Londýn... a duch

Procházka Londýnem byla zajímavá. Až na zimu a mírný deštík, to mi lezlo krkem,a le dal se to nějak přežít. Snažila jsem si pořádně zapamatovat ulice, památky i důležité orientační body. Dále jsem tak trochu odezírala to, jak se děti, náctiletí mého věku, chovají ve společnosti. Né, že by jsem byla nějaký venkovánek, ale tady... chovají se trochu jinak.

Příměří

Věštkyně na mě celou minutu upírala nesouhlasný pohled a já už se tak tak začala pod jejíma očima ošívat. Pak konečně promluvila:

,,Když příště řeknu: Miř na Třetí oko, tak na Třetí oko, ano? Když ti přikážu, kam zamířit, tak tam zamíříš, ano?" zeptala se ledově Věštkyně a zadívala se mi do očí. Nic jsem neřekla, protože jsem věděla, že kdyby mi

Panika

V tu chvíly jsem zatoužila mít u sebe toho ,,mého,, ducha. Slyšet jeho nádherný hlas, cítit jeho náruč. Vědět, že mě před tímto duchem ochrání. Roztřásla jsem se a Gabriela mi útěnšlivě stiskla rameno. Moc mě to neuklidnilo.

,,Pane, něco cítím... ale nejsem si jistá." řekla Marian. V duchu jsem zaklela a křečovitě polkla. Prosím, ať nás nenajdou...

,,Opravdu?

Přicházím s další kapitolou, omlouvám se, že to tak trvalo, ale škola mě ubíjí... :(( a tudíž ani nemám moc času na svou tvorbu. Přesto si však kapitolu užijte, doufám, že se bude líbit... m.

Magnet na Temné

Když jsem našla jen asi desetiletého kluka, který se zřejmě nudil ještě více než já a proto mě kopal do

Odlet do Spojeného království

Seděla jsem v letadle a koukala se z okínka. Vedle mě seděla tak trochu mrzutá Věštkyně a něco četla v budoucnosti... nebo jsem si to aspoň myslela, protože už 10 minut nehnutě koukala přímo před sebe do záhlavníku sedadla toho, kdo byl před ní.

Kde to jsem? pomyslela jsem si zmateně, když jsem se vzbudila