Sladká jak krev - Petra Neomillnerová

28. leden 2012 | 17.42 |

Sladká jak krev (Tina Salo, #1)Sladká jak krev by Petra Neomillnerová
My rating: 4 of 5 stars

Libujete si v sarkasmu a cynismu? Rádi si přečtete scény ve kterých létají hlavy, kropí vás sprška krve a hrdinové po sobě štěkají sprosté nadávky, popřípadě po sobě křičí z naprosto jiných důvodů? Řekněme velmi... ehm... intimních?

"Rád bych pro tebe něco udělal. Řekni, koho chceš zabít, a já ti donesu jeho hlavu." - Kay (str. 176)

Tina Salo je unavená upírka, která toho má spoustu za sebou a miluje svůj klid. Liší se od svých upířích soukmenovců nejen povahově - Tina nesnáší přetvářku a jejich lstivé hry - ale je také Dítě dne. Může chodit ve dne.
Vše v jejím vcelku poklidném životě se však změní, když se v jejím milovaném městě, Praze, začnou objevovat vykrvené mrtvoly. Tina ani Timotej, vládce pražských upírů a Tinin blízký přítel, si nepřejí odhalení upírů. Neslo by to více problémů, než momentálně Tina s Timotejem dokáží zvládnout. A odhadne to tak i Gothel, vládkyně německých upírů, která k "drahým" sousedům pošle svého milovaného synáčka. Vraha. Kupodivu však Timoteje nemá zabít, ale má mu pomáhat. Kdo by tomu však věřil?

Já na sebe hrdá nejsem, pomyslím si. Když už nemůžu být živá tak jako ostatní, možná bych dala přednost tomu být mrtvá jako ostatní, nebo, a to už je hodně ponižující, být aspoň jako ostatní nemrtvá. - Tina (str. 218)

Líbí se mi to. Jednoduše žeru všechnu tvorbu Neomillnerové - alespoň to, co jsem zatím četla. Jednoduše mě neomrzí. Ale zpět ke knize. Klad?
Miluju dialogy Neomillnerové, svižný děj knihy a poutavé scény. S ničím se nesere, nenudí nás. Kolik knížek se tím může pochlubit?
Musím vyzdvihnout i způsob, kterým nás Neomillnerová vtáhne do příběhu. V situacích, ve kterých bych správně měla umírat nudou, Neomillnerová dokázala vystihnout Tininu únavu a vyčerpání tak, že jsem ji sama cítila - a užívala si to. Dokážete si ten paradox alespoň vzdáleně představit? Nebo pochopit? Sama si ťukám na čelo. Teoreticky je to nemožné. To samé se strachem, nenávistí nebo úzkostí. Neomillnerová to dokázala podat tak, že jsem to sama cítila. Perfect.

"Kolik je mrtvých?"
Teď si odkašlu já."Nevím přesně, možná dvacet, a dům zničený tlakovou vlnou a většina mrtvých má v hrudi kůl, hele..."
Mám pocit, že Konrád na druhém konci omdlel.
(str. 214)

Ještě minulý rok jsem Tinu Salo milovala, doslova jsem se jí nemohla nabažit. Miluju styl Petry Neomillnerové, jelikož píše svoucně. Co je nové nebo málo časté láká. A mě si Neomillnerová drží už sakra dlouho. Avšak...
Vyrostla jsem! Úžasné zjištění, které podkládám tím, že mám k této knize jisté výhrady. Zdá se, že jsem toho načetla přeci jen dost. Zíráte stejně jako já? Ale ano, stalo se. Sesadila jsem Tinu Salo z modly a shledávám ji "jen" vážně dobrou knihou. Má své drobné mouchy. Ale mě je to upřímně jedno. Mám Tinu ráda. A každý, kdo není úplně mimo tento žánr ji musí milovat stejně... x))

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší