Moc... co to vlastně je?

Další dílek, ať se líbí... :)) m.

Hodnocení

Znovu jsem se rozhlédla. Velký stůl, za kterým seděli mí porotci byl, aspoň mě se to tak zdálo, uklizenější než předtím. Pohled mi zabloudil po dřevěné podlaze. Né, že by jsem se v ní viděla, ale nebyla ani špinavá. Šlo poznat, že se o ní někdo pravidelně stará. V koutech nebyly žádné

Konec zkoušky

Nadzdvihla jsem mírně překvapeně obočí, když jsem zahlédla známého. Byl to ten, co mě uvítal v druhé místnosti. Neubránila jsem se úsměvu, když jsem na něj pohlédla. A když on se na mě zamračil, tak jsem se usmála ještě více. Zhluboka jsem se nadechla a chtěla jsem se zeptat, co tu dělá, když mlčky ukázal k nějakým dveřím. Ukázalo se, že to byly ty, na které

Je to můj první, takže nechci až moc přehnanou kritiku!! xD m.

Aby jsi si udělala obrázek o tom, jak ,,úmorně,, jsem se snažila, tak nad hledáním obrázku jsem strávila asi 2 minuty, pak jsem se ale skoro hodinu rozhodovala, jestli mám použít ten nebo onen obrázek

Pro kerilii, za podporu... omlouvám se, že jsem kapitolku nenapsala dříve.

Otec

Malý kámen se vesele třpytil v trávě a já ho nasmrt vyděšená pozorovala. Pak mě popadla touha utéct tak prudká, že se jí nedalo bránit. Jak jsem couvala, zakopla jsem o nějaký kamínek. Byla jsem tak vyděšená, že jsem neudržela rovnováhu a spadla jsem... Nějakou nešťastnou shodou