Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

ver: Taky, že nejsem, tedy, myslím, ne, asi jsem mladší... Jenže na konci zakládky (šestá, sedmá třída), když jsem si procházela dost těžkým obdobím jsem se začala pri stresu dusit a bolela mě čím dál více hlava (doktorka mi tehdy řekla, že je to normální, jen tetánie se kterou se nedá nic dělat, akorát se vyhýbat příliš náročným činnostem)... a na gymplu se z toho vyvinulo postupně až moje aktuální onemocnění, kdy mě bolí hlava 24 hodin denně a čím jsem vice ve stresu, tim silněji a když je to moc, dusím se a omdlívám... navíc je to spojeno i se sociální fobií a tak jsem mezi lidmi ve stresu neustále. Doktoři si se mnou neví rady, když mě pošlou do léčebny, tak mi to většinou ještě zhorší a já pak jsem vzteklá na celý svět. Takže jsem na gympl chodila jen na zkoušky, ale zaprvé mi učitelé řekli, že takhle to prostě nejde, že bez toho, abych ve škole byla, maturitu dělat nemůžu, a i ty zkoušky nefungovaly tak, že bych to zvládala v pohodě (když člověka bolí hlava tak, že by si nejraději nehty vydrápal díru do mozku, prostě většinou není moc pravděpodobné, že si vzpomene na to, co se učil). Takže bohužel, musela bych teď dělat znovu střední, a to pro mě není zrovna reálná možnost a i kdyby, nějak tomu nevěřím, že bych si pak všechno na vysoké zapamatovala... Vtip je v tom, že mi někdo (třeba i má sestra) dokáže závidět důchod, a nevidí, že bez pomoci psa, který mě uklidňuje, nejsem schopna ani vyjít ze dveří, natož si třeba nakoupit, nebo jen vyzvednout věci, co si nechám poslat poštou... svět je zvláštní...