Bitevník - Cherie Priest

27. červen 2013 | 21.14 |
› 

Cherie Priestová se narodila 30. července 1975 v Tampě na Foridě. Je americkou spisovatelkou fantasy, z větší části steampunku. Vystudovala angličtinu na Southern Adventist University a rétoriku na univerzitě v Tennessee. Se svým manželem, kočkou a psem žijí v Seattlu. Autorka napsala řadu prací, z nichž nejúspěšnější byl román Zemětřas nominován na cenu Nebula a Huga a který získal v roce 2009 cenu Locus. Bitevník je třetím dílem série Mechanické století (ZemětřasClementine, BitevníkGanymédes, The Inexplicables, /Fiddlehead/), který má momentálně pět vydaných dílů.

**

Bitevník
Mechanické století 3

Bitevník - Cherie Priestová Originální názevDreadnought
NakladatelstvíTriton
Překladatel: Zdeněk Uherčík 
Žánr: fantasy/steampunk
Počet stran: 176
Vazba: brožovaná
Rozměry: 125x200
Autor obálky: Jon Foster
ISBN978-80-7387-544-2
Rok vydání: 2012

Anotace:

Mercy Lynchová pracuje ve vojenské nemocnici. Po smrti manžela v zajateckém táboře ji už ve Virginii nic nedrží, a proto se vydává najít svého zraněného otce, který se s ní touží setkat.


Cesta napříč kontinentem se mění v dobrodružné putování. Mercy postupně vystřídá vzducholoď, vlak i říční parník. Když dorazí do St. Louis, zjišťuje, že jediný vlak, který pokračuje dál, potáhne děsivá unionistická parní lokomotiva jménem Bitevník. Původně rychlá a klidná cesta se mění v boj o život poté, co je vlak přepaden hordou lupičů a později jižanskými vojáky.
Mercy by ráda viděla svého otce dřív, než zemře. Pokud však chce z vlaku vystoupit živá, musí překonat intriky Unie a útoky Konfederace.

**

"Vy jste sestra?"
"To jsem."
"Jste dobrá?"
"Víc mužů jsem zachránila, než zabila, jestli chcete vědět tohle." - Mercy (str. 86)

V Bitevníku se na chvíli ocitneme ve špitálnickém prostředí. Osobně se mi ten nápad strašně líbil, protože Priestová si s ním poradila více než slušně a dokázala mě přesvědčit, že o tématu něco ví a prodat mi to. Příběhem nás provázela Vinita May (Mercy) Lyncheová. Mercy je sestřičkou ve fiktivním světě, dostáváme se na místo, kde americká občanská válka trvá už více než dvacet let. Ze začátku zavítáme do Robertsonovy nemocnice, záhy však Mercy dojde nejenom zpráva o tom, že její (skoro) novomanžel zemřel, ale také, že umírá její otec, který se neozval dobrých šestnáct let. A chtěl by ji vidět. Bydlí na druhé straně kontinentu.
Mercy si říká, že je to hloupost, ani toho člověka nezná.
Přesto si krátce na to sbalí kufry a vydá se na cestu, která ji má za otcem zavést. A bude cestovat zatraceně daleko.
A to ještě ani netuší, co vše ji cestou čeká. Nejenom stále zuřící válka. Ale později, dále na západě, něco mnohem horšího...
(Muhahahaha.)

"Jistě, je to zázrak," opáčila Mercy. "Žijeme ve věku zázraků. Doslova se v nich topíme." Znovu se otočila a sledovala tankování vzducholodě.
"Nezdá se, že byste z toho měla zrovna radost."
"Z čeho?"
"Z věku zázraků."
Mercy na něho znovu pohlédla. Nenápadně se usmíval. "Dostal jste mě. Většina zázraků, které jsem viděla, zázračně trhá muže a kusy, takže mě omluvte, jestli..." Něco velkého třesklo, jako výstřel z malé pistole. Cuknula sebou. "Díváte se na ty zázraky s určitými obavami," dokonči za ni. (str. 51)

Příběh celý se mi strašně líbil, protože byl tak... originální. Autorka přicházela se spoustou šílených nápadů, které ale do jejího světa tak skvěle sedly, že jsem jí to žrala i s navijákem. Celé to dělalo knihu opravdu zajímavou, a když jste se prokousali pár úvodními stránkami, už jste se vezli na horské dráze akce a napětí.
(...)
To vyznělo dost lacině.
Ale pořád je to pravda. :D

