Hon na lišku - Petra Neomillnerová

15. září 2012 | 11.01 |

Hon na lišku (Písně Čarodějky, #2)Hon na lišku by Petra Neomillnerová
My rating: 3 of 5 stars

Petra Neomillnerová má svůj vlastní styl psaní, který docela dost vybočuje z řady českých fantasy spisovatelek. Tahle kniha toho je důkazem a vlastně i zářným příkladem - Neomillnerová dokázala několika slovy popsat šílenou atmosféru války, únavy, vyčerpání a strachu. Bolesti. Svým způsobem, který strhuje a děsí.

Znovu se setkáváme s čarodějkou Moire a s překvapením pozorujeme, že vyrostla. Doslova. V prvním díle byla taková střeštěná čarodějnička, vcelku "optimistické děvče". Možná za to může tříroční odstup, vývoj stylu psaní Neomillnerové, každopádně je dvojka... jiná, než jsem čekala. A to jsem toho čekala jsem opravdu hodně.
Je temnější, než první díl, zdá se mi až příliš vážná. Ale je propracovaná, promyšlená, nikde nevidím logickou botu. Neomi ve svém světě jednoduše umí chodit.

Moire je Představenou Bratrstva, smečky čarodějů, kteří by v určité situaci dokázali svým kolegům vrazit nůž do zad. A jim musí vládnout. Také je ale layelánkou, bojovou čarodějkou. A do Layely neberou každého, Moire je vlastně jediná žena, která si kdy do Layely dostala. To už něco o její povaze vypovídá. Je to tvrdá holka. Musí být.
A přestože je toto tanec mocných a bezcitných, přestože se během děje budeme pohybovat ve společnosti žoldáků, kteří už jednou přibívali čarodějky na dřevěná vrata, přesto s překvapením zjišťujeme, že i tady existují pevné vazby a pouta. Přátelství. Moire. Ta čarodějka, která si vystačí sama a která nechce od nikoho pomoct, si s překvapením uvědomuje, jak ráda vlastně má jednu postavu ze svého okolí. A jak ji potřebuje.
A Desmond! I když jí to s Desmondem, dlouholetým milencem, čarodějným kolegou, moc dobře neklape (on přistihl ji v posteli s jiným, ona jeho s mladou holubičkou), spoléhají na sebe a mají se rádi. Aspoň ze začátku.

Už od prvních povídek s Moire jsem si oblíbila Viera, Moiřina skoro-bratra. Je to charismatická postava, dobře zpracovaná a popsaná. O to více mě překvapilo, jak s ním Neomillnerová naložila. Fajn, toto je z kontextu, ale musela jsem si postěžovat.

Na knihu jsem se těšila tři roky. Teď nedokážu přesně říct, zda jsem zklamaná nebo spokojená. Čekala jsem více, to určitě. Chybí mi tu něco z jiskrnosti prvního dílu. Ale je taky možné, že ta jiskrnost by se bila s tím, čím je kniha naplněná. Magie... magie je v této knize něco, pomocí čeho se zabíjí. Opravdu bych ráda viděla Moire místo boření hradeb (a hloupého zachraňování děcek z hořících domů) vyrábět mastičku na hemeroidy.. ?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře