Komentáře k článku: Dnes

tlapka: Zlatá slova. :-D Hlavně s tím odkládáním. Po nástupu do práce si říkám, že nejvíc času jsem měla, když jsem chodila na gympl. *modla*

---
tlapka.pise.cz

07. 05. 2018 - 11:17

tlapka: Zlatá slova. :-D Hlavně s tím odkládáním. Po nástupu do práce si říkám, že nejvíc času jsem měla, když jsem chodila na gympl. *modla*

---
tlapka.pise.cz

07. 05. 2018 - 23:57

moira: amen.
dnes ráno jsem vzpomínala na dětství a jak se každý den zdál nekonečný. Jak se do jedné hodiny vlezly tisíce malých dobrodružství. Je to crazy, jak se vnímání času mění. *smích*

10. 05. 2018 - 21:37

ver: Někdy si říkám, že mám málo času. A pak si uvědomím, že mám celých čtyřiadvacet hodin, a to po celý sedmidenní týden… vtipné je, že u mě je to opravdu tak. Invalidní důchodce, nic nemusím (a nic nemůžu, ha), a přesto mi někdy ten čas schází… nevím, zda je to mou leností nebo ten prach a nepořádek se dělá v bytě čím dál rychleji, nebo pes chce pořád na delší a delší procházky, nebo vlastně ani nevím co, ale člověk se najednou přistihne, že nic nestíhá, i když vlastně nic nemusí. Děsivý fakt. A pak jsou tu dny jako je tento… a člověk si jen-tak vzpomene na stránku, na které dlouho nebyl a najde si čas přečíst si i článeček, který mu toho moc nedá, kromě drobné myšlenky na zamyšlení. Mimochodem, závidím vysokou, celé dětství jsem toužila, až se na ní podívám, a poslední rok gymplu jsem se zhroutila, a má naděje, že se někdy na nějakou dostanu zamrzla. A tak jsem jen hlupák se základním vzděláním, co vzdychá nad všemi těmi vědomostmi, které mu mohly být poskytnuty (a sám se do učení jen-tak nedokope… škola je super, dává nám trochu motivace, proč se něco nového naučit).

11. 05. 2018 - 23:48

moira: je vtipné, jak internet pokřivuje vnímání a koho si na druhé straně linku představujeme. Přísahala bych, že nemůžeš být starší než já, ani nevím proč. *smích*
(oh, doufám, že tykání nevadí. ^^)
zjistila jsem, že pokud člověk není pod stresem, je velmi jednoduché čas nějak ztratit v prázdnu. zahlédla jsem jedno "moudro" na ženských záchodcích, jelikož je zábavné nápisy číst a odmítám se za to cítit provinile, kde stálo něco ve smyslu: "úspěch je z půlky dobrý nápad a z té druhé minimálně o polovinu méně času na to jej zrealizovat než by člověk potřebovat". Pravdivější slova jsem na toaletách ještě nenašla. *smích*
moje aktivita na blogu je příšerná. Moje aktivita ohledně jiných blogů non-existentní, za což bych se měla stydět, ale jsem příliš unavená některé dny i myslet. Ehm. Dospívání je příšerná nemoc. *smích*
Stále je čas se na vysokou dostat, alespoň myslím. Nechceš to ještě zkusit? Jelikož čím déle to člověk bude odkládat, tím horší to je. ^^

15. 05. 2018 - 11:13

ver: Taky, že nejsem, tedy, myslím, ne, asi jsem mladší... *smich* Jenže na konci zakládky (šestá, sedmá třída), když jsem si procházela dost těžkým obdobím jsem se začala pri stresu dusit a bolela mě čím dál více hlava (doktorka mi tehdy řekla, že je to normální, jen tetánie se kterou se nedá nic dělat, akorát se vyhýbat příliš náročným činnostem)... a na gymplu se z toho vyvinulo postupně až moje aktuální onemocnění, kdy mě bolí hlava 24 hodin denně a čím jsem vice ve stresu, tim silněji a když je to moc, dusím se a omdlívám... navíc je to spojeno i se sociální fobií a tak jsem mezi lidmi ve stresu neustále. Doktoři si se mnou neví rady, když mě pošlou do léčebny, tak mi to většinou ještě zhorší a já pak jsem vzteklá na celý svět. Takže jsem na gympl chodila jen na zkoušky, ale zaprvé mi učitelé řekli, že takhle to prostě nejde, že bez toho, abych ve škole byla, maturitu dělat nemůžu, a i ty zkoušky nefungovaly tak, že bych to zvládala v pohodě (když člověka bolí hlava tak, že by si nejraději nehty vydrápal díru do mozku, prostě většinou není moc pravděpodobné, že si vzpomene na to, co se učil). Takže bohužel, musela bych teď dělat znovu střední, a to pro mě není zrovna reálná možnost a i kdyby, nějak tomu nevěřím, že bych si pak všechno na vysoké zapamatovala... Vtip je v tom, že mi někdo (třeba i má sestra) dokáže závidět důchod, a nevidí, že bez pomoci psa, který mě uklidňuje, nejsem schopna ani vyjít ze dveří, natož si třeba nakoupit, nebo jen vyzvednout věci, co si nechám poslat poštou... svět je zvláštní...

15. 05. 2018 - 23:59

moira: oh.
zeptala bych se, zda jste zkusili opravdu všechny možnosti a odborníky, ale asi je to hloupá otázka. Není to nějaký zvláštní druh alergie nebo autoimunitní onemocnění? Vypadá to na dost dráždivou reakci. :/
A lidé většinou nechápou, co sami neprožijí, to je fakt. Já mívám migrény tak dvakrát do roka a jsem nepoužitelná, neuměla bych si představit, žít tak stále. *posílám pozitivní energie* Jak to zvládáš?

