Na ostřích čepelí - Miroslav Žamboch

10. prosinec 2011 | 16.01 |

Na ostřích čepelí (Koniáš)Na ostřích čepelí by Miroslav Žamboch
My rating: 4 of 5 stars

Na ostřích čepelí je druh fantasy, kde osamělý bojovník, žoldnéř, vrah či lovec bojuje proti ostatním, povětšinou sám, opovrhován. Není to zrovna fantasy, které holduju. I sám děj, komplikovaná pavučina intrik a celá hlavní myšlenka putování karavany a založení kolonie není zrovna to, co by mě vzrušilo. Avšak styl psaní Žambocha, jeho fantazie a situace, které vymyslel! To vše podtrhnuté vtipnými dialogy a logicky promyšlenými situacemi. Co více by jste ještě chtěli?

Koniáš, žoldák, je najmut pro zvláštní úkol. Má dopravit skoro dvoutisícovou karavanu lidí plus jejich dobytek a nářadí do vzdáleného místa, kde mají založit kolonii. Nabídnou mu za to pořádný balík peněz. A to smrdí něčím divným.

Koniáš však nakonec přijme. I když se zaplete do nejvyšší politiky Států Ligy i Císařství. Zpočátku se jen stará, aby vše běželo jak má, aby vůbec karavana přežila do té doby, než vůbec vyjedou. Pak však začne poznávat první členy karavany, začne se s nimi sbližovat a pochopí, že i oni jsou lidé. Snad si ani neuvědomí, v které chvíli jim na nich začne záležet.

Žamboch se nedokázal spokojit s jednoduchou linií. Jemu nestačí ani jednoduchý příběh. On se přímo vyžívá ve složitosti a zapletenosti děje. A to je dobře. Když už jste čekali, že něco dopadne dobře, něco se muselo zákonitě pokazit, když už jste měli pocit, že to je konec, něco nového začalo. Žamboch umí pracovat s tím, co si vytvoří, a to přímo bravurně.

Kniha je psána z několika pohledů. Hlavní je samozřejmě Koniáš, hlavní postava Na ostřích čepelí. Je to žoldák, je to vrah, je to snad bývalý šlechtic a zapálený věčný student, ale i on je člověk a Žamboch si dává záležet na tom, aby jsme na to nezapomněli. Ze začátku knihy, který se mi nečetl zrovna nejlépe a lehce mě nudil, jsem občas narazila na části, kdy Koniáše vychvaloval až příliš. Ale s postupem a vedením děje se autor umoudřil a více Koniáše polidštil. Dá-li se to tak říct. A jsem mu za to vděčná, jelikož dost autorů zapomíná na to, že když jsou jejich dítka dokonalá, skoro to znechucuje.

Žamboch umí úžasně vykreslit charaktery. Jen jednou jedinkrát mě chování jedné postavy zarazilo, ale nemyslím, že by to byla chyba autora. Bylo to spíše nevypočitatelnou povahou postavy. A popravdě? Jsem za to překvapení ráda.

Žamboch se vyžívá v obrovských závěrečnýc bitvách. Nebo lépe řečeno skoro-závěrečných. Ale má na čem. Jsou to dechberoucí scény, které si užívám pokaždé plnými doušky.

Nejvíce mě na celé knize nadchnul konec nebo lépe řečeno závěr knihy. Byl nečekaný. Byl překvapivý. Byl úžasný. Některé knihy trpí nedostatkem fantazie, ke konci, kdy už jsou spisovatelé vycucáni do poslední myšlenky a knihu uzavírají. A přestože Žamboch finišoval, dokázal to stále ještě pořádně roztočit a i když obvykle koncem knihy znuděně listuju (pokud to náhodičkou nemá odporně useknutý konec), u této knihy jsem i poslední stránky hltala očima.

Na ostřích čepelí není kniha pro každého. Spíše pro milovníky krváků, střetů a klasické fantasy jako takové. Není to příběh o hrdinských skutcích. Je to příběh skoro reálný. Jen trochu přikrášlený prohnilou fantazií autora.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.25 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře