deníčkování V.

8. květen 2011 | 18.38 |

8. května 2011

Já nevím.

Všichni, kteří navštěvují můj blog (nebo alespoň většina), tu chodí kvůli mým povídkám. A nejspíše se jim líbí. Nejspíše.

Dnes jsem si ale uvědomila podivnou věc. Když se mamka chlubila, jak poctivě každou sobotu dřepím u počítače a křečkuju další kapitolu k povídce, chlubila se, kolik lidí čte mou povídku...

Popadla mě strašná nejistota, když se mamčina kamarádka ozvala, že by si to ráda přečetla. Naštěstí se rychle přešlo na vtipkování ohledně tématu, zda nevydám knihu.

Já jsem však vnímala jen tu obrovnskou úzkost. Nechtěla jsem, aby to četl někdo, kdo mě zná. Moira je moira a jsem . Jsme dvě bytosti i když ve stejném těle, já v skutečném světě, ona (já) tady, v tom virtuálním.

Bojím se. Jo - to je ten pocit - bojím se. Čeho ale vlastně? Toho, že o mně začnou smýšlet jinak? Toho, že mě odsoudí?

1304586563_solace_by_loish-d3f
deviantart.com

Toho, že řeknou, že píšu strašně?

Ráda bych všem - hlavně mým kamarádům - řekla, proč s nimi nechodím (alespoň většinou) v soboty ven. Ráda... ale já se... stydím. Jde to? Jde se stydět za vlastní tvorbu, která je mým životem, která je dalším způsobem, další stránkou mého žití?

Píšu voloviny. Vážně. Ale já to tak cítím. Prostě se bojím. Jsem zbabělec.

A přitom bych ráda všem ukázala - TOTO JSEM NAPSALA JÁ!!

Avšak jaká by asi byla jejich reakce? Smích? Nepochopení? Myslím, že ano. Vždyť - mám plnou třídu spolužáků a ti jen proto, že přečtu cca: knihu za týden mě berou za knihomola a nechápou mě. Co by pak řekli na mou patvorbu (Ano, nazývám tak svou tvorbu jen pro legraci a děsně by mě mrzelo, kdyby to někdo myslel vážně. A já takřka určitě vím, že by to někteří lidé odsoudili.). *hluboký nefalšovaně zničený povzdech*

Nekompromisně odděluji sebe - M. - od moiry - m. - a jak to dopadá? Jsem z toho smutná a nevyrovnaná. Snažím se ani na jedné straně nic o sobě neprozradit. A to mě strašně unavuje. A je to smutné.

Přitom psaní není vše! Nemělo by být! Mám však takový pocit, že se čím dál více upínám jen k němu a zapomínám na reálný život. Zvlášť poté, co se se mnou rozešel E. K čertu s ním.

Nejraději bych si vrazila (nenávidím ufňukané a uplakané dívčiny, které stále omílají to stejné dokola... a přitom nejsem o nic jiná, o nic lepší než ony), avšak... avšak...

Chce se mi řvát. A plakat.

look_around_you_by_wolfroad-d3
deviantart.com

Heh, stává se ze mě ještě ubožejší depkařka, než jsem byla. Skvělé, vážně moc pěkné...

:(

Málem mě trefil šlak, když se náhodou má tetička dostala ke mě na blog. Naštěstí četla jen jednu básničku, kterou mi pochválila a pak tu už ani jednou nepáchla (doufám). Tetička je - jen pro informaci - o tři roky starší, než já, je má nejlepší kamarádka a... prostě máme úžasný vztah. Tedy mívali jsme. Poslední dobou už se moc nevídáme.

(Pche. Začínám být povrchní. Nepejte se proč. Sama nevím, kde se vě mě to přesvědčení vzalo. Jsem děsná.)

Poradíte mi, co dělat? A bude to k něčemu? Vždyť já vím, co bych měla udělat. Vzchopit se, vztyčit hlavu a hrdě ukázat: Toto je má tvorba! Já to však nedokážu. A zase jsme u strachu. Prokoletý kruh, tak se tomu říká, ne?

Buďte rádi, že nejste mnou. Jsem ubohá.

poseroutka moira, která se bojí vlastního stínu (tz. svého druhého já)


Obrázek dne:

truth_or_false_by_sakimichan-d
deviantart.com

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: deníčkování V. dara 08. 05. 2011 - 19:30
RE: deníčkování V. kristína 09. 05. 2011 - 13:59
RE: deníčkování V. nyx 09. 05. 2011 - 19:19
RE: deníčkování V. kuci 11. 05. 2011 - 21:12
RE: deníčkování V. eipois 12. 05. 2011 - 11:39
RE: deníčkování V. noctuelle 13. 05. 2011 - 22:12
RE: deníčkování V. moira 14. 05. 2011 - 13:21
RE(2x): deníčkování V. nyx 28. 05. 2011 - 18:45