Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

dara: Nemyslím že si povrchná a všetci čo čítame tvoje poviedky ťa máme radi tak ako aj poviedky samotné, pretože bez teba by neboli... Myslím že by bolo lepšie povedať tvojim priateľom o tom že píšeš. Pochopili by tak aj druhú časť tvojho ja a ak sú skutočný priatelia tak ťa podržia aj pred ostatnýmy...

---
dara-poviedky.blog.cz

kristína: Vždy budú ľudia ktorým sa tvoje diela budú páčiť ale aj taký ktorým nie. To je fakt a je to pri všetkom. Každý má iný názor. Ale ty písať rozhodne vieš a nemusíš sa za to hanbiť. Si dobrá v tom čo robíš. Myslíš že by sa na tvoje poviedky citovo naviazalo toľko ľudí keby nevieš písať? Strach budeš mať stále kým to nepovieš a možno aj potom. Je len a len tvoja voľba či sa priznáš alebo nie. Ja chcem len povedať , že sa naozaj nemáš za čo hanbiť pretože si fantastická "spisovateľka". A z toho ako píšeš viem s určitosťou povedať že nie si povrchná a ani zbabelá. Strach má každý ale pozri koľko ľudí pri tebe vďaka tomu čo robíš stojí... Ak ťa majú naozaj radi príjmu ťa takú aká si = otrepané ale pravdivé. Držím ti palce.

nyx: Och zlatíčko M. ja som vobec netusila, že si na tom rovnako ako ja. Presne to iste som mala aj ja. poradím ti len jedno. Právím priatelov je uplne jedno ci si knihomol (ako tým mojim) a píses poviedky. Pravý priatelia ti povedia co sa im paci a co nie. poradia ti a spolu s tebou sa zasmeju na volovinách ktoré možno objavia. Na na tých ostatných sa VYSER. sorry za výraz, ale je to tak.tý co ta odsudzuju kvoli jednemu z tvojich mnohých ja su povrchný namyslený ludia. ty medzi nich rozhodne nepatrís. Si nasa Moira a neviem ako ostatný, ale sa ta zastanem. poznam ta sice len cez net a blog, poviedky ale možem pravdivo povedat, že si super baba.

---
nyx.pise.cz

kuci: Kdo ztracen jest a kdo není?
Kdo zaplatí mé vykoupení?
Kdo zahřeje mé smutné srdce?
A zažehne v něm plamen svíce?

Na rozcestí děvče stojí,
kdo předá ji zprávu mojí?
Na rtech cítím já chuť soli,
kdo pomůže, když to bolí?

Moiro, naše milá... Já už jsem řekl, že ti radit nebudu, takže žádnou konkrétní radu ze sebe asi nedostanu, ale přesto ti držím palečky.

eipois: Divila by ses, ale asi tě chápu používám všude jednotný nick, tedy Eipois, ale často přemýšlím co by někteří lidi z úplně jiného okruhu řekli například na to, že tu právě komentuju (hlavně jak). Že ti právě chci sdělit část svého já o kterém oni třeba nemají ani tušení. Asi tak, jak se otvíráš ve svých povídkách, na svém blogu, často tu ukazuješ sebe v tzv. anonymitě internetu... člověk se vyzpovídá někde/někomu u koho ví, že se to k ostatním nedostane. Co když si to přečtou a řeknou že sem trapná trubka? Když si to takhle napíšu, řeknu si že pokud si tohle řeknou, nestojí o to aby byli mými přáteli, že.. ale já si nemůžu pomoct a řeším i lidi, které vůbec neznám, co by si pomysleli oni. Na jednu stranu furt říkám jak mi na jejich názorech nesejde (lidi sou mi přece ukradení) a na druhou stranu se mi sevře srdce, když od někoho slyším "že někdo o mě říká to bo ono".. Teď si nejsem jistá, jesi k tomuto chování máme podobné důvody, ale je to možné .. stydím se za své názory, stydím se, že by mě někdo mohl odsoudit. Že by to někomu nepřišlo dobré. Ikdyž se s ním třeba vůbec nestýkám. Aneb trpím přecitlivělostí na mezilidské vztahy. Popravdě nejlépe na to funguje přetvářka "pokrčení ramen". No a? Tak ráda píšu povídky. Možná sou trochu úchylný, sci-fi, ale..co na tom? Hlavně to nijak více nekomentovat. "Hm."; "Blbče.."; "Jo, dík" pousmát se na nějakou rádoby vtipnou poznámku a tvářit se, že to vlastně vůbec neřeším. A pak se to snažit neřešit ani vnitřně, prostě nad tím nepřemýšlet. Snažit se zabavit jiným problémem. Pomáhá to. (psychologie - pakliže něco budeš říkat, ikdyž si to nemyslíš, postupně si to začneš i myslet) Ono když lidi vidí, že je ti to fuk, obvykle se v tom nešťourají tolik, jak když se tváříš, že ti to vadí. Lidi sou svině a pokud vidí zranitelný místo, rozřežou ti ho tupým nožem a posypou solí eh, to sem se nechala unést

PS povídky máš super, minimálně nám, některým, se fakt líběj

noctuelle: Vílo, myslím, že zrovna ty se opravdu nemáš za co stydět. Píšeš skvěle a můžeš být na co hrdá!
Když si vymyslíš "virtuální osobnost", neměla by ses s ní naprosto ztotožnit? Myslím to tak, že smyšlené JÁ je jako touha, sen, naděje a to reálné JÁ je bolestí, svazujícím provazem a stejně tak i odpoutáním se od neskutečna. Obě se dokonale doplňují a jedno bez druhého nemůžou fungovat. Přesně vím, kde končí a začíná ta "divná" E.deN a kde má své meze J. Vím taky, že jsou spjaty natolik pevně, že se slévají v jedno. Vážně pak stojí za to je toliko odlišovat?
Když jsem upadla do vztahových krizí, upnula jsem se k psaní až nezdravě. Pomáhá to. V jakékoli krizi. Všichni kolem mě vědí, že píšu, chápou to, podporují mě a nikdá jsem se nesetkala s odsouzením.
Netuším, jaké lidi máš kolem sebe, ale tvé texty jsou natolik dobré, že si opovržení ani omylem nezasloužíš.
Ne, neznám tě, nevím, jaká jsi mimo internetové moře, ale tady působíš moc mile, kreativně a pokud si to mohu dovolit říci, mám tě ráda.
(A neboj, rozhodně se ani neblížíš mému uplakanému a neustále to samé omílajícímu stádiu vývoje... )

---
colorless-butterfly.blogspot.com

moira: já vážně nevím, co říct. vážně, vaše podpora mě takřka rozplakala. Nesmějte se, vážně, úplně mě to dojalo.. Jsem strašně ráda, že na mě máte takový názor, jaký máte a uklidňuje mě zjištění, že mám takovou podporu. Já... skoro ani nevím, co říct. snad obrovské: DĚKUJU!! nemůžu napsat každému jednotlivě odpověď, jelikož bych se asi vážně rozbulela jako želva, takže to píšu tahle najendou... a i tak mám na krajíčku. krucinál lidi, co to se mnou děláte?!!
vaše komentáře jsem si vždy přečetla takřka hned poté, co jste je napsali a vážně... vážně jste mě podrželi. Měla jsem teď dost krušné období (heh, ve květnu jsme se s E. setkali a bylo to jedno z nejkrásnějších období, jaké jsem zažila) a snáším to tak trochu... krušně. navíc teď mám problémy i s přáteli (mám strašně málo přátel, jsem dost vybíravá a věřím jen málokomu, ale těm pro změnu stoprocentně. a jakoby se na nás všechny snesl.. ani nevím co. Micha má problémy s rodiči, David zase nestíhá školu, marťas je úro změnu bláznivě zamilovaná do dost velkého parchanta, kterého ani nemůžu snést (nechápu, jak si toho nemohla všimnout) a já je nechci zatěžovat svými problémy a plést se jim do vztahů. Zdá se mi to nesprávně. Už tak dost, že jim stále dokolečka lezu na nervy svými depresemi a stesky po E. A taky ta naše finanční situace...
Ou, zase. Raději se utnu. Chtěla jsem vám poděkovat a to jsem snad udělala. Jsem za vás strašně ráda, opravdu!! Strašně mě potěšilo, že se mnou tak soucítíte. Od některých (od všech.. ? ) si toho strašně vážím a vzala jsem si to k srdci. (Jop, a omluvuju se, že vás vůbec zatěžuju. ale někde se prostě vyventilovat potřebuju... )

---
moira.pise.cz

nyx: zlatíčko kludne ma zatažuj. s radostou pomožem, pokial sa bude dat.

---
nyx.pise.cz