Trudi Canavan, autorku bestselerů, kterou znají čtenáři v UK, Austrálii a USA, získala v roce 1999 cenu Aurealis za nejlepší fantasy příběh. Má na kontě Trilogii očerném mágovi (Společenství čarodějů, Novicka, Nejvyšší lord) a navazuje úspěšnou trilogií Věk pěti. Bílá kněžka (Priestess of the White), první díl trilogie, byla nominována na cenu Aurealis 2005 v kategorii Fantasy.
**
Poslední z divokých
Věk pěti - kniha druhá
Originální název: Last of the Wilds
Nakladatelství: Zoner Press
Překlad: Jana Tučníková
Rozměry: 105x175
Datum vydání: 2010
Počet stran: 624
Typ vazby: brožovaná
V minulém díle:
Auraya byla vybrána bohy jako Bílá - zástupce bohů na zemi, jelikož oni sami do lidských záležitostí zasahovat nemohou. Zařadila se tak k ostatním čtyřem Bílým a učila se všemu, co její povinnosti vyžadují. Avšak dříve, než to kdokoliv čekal, se na obzoru objevila hrozba v podobě nového náboženství. Pentadriáni věří ve své bohy, ale Bílí a jejich circliánské náboženství je opravdové - vždyť Bílý s nimi komunikují! Ale jelikož pentadriáni si byli jisti svou pravdou, napadli severní Ithanii a tím Bílé. Vše vyústilo ve válku, kterou Bílí o vlásek vyhráli.
Leiard, Splétač a milenec Aurayi, byl vyhnán vůdcem Bílých. Vztah Bílé a splétače by vedl ke zničení důvěry mezi těmito dvěma skupinami lidí, které se už i tak jen stěží tolerují. Jeho vzpomínky na Vůdce splétačů - Mirara jsou čím dál silnější a mnohdy Leiarda až ovládají. A k tomu všemu Leiard Aurayu upřímně miluje a lituje toho, co se stalo. Potkává se s Divokou čarodějku Emerahl a ta jej odvádí pryč s příslibem, že mu se vzpomínkami pomůže.
Anotace:
Válka mezi circliány a pentadriány skončila, ale obě strany utrpěly těžké ztráty.
Auraya se zasloužila o vítězství Bílých, přesto necítí žádnou radost. Zatímco ve dne usilovně pracuje na smíru mezi kněžími a splétači, její sny jsou plné nočních můr. V nich ji pronásledují mrtví z bitevního pole a jediný člověk, kterého by se odvážila požádat o pomoc, zmizel.
Leiard zatím bojuje se stále sílícími vzpomínkami dávno mrtvého vůdce splétačů Mirara. Postupně ztrácí příčetnost, a proto uprchne do hor Si spolu s Emerahl, která je možná poslední z čarodějů, nazývaných circliánskými bohy "divocí". Emerahl je obdařená velkou mocí a je ochotná pomoci Leiardovi vypořádat se s podivným spletencem vzpomínek. Jejich zjištění však navždy změní Leiardův život, a nejspíš také celý svět...
goodreads.com
**
První věta knihy: Reivan si té změny všimla dřív, než ostatní.
Poslední z divokých je odsouzeno k údělu prostředních knih trilogií - musí příběh vést, snaží se čtenáře napnout a podrobněji nás seznamuje se svým světem. Možná jsem čekala mírný pokles kvality, avšak kupodivu se kniha držela více než dobře. Autorka dala obrovský prostor postavám a jejich prostému "klidovému" životu, kde tak úplně nebyly pod tlakem a mohly se projevit jejich vyrovnané chrakteristické rysy. A je to příjemná četba.
Více se zabýváme osudy jižní Ithanie (Pentadriány), což mě z části překvapilo, ale náhled do "nepřátelského tábora" je zajímavý a odkrývá je v jiném, snesitelnějším světle. Nemluvě o tom, jak to příběh osvěžilo. Více se dozvídáme o mořském lidu skrze jejich odvážnou princeznu Imi, která kvůli své pošetilosti byla unesena lidmi a je k smrti vyděšená. A také proplouváme příběhem z divočiny země Sijů, kde se stane hodně důležitých převratů příběhu.
Nejvíce mě však překvapilo a potěšilo chování Aurayi. Konečně se ukázalo, že je nejen loutkou v rukou bohů, ale projevila i zdravý rozum a vlastní názor. Ztratila něco ze své slepé oddanosti bohům a získala zdravý pohled na svět.
goodreads.com
Přes spletitost příběhu jsou některé aspekty předvídatelné, některé situace jsem odhadla předem. Není to však chyba autorky, ta se "provinila" jedině tím, že námět podala natolik dobře, že jsem si to odvodila. Na druhou stranu je zábavné číst ty části, které jsem v žádném případě nečekala a jen se pak do stránek vpíjela očima. Trudi Canavan má hodně nápadů a dokáže je vplést do příběhu tak, aby z toho vytěžila maximum.
Circliánské náboženství si mé sympatie nezískalo už předtím, teď, když se i s bohy poznáme trochu lépe uvažuju, co na nich Auraya tak miluje. Bohové se totiž čím dál více podobají lidem, v tom horším slovasmyslu, a mám pocit, že postupem děje to půjde jen k horšímu. Okamžitě jsem si už v první knize oblíbila splétače, potulné léčitele a poutníky ve snech, proto jsem nadšená tím, že se o nich odzvídáme čím dál více.
Všimla jsem si opakovaného způsobu, kterým se Canavan vyhýbá složitým tématům. Už v Trilogii o černém mágovi autorka obešla hlubší vysvětlování fungování černé magie. Ve Věku pěti se to opakuje, například by mě zajímalo, jak si Divocí, silní čarodějové nepodléhající žádnému bohu, chrání mysl. Na druhou stranu oceňuji, pokud si s tím autorka neví rady, že nás nechá si to samotné domyslet a neservíruje nám polotovar. To je snad jediná výtka, kterou ke knize mám.
Canavan ukázala, že dokáže napsat dobrý příběh a že se od předchozí trilogie dokáže kdykoliv plně odpoutat. Charaktery jsou nové, svěží, se svou individualitou a svět se ještě více vykresluje a prohlubuje. Autorka na nás v Poslední z divokých nakládá nečekaná odhalení a převraty. A my knihu tak hltáme, že si s radostí necháváme nakládat ještě více. Některé knihy se vyznačují tím, že jsou lákavě obsáhlé, ale po přečtení zjístíte, že polovina stran je jen bezobsažné tlachání. To naštěstí není případ Poslední z divokých. Tam je sebemenší maličkost důležitá. Možná ne hned, ale přeci jen.
goodreads.com
Hodnocení: 4,5/5
**
Tímto bych chtěla poděkovat za poskytnutí RC výtisku nakladatelství Zoner Press.
3. kniha: Hlas boží