Moira | Zemětřas - Cherie Priestová

Cherie Priestová se narodila 30. července 1975 v Tampě na Foridě. Je americkou spisovatelkou fantasy, z větší části steampunku. Vystudovala angličtinu na Southern Adventist University a rétoriku na univerzitě v Tennessee. Se svým manželem, kočkou a černým psem žijí v Seattlu. Napsala řadu prací, z nichž nejúspěšnější byl román Zemětřas, který byl nominován na cenu Nebula a Huga a získal v roce 2009 cenu Locus. Zemětřas je prvním dílem série Mechanické století (Zemětřas, Clementine, Bitevník, Ganymédes, The Inexplicables, /Fiddlehead/), který má momentálně pět dílů.

**

Zemětřas
Mechanické století

Originální název: Boneshaker Nakladatelství: Triton Překladatel: Zdeněk Uherčík  Žánr: fantasy/steampunk Počet stran: 368 Vazba: brožovaná Rozměry: 125x200 Autor obálky: Jon Foster ISBN: 978-80-7387-454-4

Anotace:

V době občanské války přilákaly zprávy o zlatě na zamrzlém Klondiku na pacifický severozápad tisíce dobrodruhů. Každý chtěl zbohatnout. Ruští těžaři si dokonce najali vynálezce Levitica Bluea, aby jim zkonstruoval stroj, který dokáže těžit zlato pod ledem. Tak se zrodil Zemětřas. Již při první zkoušce se však stal neovladatelným – zničil několik bloků v centru města a otevřel puklinu, ze které začal stoupat jedovaný plyn. Ti, kdo se ho nadechli, se změnili v živé mrtvoly...

Uplynulo šestnáct let. Zničené a zamořené město dělí od okolí vysoká zeď. Jen kousek za ní žije Blueova vdova se svým patnáctiletým synem Ezekielem. Ten se jednoho dne ve snaze očistit jméno svého otce vydává na výpravu zpět do zničeného města. Do města plného hladových nemrtvých, vzdušných pirátů a ozbrojených zločinců...

**

Bylo nebylo, jedna zlatá horečka, touha po penězích a jeden geniální a šílený vědec Leviticus Blue. To vše se propletlo a vyvrcholilo v Zemětřas, stroj, který byl mechanickým zázrakem, měl se prokopat skrz sníh a led až ke zlatu a přinést všem bohatství.
Jenže se Zemětřas vymkl kontrole přímo uprostřed Seattlu, města, ve kterém Blue stroj sestavoval, a způsobil zničení celého centra.
Jako by to nebylo málo, když se stroj uhnízdil zase zpět doma, zjistilo se, že kromě katastrofy a stovek lidí mrtvých v troskách Seattlu, se začala objevovat mlha, záhadný plyn, který zabíjel a k tomu ještě nenechal některé mrtvé pokojně spát.
Naši ubozí hnilobci, ve které se mrtví měnili, pak bažili a stále baží po mase. A na mrtvoly se pohybují sakra hbitě.

"Věděli. Zjistili to hodně brzy. Ne všichni, které mlha zahubila, znovu ožili, ale ti, kteří vstali a začali chodit, to udělali hezky rychle." - Briar Wilkesová (str. 23)

Část Seattlu, ve které se mlha nakupila, byla obehnána ohromnou zdí i s hnilobci uvnitř. Problém vyřešen. Někteří lidé pak utíkali od Seattlu jak daleko mohli, někteří se však usídlili kolem zdi a nějak přežívali, a někteří, někteří přežívali dokonce i uvnitř města.

Ezekiel Wilkes je vnukem Maynarda, muže, který se obětoval a zachránil tehdy před šestnácti lety vězně zavřené za mřížemi před mlhou.
A Ezekiel je také syn Leviticuse Bluea, šíleného vědce, který vše způsobil. 
Briar Wilkesová, jeho matka, s ním nikdy o dědečkovi nemluvila, protože ten byl obviněn ze zločinu. A nemluvila s ním ani o otci, z trochu pochopitelnějších důvodů. A tak nechala kluka vyrůstat s tím, že kvůli jeho předkům žijí jako žebráci a všichni se na ně dívají skrz prsty. Jenže Ezekiel se s tím srovnat nechtěl. Chtěl prokázat, že ani jeden nebyli tak zlí. Chce dokázat, že jsou on i matka nevinní.

"Protože nikdo není úplně skrznaskrz špatný." - Ezekiel (str. 26)

A tak se Ezekiel vydal za zeď, do města plného mlhy a mrtvých hnilobců. A, což mě docela překvapilo, Briar se jej takřka hned vydala hledat.

Co mě na příběhu překvapilo nejvíce byl asi fakt, že se odehrával střídavě z pohledu matky a syna. Nevzpomínám si, kdy jsem o takové dvojici naposledy četla. Postava Briar Wilkesové je popsána dobře. Je to silný charakter, který si jde za svým cílem a nejdůležitější je pro ni přežít. Docela rozumné, na dobu a poměry, ve kterých se musí protloukat. Je taky matkou patnáctiletého Ezekiela, s kterým má příšerný vztah a bolestně si to uvědomuje.
Ezekiel je oproti Briar naivní, normální dospívající kluk. Autorka se nás nesnažila nijak ohromit, líbilo se mi, že se snažila psát co nejvíce realisticky a tak máme skvěle vykresleného kluka, který je prostě dospívající teenager a má své chyby a slabosti. A sny a ideály.
Strašně se mi líbil kontrast těch dvou. Matky bez iluzí a naivního kluka.
Autorka si v příběhu našla postav více, nejsou ploché a jsou různorodé. U některých bych ocenila více prostoru, zaujaly, ale autorka se soustředila spíše na své dva protagonisty a děj. Nemůžu jí to mít za zlé, kniha pak odsýpala. Ale je to škoda.

Další věc, která se dobře četla, byla atmosféra knihy a její pozadí. Steampunk jako takový mám strašně ráda. Autorka v Zemětřasovi sice moc vědeckých hraček nepředstavila, přesto je tam stopa dobře znát a čte se to skvěle. Stejně tak se mi líbí, že se Priestová snažila pohybovat v podložených historických událostech. Jistě, autorka sice dost faktů ohnula a někdy je dokonce zkroutila do preclíku, ale je vidět, že ví, kde a kdy se pohybuje a píše reálně, jen tu a tam něco poupraví. A píše bez příkras.

Autorka měla spoustu nápadů. Často do příběhu zapletla něco nečekaného, něco geniálního. Nejvíce se mi líbila myšlenka okolo Maynarda. Ten chlap zachránil vězně, byl čestný. A přestože jej "počestní lidé" za jeho čin odsoudili, mezi lidmi za zdí je jeho jméno vyslovováno s úctou. A tak se stal něčm jako patronem těch chudáků.

"S mrtvým člověkem se nemůžete hádat. Mrtvý nezmění názor ani nezavede nová pravidla, ani se nezačne chovat jak parchant, takže ho pak nikdo neposlouchá. Mrvý zůstává svatým." - Jeremiáš Swakhammer (str. 154)

Autorka píše čtivě a poutavě. Umí vykreslit situaci, hned s prvními stránkami knihy jsem se ponořila do atmosféry špinavého upadajícího městečka, kde se žije sakra těžce. Žádná romantika, čímž myslím, že život v Seattlu plném mlhy je těžký. Žádné romantické zápletky, čistě vykreslení příběhu a děje. A strašně se mi to líbilo. Kniha stojí právě na nápadu a dobrých kulisách, také poutavých charakterech. Matka hledá syna a do toho nám Priestová přestavuje historii Seattlu a postupně odhaluje, jak byl vlastně zničen. Největší překvapení nás koneckonců čeká na posledních stránkách knihy. Je to milý příběh dobře propracovaný a dobře napsaný. Doporučuju každému, kdo si rád přečte fantasy a hledá dobře vykreslené pozadí a děj.

Autorka zatím napsala pět dílů Mechanické století a šestý plánuje. Jsem zvědavá, kam až se dostane. V Clementine se sice seznámíme s novými hrdiny, ale vrátíme se do světa Priestové... a říct, že nejsem zvědavá, by byla lež. :)

"Někdy mají všichni pravdu. Ne vždycky a dokonce ani ne obvykle, ale jednou za čas mají všichni pravdu." - Briar (str. 36) 

Hodnocení: 4/5

**

Ráda bych poděkovala nakladatelství Triton za poskytnutí RC.