Dnes

Heh.
Deníčkování.
Přináší to tolik vzpomínek.
Ale zpět k tomu, co jsem začala psát do úvodu, ale napadlo mě, že hezky zapadá sem ^^ :

Pamatuji si, když jsem začínala s blogem, a i mnohem později, jak se stránky některých úžasných povídkářů nebo jiných příchutí blogů pomalu vytrácely do prázdna a bylo mi to strašně líto a přišlo mi to hloupé. Jelikož, byla to vášeň toho bloggera, jak prostě mohl jen tak... umřít?

A podívejme se, kde jsem teď já. *smích*

Jediný rozdíl je, že se po čím dál delších časových intervalech stále tvrdohlavě vracím, jelikož krucinál je to i moje vášeň a  já se jí nechci vzdát. Ne pro monotónnost každodenních životů. Jak by mohl "dobrý život" nárokovat kousek mojí duše, jen tak? Odmítám uznat, že je to pravda, a hodlám stále pokračovat v tomto trochu tristním cyklu žalostně krátké aktivity a čím dál delších pauz.

Navíc, je to hloupost. Každý má čas. Problém není jeho nedostatek. Problém je si jej udělat. Ošklivá pravda, kterou si každý musí připustit svým vlastním způsobem.

Kdo ví, možná brzy najdu equilibrium.

Nakonec, vysoká škola nemůže trvat věčně
(i když si to čas od času přeji. Jelikož, well, mám studium ráda. *smích*)
a poté...

Začíná to připomínat to klišé - až se dostanu an střední, až vystuduju, až budu mít práci...
tak...

Což je důvod, proč by lidé měli něco začít dělat dnes.

Ale nechte mě říct, je to zatraceně složité, když máte před sebou horu skript, málo času a venku je tak zatraceně krásně. *smích*
(a ano, poslední faktor má největší váhu. S nebezpečím, že budu znít příšerně klišé - jsem mladá, všechno roste (ehm. :D), miluju slunce a budu žít věčně. Co více potřebujete slyšet? *smích*)

No, uvidíme. ^^

cheers! m.

obr