Sonea: Společenství čarodějů - Trudi Canavan

9. červenec 2013 | 02.43 |
› 

Trudi Canavan se narodila 23. října 1969 v Kew (Melbourne, Austrálie) a je australskou spisovatelkou fantasy. Dříve pracovala jako grafička v Aurealis, časopisu zaměřeném na australskou fantasy a sci-fi tvorbu. Později se zúčastnila pár kurzů psaní a v roce 1999 vyhrála cenu Aurealis Award za nejlepší fantasy novelu, "Whispers of the Mist Children”. V roce 2001 jí vyšla kniha (Sonea:)Společenství čarodějů a od té doby úspěšně píše. Za svou tvorbu obdržela dvakrát cenu Aurealis, naposledy v roce 2009 za knihu The Magician´s Apprentice (Tessia: Zrození čarodějky). Trudi Canavan patří mezi nejúspěšnější autory fantasy literatury současnosti. Její fantasy příběhy se drží na vrcholcích žebříčků bestsellerů, byly přeloženy do mnoha jazyků a zaznamenaly úspěch po celém světě.
Sonea: Společenství čarodějů je prvním dílem druhé edice Trilogie o černém mágovi. Autorka se do Soneina světa vrátila sequelovou Trilogii Zrádkyň. Do světa Kyralie patří i samostatná novela, Tessia: Zrození čarodějky. Poslední přeloženou trilogií u nás je Věk pěti, zasazený do světa Ithanie.

**

Sonea: Společenství čarodějů
Trilogie o černém mágovi 1

Sonea: Společenství čarodějů x Originální název: The Magicians' Guild 
Nakladatelství: Zoner Press
Překladatel: Iveta Chadimová
Rozměry: 147 x 210 mm
Počet stran: 384
Vazba: pevná
Obálka: Lubomír Kupčík
Datum vydání: 2013
ISBN: 978-80-7413-204-9
 

Anotace:

Nové, přepracované vydání úspěšné Trilogie o černém mágovi!
Rok co rok se čarodějové ze Společenství vydávají očistit ulice Imardinu od tuláků, darebáků a různých jiných ničemů. Mistři magických oborů jsou přesvědčeni, že se jim nikdo a nic nedokáže postavit. Jenže to se mýlí. Křivdy a příkoří, které se dějí jí i jejím blízkým, Soneu rozčílí a ona pak ve vzteku mrští proti ochrannému štítu čarodějů kamenem.

Zloba a zášť probudí v mladé dívce z ulice magické schopnosti. K údivu všech okolostojících kámen kouzelnou bariérou proletí a jednoho z mágů srazí k zemi.
Nejhorší noční můra Společenství se stává skutečností. Někde v ulicích se volně pohybuje nevycvičená čarodějka. Je třeba ji najít a zneškodnit, a to rychle. Dřív, než se její síly nekontrolovaně uvolní a zahubí nejen ji, ale přivodí zkázu celého města.

**

Recenze na knížky, které jste četli minimálně třikrát, se píší strašně těžce. Je to tím, že v hlavě máte jasně daný názor na knihu, dobře ji znáte. Neobjevujete nic nového. Přesně víte, kde má svá slabá a kde silná místa.
Ale já mám porovnat novou a starou edici Společenství čarodějů, knihy, o které si myslím, že je začátek velmi dobré trilogie. Tak.

Ve městě Imardinu vedle sebe žijí urození šlechtici, neméně urození čarodějové a chudina. První dvě třídy nad tou poslední ohrnují nos a nejraději by předstírali, že neexistuje. Jenže to nejde a jedním ze způsobů, jak se jich zbavit, je i každoroční Očista, tradice, při které se pomocí čarodějů z města na zimu vyhánějí nemajetní, zloději a "špatní lidé".

Před třiceti lety si vlivní členové rodů stěžovali, že ulice nejsou bezpečné, a král proto nařídil, aby všichni žebráci, tuláci bez domova a lidé podezřelí ze spáchání zločinu byli z města vyhnáni. To je samozřejmě rozčílilo a ti nejsilnější z nich se pak sešli a se zbraněmi, které získali od nejbohatších pašeráků a Zlodějů, královu rozhodnutí vzdorovali. Král, který tak musel čelit pouličním bitkám a vzpourám, se obrátil na Společenství čarodějů.
Proti magii byli rebelové bezmocní.
(...)
"Prach z papey," řekl. "Pálí po něm oči a způsobuje vyrážku."
"Proti čarodějům ale nepomáhá."
Ušklíbl se. "Jednoho jsem kdysi dostal. Nevšiml si, že se k němu blížím."
Sonea mu chtěla balíček vrátit, ale Cery mávl rukou.
"Nech si ho. Tady je nám k ničemu. Čarodějové vždycky vyčarují zeď."
Zavrtěla hlavou. "Tak místo toho házíte kameny? Proč se na to nevykašlete?"
"Je to fajn pocit." Cery se podíval zpátky směrem k silnici a jeho oči byly v tu chvíli ocelově šedé. "Kdybychom to nedělali, vypadalo by to, že nám Očista nevadí. Nemůžeme přece dopustit, aby nás z města vyhnali jen tak, ne?"
(str. 20-21) 

Mezi spodinu patří i Sonea, dívka, která si o sobě vždy myslela, že je obyčejná. Málem se dostala pryč ze slumů, místa, kde žijí ti nejchudší, jenže ji i její rodinu jednoho dne královo nařízení poslalo zpět do chudoby. Musejí začít od začátku. Když se vrací zpět do horší části města, narazí na staré přátele, nechá se strhnout a náhle je na náměstí, kde čarodějové čekají na chvíli, kdy začnou chudinu vyhánět. Po počáteční nejistotě vezme hroudy hlíny a společně s ostatními je začne házet na čaroděje. Jako vždy neprojdou magickým štítem. Jenže pak se Sonea rozčílí, zaslechne, co si jeden čaroděj o ní a lidech kolem myslí. Vezme kámen, ve vzteku ho hodí... a kámen projde magickým štítem.
Sonea udělala kouzlo.
Tím se změnilo něco v jejím nitru. Okamžitě se začne ukrývat, protože ji čarodějové začnou hledat.
Bojí, se, že ji chtějí zabít.

Sonea:Společenství čarodějů vi

Canavan má propracovaný svět, vymyslela si hodně vlastních názvů, bytostí, kulturu... Má cit pro psaní a umí navodit správnou pochmurnou atmosféru. Její styl psaní mi sedne. Líbilo se mi i to, jak rozlišovala řeč urozených a lidí ze slumů. 
Dalším kladem knihy jsou dobré, propracované charaktery. Canavan píše vždy z pohledu více osob, občas je i matoucí, když je těch postav až příliš. Ve Společenství čarodějů je to ale umírněné, většina postav je dobře propracovaných a sama hlavní hrdinka mi sedla a četlo se mi o ní dobře. Soneu znám, je to jako setkat se se starou známou. Když na ni pomyslím, vidím vedle sebe drobnou tmavovlasou ženu. Odhodlanou, čestnou, skvělý charakter. Ráda se k ní vracím.

Myslím, že neprozradím příliš, když napíšu, že Sonea se před čaroději skrývala. Kdybych měla zhodnotit tuto část, velkou část knihy - byla dobře napsaná. Jistě, byla dobře napsaná a místy se Canavan blýskla skvělými nápady, přesto to bylo až příliš zdlouhavé a roztahané, místo, na kterém děj vázl.
V knize byl silný význam třídních rozdílů společnosti. Právě o tom Canavan píše, jistě, máme zde hlavní linii, ve které Sonea řeší své problémy, ale myslím, že ani tahle myšlenka by se neměla opomínat. :) 

Vztek, nenávist, zoufalství, přemítala. Být čarodějkou je tedy neuvěřitelně zábavné. - Sonea (str. 123)

Sonea:Společenství čarodějů v

Co se týče obsahu knih – nová Sonea je přepracované vydání, tu a tam se vychytaly překlepy (i když ne všechny), opravily se chybky. Jednou jsem narazila na jeden překlep, který mě opravdu pobavil:

...se zjevným znechucením sklopil uši k zemi. (člověk) (str. 30)

Co mě mrzí, ale vážně hodně, je fakt, že se text z původního Společenství čarodějů přepracoval do spisovnější formy. Ale právě ta nespisovná řeč, kterou mluvili lidé ze slumů, dodávala postavám i celému příběhu ten správný charakter. Nevymizelo to úplně, ale není už to tak zřetelné. Tohle je asi jediná chyba, kterou knize oproti původnímu vydání vytknu. Mimo to...

Zpracování nové Soney je rozkošné. Jednoduše jsem z nové edice úplně unešená. Jistě, nevýhodou je, že přestože je nová Sonea o pár desítek stran kratší, je v pevné vazbě a tím pádem také lehce nepraktičtější, taky je tu ta nespisovná řeč, která mě mrzí... ale za tu krásnou obálku Lubomíra Kupčíka a příjemné zpracování celé knihy mi to stojí. .)) Navíc, příběh je v podstatě stejný, postavy jsou stále stejně dobré a pozadí se až tolik nezměnilo. Ať už má Sonea jakoukoliv obálku, stále je to dobrý začátek trilogie, kterou mám strašně ráda, a pokud máte rádi klasickou fantasy, bez výčitek doporučuju. :)

Hodnocení: 3,5/5

**

Ráda bych poděkovala nakladatelství Zoner Press za poskytnutí RC.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší