Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

moira: já vážně nevím, co říct. vážně, vaše podpora mě takřka rozplakala. Nesmějte se, vážně, úplně mě to dojalo.. Jsem strašně ráda, že na mě máte takový názor, jaký máte a uklidňuje mě zjištění, že mám takovou podporu. Já... skoro ani nevím, co říct. snad obrovské: DĚKUJU!! nemůžu napsat každému jednotlivě odpověď, jelikož bych se asi vážně rozbulela jako želva, takže to píšu tahle najendou... a i tak mám na krajíčku. krucinál lidi, co to se mnou děláte?!!
vaše komentáře jsem si vždy přečetla takřka hned poté, co jste je napsali a vážně... vážně jste mě podrželi. Měla jsem teď dost krušné období (heh, ve květnu jsme se s E. setkali a bylo to jedno z nejkrásnějších období, jaké jsem zažila) a snáším to tak trochu... krušně. navíc teď mám problémy i s přáteli (mám strašně málo přátel, jsem dost vybíravá a věřím jen málokomu, ale těm pro změnu stoprocentně. a jakoby se na nás všechny snesl.. ani nevím co. Micha má problémy s rodiči, David zase nestíhá školu, marťas je úro změnu bláznivě zamilovaná do dost velkého parchanta, kterého ani nemůžu snést (nechápu, jak si toho nemohla všimnout) a já je nechci zatěžovat svými problémy a plést se jim do vztahů. Zdá se mi to nesprávně. Už tak dost, že jim stále dokolečka lezu na nervy svými depresemi a stesky po E. A taky ta naše finanční situace...
Ou, zase. Raději se utnu. Chtěla jsem vám poděkovat a to jsem snad udělala. Jsem za vás strašně ráda, opravdu!! Strašně mě potěšilo, že se mnou tak soucítíte. Od některých (od všech.. ? ) si toho strašně vážím a vzala jsem si to k srdci. (Jop, a omluvuju se, že vás vůbec zatěžuju. ale někde se prostě vyventilovat potřebuju... )