16. 05. 2018 - 10:04

ver: Myslím, že vyzkoušeli. Začínalo to fyzickými vyšetřeními od hlavy až k patě (doslova, neb jsem strávila neuvěřitelné množství času na vyšetřeních jak mozku, tak i páteře a nohou), pak alergologie a když můj lékař zhodnotil, že mě už nemá, kam poslat, tak jsem byla odeslána za psychologem, tomu jsem řekla sotva pár vět a pak mě objednal k psychiatrovi (který mi rok dával různé prášky, pak mě poslal zpátky za psychologem, následně na hospitalizaci na psychiatrii)... no a teď si mě tak nějak psycholog s psychiatrem přehazují jak horkou bramboru). Napsali mi spoustu diagnóz, na kterých se nemohou shodnout a vzhledem k tomu, že nemám možnost chodit do práce ani do školy, alespoň mi pomohli s invalidním důchodem. Ale jo, jako alergie se to projevuje, to je pravda, ale myslím, že alergii na úřady má každý a alergie na lidi je asi dost divná diagnóza. Ale zvládám to překvapivě dobře, naštěstí za mě většinu věcí vylítá chudák přítel (který je taky dost rozbitý, částečně slepý a jako důvod lékaři po roce marné snahy přijít na důvod, proč se člověku ze dne na den zúží zorné pole na 15°, uvedli psychické obtíže, jenže nikdo neví, jaké - takže k sobě úžasně ladíme) a na bolest si člověk zvykne (i na bolest hlavy, překvapivě), myslím, že mé tělo se nádherně přizpůsobilo produkcí endorfinů (když mě jednou začal bolet zub a já musela na pohotovost, tak doktorka nevěřila, že neberu drogy, neb jsem se šíleně smála, jak mě tělo bránilo před další bolestí, chudák přítel jí to horko-těžko vysvětloval, že mám takovou nemoc a moje tělo se při jakékoliv další bolesti s endorfiny zblázní a až při úplném vyčerpání odpadnu, ale překvapivě mě k žádným testům nenutili). Takže vlastně mi vadí jen ta pitomá paměť (poslední dobou vůbec nepíšu, protože si furt dokola musím číst to, co jsem už napsala, abych se zorientovala) a občas neschopnost rozlišit, co je realita a co sen/vyprávění.

19. 05. 2018 - 21:40

moira: Jediné, co jsem si z toho odnesla, je, že tě nejspíše poslali k psychiatrovi, jelikož si myslí, že je to psychosomatické, a stále nevědí, co ti je. Avšak fakt, že máš zatraceně zvýšené hladiny endorfinu indikují, že opravdu trpíš bolestmi, které z tebe dělají, omlouvám se za svou francouzštinu, kripla. Matoucí, really.
Úroveň lékařské péče, nejen tady v čr (i když tady je to o dost horší pro fakt, že naši dobří vystudovaní doktoři utíkají do zahraničí, kde mají lepší plat, stejně jako výzkumníci jezdí za lepšími možnostmi jak technologickýmki, tak publikačními), ale celosvětově je k pláči. Nevím, jestli jsi zakopla o tu zajímavou studii v Americe, kdy v podstatě potvrdili, že pouhá cca třetina doktorů je opravdu dobrá a své pacienty léčí. Méně než čtvrtina vyloženě některé své pacienty zabila a ten zbytek je v šedé zóně, kdy polovinu času neví, co dělá(t).
Je to děsivé a bylo by to na žalobu, kdyby medicína nebyla tak zatraceně komplikovaný předmět. Ne každý člověk trpí stejnými symptomy, ne u každého člověka se stejná nemoc projevuje stejně, nezačíná na stejné hladině určitých markerů. Může mít genetické predispozice a projít si všemi spouštěči, které dnes známe, a stejně zůstane zdravý, zatímco někdo jiný to onemocnění dostane a nikdo neví proč.
Víme jednoduše zatraceně málo. A nejspíše ani nemáme tech proto, aby se to v nejbližší době zlepšilo.

nejhorší, co člověka může potkat, fakt je neschopnost se spolehnout na vlastní paměť. Strašně mě to mrzí. :/ Snad brzy zase dokážeš najít vlastní nohy a zase to nějak zahrát na status quo.

btw - tvůj přítel zní jako úplné zlato. ^^

25. 05. 2018 - 17:00

ver: Jops, asi tak nějak to bude. Jsem šílená, a ještě k tomu alergická na lidi, boží!
Pokud většina doktorů studuje s vědomím, že až udělají zkoušky (a budou mít jakýsi papír, který jim zaručí vyšší plat) se jich už na ty otázky v životě nikdo ptát nebude, tak to není moc překvapivé… plus, dnešní školství tak trošku podporuje biflování (například, u nás na gymplu jsem z fyziky dostávala čtyřky, a stejně když někdo z jedničkářů chtěl pochopit, co se to vlastně učíme, šli za mnou – neb na testy se učili veškeré příklady z učebnic nazpaměť a to, co znamenají, netušili) a tedy je logické, že kupříkladu v té medicíně nikdo nic neví, protože takový příklad v učebnici neměli.
Myslím, že to zvládám. Nebo alespoň tak, jak jen to jde… a až se v srpnu odstěhujeme zpět na vesnici, bude to zase fajn, já zvládnu být vzhůru většinu dne, budu uklízet a sem-tam něco uvařím a napeču, budu se starat o pejsky a možná i o kozu, sousedů bude jen pár… jo, to zní jako ráj.
Přítel je úžasný, hodně si vzájemně pomáháme… když mě tedy zrovna nezlobí .

26. 05. 2018 - 13:22