Moira | mouropisy a ztracené bludné

Pamatuje si ještě někdo z Vás na Příběh o Meye? V noci nevycházej, Ve stínu temnoty a Ve snové pavučině? Příběh o Lovkyni, která s pomocí Samaelu, tajemné tekutiny, která lidem propůjčovala sílu a moc, lovila Temné?
Nyx, stará známá, nadhodila, že se jí stýská. A já si vzpomněla, že jsem měla v pc zahrabanou, hodně hluboko, jednu scénku, kteru jsem kdysi napsala, ale nikdy nevyužila, jelikož se děj odvíjel jinak.
Pro Nyx jsem to opravila a jelikož už vážně dlouho čekáte na Bestii (a bohužel si ještě počkáte, za dva týdny jsem napsala jen tři A4, není vůbec čas. xP), napadlo mě, že by nebylo špatné hodit sem alespoń toto.
Chabá náhrada, ale čtení je někdy prostě... no, čtení.
Užijte si to. :) m.
(kdo ví, nakolik je to inspirované Bratrstvem černé dýky. Tak mě omluvte, prosím. :D)
(A je to doopravdy jen scénka, co mě napadlo v dlouhé chvilce, nebo co jsem prostě měla před očima. Tak pak nešilte. :D)

Tak, a finišujem. A je to tu. Poslední kapitola. Páni... ještě dneska si pamatuju první kapitoly, pamatuju ten čas, kdy jsem projížděla deviantart.com a hledala vhodný obrázek pro Meye a Bystrou, pamatuju... už jsou to zase skoro rok! V, tuším červnu, jsem psát začala (nemůžu uvěřit, že to bylo ještě za školy! . :D) a teď, ke konci školy zase končím. Je to trochu smutné, nemyslíte?

Minulou kapitolu jsem věnovala všem, kteří mi poslední dobou zanechali stopu. Netušila jsem, že tato kapitola bude poslední, dokud mě ve sprše nenapadl ten úžasný konec, dokud jsem za počítač nesedla a nerozsekla to. Jako obvykle mám k Meye ještě tolik nápadů... ale Meye si zaslouží aspoň trochu důstojně ukončit svůj příběh, protože, nelžeme si, kdybych pokračovala, skončilo by to katastrofálně.

Nu, ale tady je poslední kapitola. Užijte si ji. Pořádně. Tak, jako celou povídku. :) m.