Ganymédes - Cherie Priest

15. srpen 2013 | 15.59 |
› 

Cherie Priestová se narodila 30. července 1975 v Tampě na Foridě. Je americkou spisovatelkou fantasy, z větší části steampunku. Vystudovala angličtinu na Southern Adventist University a rétoriku na univerzitě v Tennessee. Se svým manželem, kočkou a psem žijí v Seattlu. Autorka napsala řadu prací, z nichž nejúspěšnější byl román Zemětřas nominován na cenu Nebula a Huga a který získal v roce 2009 cenu Locus. Ganymédes je čtvrtým dílem série Mechanické století (ZemětřasClementineBitevníkGanymédes, The Inexplicables, /Fiddlehead/), který má momentálně pět vydaných dílů.

**

Ganymédes
Mechanické století 4

Ganymédes - Ch. Priest Originální název: Ganymede
NakladatelstvíTriton
Překladatel: Zdeněk Uherčík 
Žánr: fantasy/steampunk
Počet stran: 320
Vazba: brožovaná
Rozměry: 125x200
Autor obálky: Jon Foster
ISBN978-80-7387-640-1
Datum vydání: 11.2.2013

Anotace:

Na dně jezera Pontchartrain spočívá děs budící ponorka Ganymédes.

Válečný stroj, který by dokázal ukončit válku, kdyby se našel někdo, kdo by jej dokázal ovládat. A kdyby v jeho útrobách nenašel smrt každý, kdo do něj kdy vstoupil...
New Orleans není zrovna místem, které by Andan Cly toužil znovu navštívit, ale poté, co dostane telegram s pracovní nabídkou, naskytne se mu možnost spojit dva výnosné obchody. Tomu nelze odolat! Vydává se tedy na cestu, aniž by měl tušení, do čeho se pouští.

**

Ganymédes. Další román nadepsaný jménem steampunkovéh stroje. Další, v pořadí už čtvrtý, příběh ze série Mechanického století.

"Jsi na sebe moc přísný. My všichni, ať děláme, co děláme, vždycky tím někomu ubližujeme. O tom jsem přesvědčena." – Josephine Earlyová (str. 227)

Tak jo, první, co řeknu: konečně stojíme na straně Unie. Nebo tedy skoro. Ale konečně.
Zadruhé: Líbí se mi rozvedení osudů postav z minulých dílů. Mám pocit, jako by si autorka postupem času pěstovala charaktery a postupně je zasazovala do své mozaiky. A rozvedení vývoje důsledků mlhy (jedovatého plynu z prvního dílu)! Zombie! .))

Přestože anotace mluví jen o Ganymédu, kniha zabrousila i někam jinam. Ze začátku se zabýváme bojem za svobodu barevných v New Orleans, poté městem pod Seattlem z děje knihy Zemětřasu, a nakonec rozvíjením otázky, co všechno může jedovatá mlha ze Seattlu způsobit. Hnilobce, živé mrtvé, jak jsme zjistili v prvním dílu série. A může se to rozšířit i mimo město, například při převážení plynu mlhy, aby se z něj mohla vyrobit droga. Jenže případů živých mrtvých je čím dál více, a kolem řeky v New Orleans hnilobců, zombie, taky není zrovna málo.
A pak tady máme Ganyméda. Ponorku, která je hlavním tématem tohoto románu. Stroj, který může zvrátit průběh války. Jen ho dostat z dosahu Konfederace.

Výhodou mládí je někdy to, že neví, co je nemožné. – Andan Cly (str. 177)

Kniha je z větší části psána lenivě, není zas tolik akce, spíše se seznamujeme s pozadím a sledujeme osudy starých postav. Jsem zastáncem akce. Bez ní mi kniha přijde nudná. Ale při Ganymédu jsem se tak nějak prostě... bavila. Kniha je napsaná dobře, sledovala jsem zaujatě, co vše jedovatá mlha a z ní vyrobené drogy napáchaly i mimo Seattle. Mám ráda psaní Priestové. Je pravda, že jí jde nejvíce pomalé plynulé splétání příběhu, proto nejspíše tolik akce v příběhu není. Na druhou stranu - závěrečná (bojová) scéna mě stejně strhla nejvíce a Priestová ukazuje, že napínavě psát umí taky. 

Zase máme v čele silnou hlavní hrdinku, i když většinou mívají manýry slečen z devatenáctého století, jsou prostě fajn. Josephine Earlyová je barevná, ale v New Orleans si otevřela svou živnost domu pro slečny slečny Earlyové. A vydělává. Má svůj majetek. Jediným kazem na obrázku je samozřejmě ta maličkost s nadvládou Texasanů, spojenců Konfederace, ale i na tom se pracuje. Tedy ona na tom pilně pracuje. Josephine je silná postava, cílevědomá, ví, za čím si jde. A skrz ni se dostáváme trošičku i k minulosti našeho známého kapitána Andana Clyho.

Až vaše krása pomine, až utratíte všechny peníze a váš čas na tomto světe se bude krátit, bude tím jediným, co si vezmete na onen svět, vaše pověst." - Marie Laveauová (str. 199)

Abych postavy shrnula – jsou dobře popsané. S většinou se zdaleka nesetkáváme poprvé, autorka jejich osudy splétá do pavučinky, která hezky promyšleně zapadá do příběhu. Postavy se stále chovají jako ony a v knize nebylo nic, co by mě nějak nepříjemně překvapilo.

Jak jsem zmínila, styl psaní Priestové mám ráda, líbí se mi, jak vede děj, podává informace. Jak jednou za čas utrousí nějakou poznámku, nad kterou se vážně pozastavím a zamyslím. Tentokrát zabrousila lehce i do osobního života některých postav, ale tak nějak decentně, výlety jsou úsměvné a nenarušují plynulost příběhu.
Autorka je vážně blázen do historie. A lidi, já její podání historie začínám mít vážně ráda. Hodně se mi na psaní Priestové líbí i to, že přestože (nejspíše) v životě žádnou ponorku neřídila, popsala manipulaci s ní opravdu realisticky.
Poslední, co se mi na psaní konkrétně v této knize líbilo – hlavní hrdinka a její okruh slečen navíc občas mluvily francouzsky, žijí přeci jen v New Orleans, a autorka se tak nebála prokládat přímou řeč francouzštinou, což je milé.

"Vy letci jste všichni stejní. V každém přístavu máte jednu." – Lucy O'Gunningová (str. 28)

Opět nějaké steampunkové příšery (čtěte: vynálezy), ale zapojuje se i více hnilobců, živých mrtvých, v New Orleans konečně pojmenovaných zombie, a nakonec i špetka, malilinkatá špetička magie. Kniha je psaná pěkně realisticky, nebo alespoň technicky vážně propracovaně a promyšleně. Postavy mám pořád ráda. Anotace a dokonce i moje vykreslení děje možná zní lehce nudně, ale je to pozoruhodně spletená hra, hlavně co se postaviček, pardon, charakterů a jejich osudů týče, opravdu baví. Ať už Priestová píše o politice, intrikách, nebo prostě o obyčejných lidských příbězích. A trošku i lásce. Přestože jsem stránky nijak nehltala jednu za druhou, možná až na jednu bojovou scénku ke konci, kniha se mi líbila. Svět Mechanického století mám ráda hlavně proto, jak se autorka snaží držet reálného prostředí, historických odkazů, do kterých hodila jen špetičku nadpřirozena. (A ta se pomalu ale jistě rozrůstá.) (A pořád uvěřitelně.) Nejsem si jistá, jestli Mechanické století sedne každému, ale já osobně jsem vážně ráda, že jsem se k této steampukové sérii dostala.

Hodnocení: 3,5/5

**

Tímto bych ráda poděkovala nakladatelství Triton za poskytnutí RC.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře