Napadla mě při čtení tvého článku a myslím, že tak trochu s ním souvisí. Věnuju jí tobě, Noctuelle, doufám, že... se bude líbit?

Dalšííí bááásnička. Že by mě chyti básnický rapl, že jich najednou z rukávu hrnu celý pytel... ? x)) iri

Byla jsem venku se svým psem, do uší mi vyřvávala mp3, vítr vál o sto šest a padala tma. V tu chvíli mě obestřel iracionální strach a viděla jsem bubáka v každém stínu, každém bouchnutí zubožené větve hnané silným větrem. V ten čas mě tato báseň napadla. Ve chvíli, kdy vedle mě zrovna lampa blikla a zhasla a já se ocitla jen ve svitu měsíce. Myslím, že takovým tajemným tónem se nese i celá báseň a doufám, že se vám bude líbit.. :))

Zase jsem se jednou rozhodla "poctít" vás tím, že vás uvedu do svého poetického království, v němž se těžko orientuju i já, tudíž se nelekejte a nad mými výtvory a jejich ztřeštěnostmi přimhouřete oko, :))

 vaše iri

Po večerech si píšu básničky a přestože o nich nemám valné mínění, tak je tu (na svůj blog myslím) dávám. Ať víte, že mám i jinou, ztřeštěnou stránku svého já, která není fixovaná na příbehy. Protože i já mám ráda poezii. Ale to neznamená, že jsem romantička!! To opravdu ne! x))

Haiku (俳句) je lyrický útvar tvořen zvukomalebným trojverším s počty slabik 5–7–5, dělicí pauzou a zařazovacím slovem (jap. kigo). Jde o nejznámější formu japonské poezie.

Nejsem si jistá, zda jsem to plně pochopila (jestli to je tedy celé špatně, omluvte mě!!). Každopádně, vzniklo toto:

Vzala jsem tušku

Do ruky papír

Vznikala kresba tváře, portrét muže.

Slzy mi zalily líce

Ruka se mi třásla.

Připojila jsem podpis.

Chtěla bych vás upozornit na to, co v této rubrice najdete.

Nebudou to tak úplně básně. Vlastně ale ani příběhy. Nebo možná ano... ?

V této rubrice budou výplody mé