Mercy Lyncheová byla skvělá postava. Místy sice měla své chvilky, kdy jsem si říkala, jestli je normální, ale celkově to byla postava, která se mi opravdu líbila. Měla priority, měla v hlavě všechno srovnané a chovala se normálně. Uměla se o sebe postarat a taky si (většinou) prosadit svou. Mercy se mi líbila hlavně proto, jak byla odvážná, tvrdohlavá, a nebála se zaklít, což mě rozčilovalo u předešlých dam.
Mimo Mercy sice máme v knize pár charakterů, které jsou eventuelně docela rozepsané, ale nijak příliš, a přestože hrají v příběhu docela zásadní roli, stejně se mi zdají jen jako křoví v pozadí. Příjemné křoví, někdy postavy i překvapily a zajímala jsem se o ně, ale nebyly zas tolik propracované. Přesto jsem si některé opravdu oblíbila. x))

...nehleděla na to, co se děje vně plátěného stanu, který nemohl zastavit hřmění detonací, natož smršť kulek, které létaly ze všech směrů. Muži křičeli a rozkazy létaly sem a tam. Snad čtvrt míle odtud dva obrovité stroje zápasily o život a život svých národů. Mercy to slyšela a bylo to úžasné a děsivé a slyšela milion dalších věcí, které nedokázala zpracovat, aspoň dokud má před sebou ten kus zakrváceného masa. I přes ohlušující vřavu zaslechla rytmycké šplouchání a uvědomila si, že krev už prosakuje postelí a kape jí na boty... (str. 92)

Strašně se mi líbil styl psaní Priestové. Mám ji čím dál raději. Není to autorka, kterou si ihned zamilujete, ale když si od ní pár dílek přečtete, dojde vám, že je její psaní tak nějak kouzelné. To, jak dokáže slovy zachytit kouzlo okamžiku, vykreslit tu atmosféru... v Bitevníku to bylo znát hlavně ve válečných nebo napínavých scénách. Opravdu se mi psaní Priestové zdá čím dál lepší. Ta špína a šílenství války...
A dokáže psát poutavě i bez milostných zápletek, kvůli čemuž smekám. Víte, jak málo dobrých knih bez milostných pletek se dneska najde? Co oceňuju i to, že autorka naší hlavní hrdince nenaservírovala žádného prince na bílém koni, který by ji musel pořád zachraňovat. Mercy se sice vydala na nebezpečnou cestu, ale na druhou stranu to byla opravdu žena která se o sebe uměla postarat.


(poznámka: tohle byla první verze obálky pro Bitevník, také od Fostera. Vážně netuším, která se mi líbí více, i když... tato mi trochu více sedí k ději. x)) 

Zase konfederace?! Mercy je zase postavou, která se narodila a je oddaná Jihu. I když je pravda, že ve fiktivním světě Priestové se otrokářství jako takové vytratilo, protože docházeli muži, tudíž se  barevní brali jako užiteční. Ale abych autorce nekřivdila, celkově popsala věrnost Mercy spíše jako věrnost k zemi, než nějakou politickou záležitost.

Po celém pohraničí muži bojovali na obou stranách. Phillip bojoval za Kentucky, ne za Unii. Bojoval proto, že Rebelové dvakrát přepadli farmu jeho otce a napůl ji vypálili. Téměř ze stejného důvodu vlastní bratr Mercy bojoval za Virginii a ne za Konfederaci, protože Yankeeové jejich rodinnou farmu vypálili dvakrát za posledních deset let. Nakonec všichni bojovali za domov. (str. 23)

Bitevník je v pořadí třetím dílem série Mechanické století. Co je na knihách vážně fajn, je fakt, že v pozadí sice mají jistou dějovou linku, která se táhne všemi knihami, ale celkově můžeme číst knihy jako samostatné romány. Bitevník má krásnou obálku, i když je trochu nepřesná. Celkově jsou všechny covery Mechanického století povedené. :) Popravdě mě Bitevník zatím bavil asi nejvíce ze všech tří knih. Líbila se mi hlavní hrdinka, kniha byla plná akce, nechybí napětí ani pořádná zápletka. Někteří by mohli namítat, že spřádání událostí a spojenectví různých postav je až směšné, ale mě se to líbí, protože to dokresluje atmosféru. A líbilo se mi i to, že se autorka zase vrátila, aspoň náznakem, k námětu prvního dílu. Celkově hodnotím Bitevník hodně dobře. Děj, postavy, styl psaní se mi líbily, kulisy byly trochu slabší a nějaké historické souvislosti se jako laik raději neodhodlávám posuzovat. Ale kniha se mi líbila hlavně proto, jak čtivá byla a... prostě se mi líbila. :)

Hodnocení: 4/5

**

Ráda bych poděkovala nakladatelství Triton za poskytnutí RC.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře