Trudi Canavan (1969) žije v Melbourne, v Austrálii. Za svůj první vydaný příběh získala v roce 1999 Aurealis za nejlepší fantasy povídku. Od té doby vydala Trilogii o černém mágovi (Společenství čaro/..., Novicka a Nejvyšší lord) a nyní ji jako autorku bestsellerů znají čtenáři v UK, v Austrálii a v USA. Kniha Bílá kněžka je první knihou trilogie Věk pěti a byla nominována na cenu Aurealis 2005 v kategorii Fantasy.
Bílá kněžka
Věk pěti - kniha první
Originální název: Priestess of the White
Vydavatelství: Zoner Press
Překladatel: Jana Tučníková
Rozměry: 105x175
Počet stran: 688
Typ vazby: brožovaná
Anotace:
Když je Auraya vybrána, aby se stala kněžkou, rozhodně by ji nenapadlo, že o pouhých deset let později bude jednou z Bílých, nejmocnějších služebníků bohů. Naneštěstí nemá moc času seznámit se s výjimečnými silami, které jí bohové propůjčí. V zemi se objevují tajemní černě odění čarodějové z jihu a proslýchá se, že budují velkou armádu. Auraya a její společníci se neúnavně snaží o vytvoření spojenectví mezi zeměmi severního kontinentu, ale čas se rychle krátí. Do zemí Bílých přichází válka a pokud Auraya neovládne své nově získané schopnosti, ani přízeň bohů by nemusela stačit k jejich záchraně...
**
První věta knihy: Auraya pomalu překročila padlý kmen, maximálně soustředěná, aby její přítomnost neprozradilo šustění listů ani praskání větviček.
Trudi Canavan si vytvořila celičký nový svět - Ithanii. V minulosti v ní došlo k velké válce bohů, při níž z mnoha zůstalo jediných pět. Ti se rozhodli mezi sebou neválčit a uzavřeli mezi sebou mír - a společně založili circliánské náboženství.
Hlavní hrdinkou příběhu je Auraya, která se z vesnického děvčete stane nejprve vyšší kněžkou a poté bohy vyvolenou Bílou. Tímto jí bohové propůjčili dar nesmrtelnosti a velkou magickou moc. A s tím také úkol chránit svou zem a náboženství a vést lidi k mírů - i kdyby to znamenalo vybojovat válku. Bohové jsou bytosti čisté magie a nedokáží na zemi zasahovat jinak, než skrze své vyvolené. Být Bílou je nejvyšší možná pocta, jaké mohla dosáhnout.
Mrzí mě jen, že v knize nebylo více popsané, jak změna Aurayi z obyčejné kněžky v Bílou probíhala. I když tu máme možná záměr - autorka sama napsala, že na Aurayi nebyly vidět žádné viditelné změny. Pokud to tak ale je, zklamalo mě, když bohové jen pronesli její jméno a ona náhle byla něčím více, než ostatní.
" Neměla bych vypadat takhle dobře. Je to snad další dar bohů? " str. 53
Circliánské náboženstvá samozřejmě udělalo mnoho chyb - mezi nimi i pronásledování Splétačů snů, lidí, kteří nevěří v žádného boha, ale dokáží cizím lidem poslat rozmanité sny a jsou výborní léčitelé. Jeden z nich - Leiard - je už od dětství blízkým přítelem Aurayi, a proto je zajímavé sledovat, jak se jejich vztah během děje mění. Splétači a Bílí se nenávidí, a z dobrých důvodů.
Další zajímavou postavou je Divoká čarodějka Emerahl, která stále utíká před pronásledováním kněží a do příběhu se zaplete opravdu zajímavým způsobem. A nakonec tu máme sijského chlapce Trisse z rasy létajících lidí, který se snaží vynalézt způsob, díky kterému by se jeho lid mohl bránit a být považován za zcela vyrovnaný "chodcům" - tj. lidem. Kromě postav, které se v příběhu objevují pravidelně, nám autorka střípky scén odhaluje i jiné, které možná budou mít do budoucna nějaký vliv ale v této knize jsou jen jednorázovou odbočkou. Objasňují situaci, v které se právě děj nachází a umožnuje nám pohlédnout na situaci ze zcela jiného úhlu pohledu.
Trudi Canavan se tentokrát pustila do díla, které se podobá obrovské hře. Ano, tak bych to nazvala - hrála si. Hrála si se svým novým světem, hrála si se svými novými postavami a nakonec na nás praštila do obličeje i dějem samotným.
Zápletka, abych pravdu řekla, není z nejoriginálnějších, i když ve své podstatě děsivě reálná. Také se mi strašně líbil postupný vývoj Aurayi a fakt, že měla své chyby a nedostatky. Stejně tak oceňuju pečlivost, s kterou autorka popsala "diskriminaci" splétačů. Nakopne vás to a máte chuť si zanadávat.
" ,,Myslela jsem, že ve městě bude snazší nalézt učitele splétačů," řekla. ,,Jistě je jich tu víc než ty a ten chlapec?" str. 148
Co musím vytknout jsou chyby v korektuře (možná lépe řečeno stylistické nedostatky? Tohle slovní spojení se mi líbí více... :)) a také mi vadilo, jak nepřehledně byly oddělené různé pohledy postav - vlastně spíše neoddělené. Někdy ano, někdy ne. Vše popsáno jako jeden text rozdělen do různých kapitol... a člověk se v tom lehce ztrácel. A nakonec překlady jmen a příjmení. Překladatel si vybral některá, která překládal a jiná ne, což bylo matoucí a lehce hrálo na nervy.
S jakousi melancholií už potřetí čtu konec a přemýšlím, "co kdyby", přesto je můj názor na knihu především kladný. Kniha se líbila, postavy byly perfektní a nový svět měla Canavan úžasně propracovaný. Autorka postavila náboženství do zajímavého světla, ve kterém jej však ani neodsuzuje, ani nechválí. Nechává na čtenáři, ať si vybere. Zápletka možná není vrcholem autorčiny tvořivosti a na jejím zpracování mohla trochu více zapracovat, přesto dávám knize čtyři hvězdičky. Kniha se četla dobře, má dost originálních nápadů, asi tak od půlky jsem už nevnímala svět kolem sebe, zažraná do knihy, takže nemám co více říct. Snad jen - kdo hledá velké boje, nejspíše jej Bílá kněžka neuspokojí. Ale emocemi je nabitá od první až po poslední stránku.
,,Neměla jsem tě pozvat."
,,Neměl jsem to přijmout."
,,Ne, že bych toho litovala."
,,Ani já ne." str. 330
Hodnocení: 4/5
**
Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Zoner Press za poskytnutí RC výtisku.
2. kniha: Poslední z divokých
3. kniha: Hlas boží