Věnovááánííí!!!

Rozhodla jsem se každou kapitolu věnovat jedné mé věrné čtenářce. To je nápad, což? :D Tuto jubilejní desátou věnuju všem čtenářům, další pak věnuju ne tomu, kdo čte nejdéle atd. atd., ale dle obsahu. Pokusím se odhadnout, co by se mu nejvíce líbilo.. x)) m.

Lidičkové, doufám, že vám nevadí, jak často popisuju něco, co už jsem napsala. Ono to snad ani není tolik pro vás, jako pro mě samotnou. Musím si připomenout, jak kdo vypadá, jak se chová, jeho minulost, abych se příliš neodchylovala od toho, co jsem napsala.
Navíc si vzpomínám, že v knize někdy marně vzpomínám na to, jak kdo vypadá, jelikož v tom mám mírný guláš nebo si to jednoduše nepamatuju. Proto se tomu snažím vyhýbat.. ;))Vím, že některé to otravuje,a le doufám, že to přejdete.. :) m.
PS: chyby raději nezmiňuji. xP

Zdá se mi, že jste se v minulé kapitole přespříliš rozlítostnili nad Nikolajem. Asi bych vám měla připomenout, kdo je to vlastně zač. :D Těšte se!

PS: Chtěla jsem přidat dříve. Vážně chtěla. Ale zkorekturovaná verze náhle nenávratně zmizela ve vzduchoprázdnu, jednoduše jsem svou tříhodinovou práci z dopoledne nikde nemohla najít. A to jsem šla jen na blbý záchod. Musela jsem si proto dát chvíli pauzu, jinak bych všechny povraždila. Toto je druhá verze, která mi trochu lezla na nervy tím, že jsem věděla, že už jsem to dělala a proto je trochu, hm, odbytá. Přesto si ji užijte. m.