Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

noctuelle: Vílo, myslím, že zrovna ty se opravdu nemáš za co stydět. Píšeš skvěle a můžeš být na co hrdá!
Když si vymyslíš "virtuální osobnost", neměla by ses s ní naprosto ztotožnit? Myslím to tak, že smyšlené JÁ je jako touha, sen, naděje a to reálné JÁ je bolestí, svazujícím provazem a stejně tak i odpoutáním se od neskutečna. Obě se dokonale doplňují a jedno bez druhého nemůžou fungovat. Přesně vím, kde končí a začíná ta "divná" E.deN a kde má své meze J. Vím taky, že jsou spjaty natolik pevně, že se slévají v jedno. Vážně pak stojí za to je toliko odlišovat?
Když jsem upadla do vztahových krizí, upnula jsem se k psaní až nezdravě. Pomáhá to. V jakékoli krizi. Všichni kolem mě vědí, že píšu, chápou to, podporují mě a nikdá jsem se nesetkala s odsouzením.
Netuším, jaké lidi máš kolem sebe, ale tvé texty jsou natolik dobré, že si opovržení ani omylem nezasloužíš.
Ne, neznám tě, nevím, jaká jsi mimo internetové moře, ale tady působíš moc mile, kreativně a pokud si to mohu dovolit říci, mám tě ráda.
(A neboj, rozhodně se ani neblížíš mému uplakanému a neustále to samé omílajícímu stádiu vývoje... )