který jim dělal průvodce a budil se z transu. Ten oplatil laskavost a přátelsky Lea praštil do břicha.

Bronzové zrcátko v tom zmatku zmizelo.

*

Zavřeli je k exponátům.

"Je to omyl. Říkám vám, že nás sem poslal muž ze sedadla A53," žvanil Leo.

"Cítím, že je magicky aktivní." Varoval drobný muž se stráží. Musel být Slídič, mág schopný vycítit cizí magii. Jeden ze strážců na Lea nevraživě pohlédl. Pak mu beze slova střelil do hlavy paprsek. Hnědovlasý se v křeči svezl na zem.

*

"To bylo nezdvořilé," odtušil, když se probral.

"Šéfe, Mi už dlouho neudrží iluze," varoval tiše Roman a masíroval spánky své ženy. Třásla se.

"Už," zamumlal Leo.

Dveře se otevřely, na všechny tři uvnitř spadla pevná pavučina kouzel, která jim znemožnila sáhnout na zrcadlovou magii, a dovnitř strčili Peta. Zaklapnutí zámku a opět byli ve tmě. Nic nepřistřihne mágovi křídla tak, jako když na zrcadlo a odrazy nevidí.

"Pete?"

"Školácká chyba, nechal jsem se nachytat na obyčejném přenosu dat." Odvětil muž neochotně.

Leo si povzdechl.

"Co teď?" zeptal se Roman. "Jak dostaneme ty dýky zpět?"

"Dýky nikdy nebyly cíl." Odvětil Leo.

"Tak to zrcátko?" zeptala se Mi překvapeně. "Ne, šel jsi po něm až po chvilkovém zaváhání. Tak pro co jsme jen..."

Roman vydal podivný zvuk. "Ty hračky."

"Jaké hračky?" zeptal se Pete.

Leo mlčel. "Neposlouchají nás," odvětil překvapeně, když dokončil průzkum.

"Jistě, že ne. Je to trezor, ne cela," zavrčel Pete podrážděně.

Dveře vagónu se otevřely a přibyl k nim pasažér A53.

"Leonarde, přísahám, za tohle ti urvu koule," zavrčel.

"Nechal jsem nás zavřít proto, abych ti dal čas utéct, Jane," ohradil se Leo.

Muž to zvažoval. "A jakmile by mě honili, vzal bys roha ty a tvá parta zmetků." Jan si rezignovaně povzdechl. "Zrcadla, volal jsem ti, že tu plánuju kšeft. Nechtěl jsem tě potkat. Kam jdeš, následuje chaos. Měl jsem vše dokonale,"

"Jistě, jistě." Leo se zamračil, když se dveře opět otevřely a dovnitř hodili Jul.

"Klíčku?" zeptal se hnědovlasý nesouhlasně.

"Chtěla jsem se projet na Lady," odvětila Jul vesele, beze stopy výčitek, že se nechala chytit. Tentokrát si Leo povzdechl nahlas.

"Tak pro co jsme přišli?" zeptal se Roman tmy.

"Pro medvídka," odvětil velitel týmu prostě.

Chvíle ticha.

"Tak proto jsi u těch hraček na chvíli zmizel v Odrazu. Přitáhlo to k nám toho Slídiče, mimochodem, takže je vše tvoje chyba," podotkla Mi.

"O co se jedná?" zeptal se Jan zmateně.

"Medvídek? Nechali jsme se zabásnout kvůli zkurvenému medvídkovi?!" Vzchopil se Pete. Zněl legračně.

"Uhum," zabroukal Leo.

Podle zvuků, které Pete vydával, to vypadalo, že zvažuje lídro-vraždu.

"Nejspíše je dobře," navázal Leo rychle, když slyšel, že se k němu jeho kolega blíží. "Že je to medvídek za pět miliónů. Patřil Královně Anne. A mám tohle."

"Je tma." Upozornila šéfa Mi po krátké odmlce.

Ozvalo se lupnutí a na zemi se rozlila nějaká látka. A lehce světélkovala. Ozářilo to tváře všech přízračným modrým světlem.

"No to mě," začal Pete. "Jak jsi dokázal pronést... hledali všude."

"Když je člověk dostatečně odhodlaný,"

"Zoufalý," zamumlala Mi.

"Šílený," navrhl Roman.

Leo se zasmál. Vyvolal jeho falešné zrcátko a ukotvil jej v odrazu louže na zemi. Pak jej vůlí přeměnil a kolem se objevil tucet miniatur zrcadel. Jedno s nepřítomným výrazem něžně pohladil, jeho ruka zneklidňujícím způsobem zmizela v něm, a poté náhle všechna zrcátka vydávala záři, která prosvětlovala vagón.

Rozezněl se alarm.

"Dostaň nás ven!" štěkl Pete.

"Ještě chvilku," odvětil Leo. Mávl prsty a většina malých se spojila v jedno velké zrcadlo. Ve vzduchu náhle visela hutná magie a ostatní v zrcadle mohli vidět rapidně se pokřivující obraz chodby, řad sedadel. Leo musel projít myslí do zrcadla a v Odrazu dalším Odrazem, když cestoval tak rychle a obraz nebyl převrácený.

"Šel jsi až do čtvrtého Odrazu?" zeptal se Pete nervózně. Čtvrtý Odraz byl nebezpečný. Tam mohl mág zemřít ve zlomku sekundy.

"Pro ochranu kolegyně," řekl hnědovlasý zadýchaně. Na světě bylo jen málo mágů, kteří by za ním šli tak daleko. Kteří jej tam vůbec mohli následovat. "Zdravím, princezno!" zabroukal vesele, když se obraz vyjasnil.

"Li!" vypískla malá holčička. Seděla na prkýnku toalety a culila se do pudřenky své babičky, kterou Leo dříve napojil na své zrcátko.

"Nene, nesahej na zrcadlo, je to hodně hluboko v Odrazech, princezno. Našla jsi medvídka?"

Dívenka vážně přikývla a zmíněnou hračku ukázala pudřence.

"Mám něco na výměnu. Pamatuješ si, jak jsem ti vysvětloval výměnný obchod? Dobře, já mám zrcadlo, které jednou užívala sama Kleopatra. Víš, kdo to je, princezno?"

Dívenka zavrtěla hlavou.

"Egyptská Královna. Neměla by mít princezna také své královské zrcátko?" Mrkl na ni.

Dívka si zamyšleně strčila palec do pusy. "Říkal jsi, že mám smlouvat."

"To jsem řekl."

"Co kdybys mi dal zrcadlo jako dárek?"

Někdo za Leem se zlomyslně zasmál.

"Pouze výměna, princezno. Tady neustoupím. Ale chápeš princip dobře."

Dívka se zamračila. "Proč je obraz tak tmavý?" zeptala se roztržitě. "Když mi volá maminka, nikdy není tak tmavý."

"Protože jsem hluboko v Odrazech." Odpověděl trpělivě Leo, ignoroval hluk za zády i pot perlící se mu na čele. Vyčerpávalo jej držet tolik magie. Obzvláště, když předtím položil na zrcátko ochranná kouzla, aby jej Egypťané nevystopovali.

Dívka vážně pokývala a pak váhavě medvídka nabídla pudřence.

"Jane, dotkni se toho malého zrcátka vedle tebe. Potřebuju, abys mi pomohl lokalizovat tvoje zrcátko."

Jan, jelikož svého kolegu znal, prostě poslechl. "Nesnáším, když tohle děláš. Je to už šesté, které jsi mi naťuknul. A výměna stojí prachy."

Leo jej ignoroval, vedený myslí majitele našel jeho osobní zrcátko. Sáhl dovnitř svého zrcátka, v Odrazu se pak natáhl do Odrazu Janova, a s lehkými obtížemi vytáhl exponát, které tam dříve schoval. Poctivě nevzal nic, co si jeho kolega nakradl pro sebe. Když už byl uvnitř, šel dál do Odrazů a podal zrcátko dívce. Ta mu po posledním zaváhání dala medvídka.

"Skvělé, princezno. Budeš nelítostná obchodnice. A teď to zrcátko schovej a nikomu neukazuj. Neříkej o něm ani rodičům. Zlobili by se, protože malé holčičky nesmějí brát věci od cizích lidí."

"Ty nejsi cizí. Mamka tě má ráda."

"Leonarda mají rády všechny mamky," zabručel polohlasně Jan.

"Udělej to pro mě, princezno, ano?"

"Tohle musí jeden vidět, aby uvěřil," zabručel Pete, když se Leo s dívkou rozloučil.

"Chce to zvláštní druh červa, aby zneužil dítě. Bokovka?" zeptala se Mi chladně. Leo překvapeně zamrkal a pak se zasmál.

"Ne, tak to není. Opravdu to byl můj dárek té malé. Byla součástí akce, měla by dostat podíl, nemyslíte?"

"Ty máš tak zesrané priority," zavrtěl hlavou Jan. "A teď nás vytáhni. Při tvém handlování jsme tady s mechanikem zničili dveře, ale nakonec se sem ti zvenku dostanou."

"Nevděčné publikum," potřásl Leo hlavou, ale s úsměvem. Znovu pozměnil své zrcadlo a vytvořil v Odrazech trasu. Pak postupně do své Lady, jeho pirátské lodě, jak si ji rád představoval, poslal všechny své kolegy. Jeho zrcátko je okamžitě přijalo a chránilo před agresivním prostředím třetího Odrazu. Blíže jít nemohl, tam jej blokovala ochranná magie Muzea a Slídiče. Leo pak se smíchem smekl imaginární klobouk stráži, která se nakonec probila do vagónu a okamžitě na něj vypálila paprsky.

Leo se poučil. Ve vagónu byl už jen jeho odraz a i ten zmizel v Oceánu. Než se stráž vzpamatovala, zrcátko se svým pánem zmizelo a po zlodějích zůstala jen slabě světélkující louže na podlaze.

*

Na povídku se vztahuje autorské právo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře