Idiot - Fjodor Michajlovič Dostojevskij

15. květen 2013 | 23.47 |

The IdiotThe Idiot by Fyodor Dostoyevsky
My rating: 4 of 5 stars

Idiot je zvláštní kniha, tak nějak něžně nás vede svým obsahem, jemně nám podává střípky příběhu a nenápadně nás vtahuje do svého světa. Představuje nám své protagonisty, opatrně nám nastiňuje děj a nakonec? Nakonec se nám zlomyslně vysmívá, když se dostaneme na konec a jen zaraženě čteme, jak to celé dopadlo. Je plná překvapení, někteří by to možná neřekli, ale opravdu nám předestírá nečekané situace a i v té nejméně poutavé části se dozvídáme tolik informací, že to možná až zaráží. Je to kniha o hloupé hře pýchy. Místy psána opatrně, jinde s jedovatostí a jízlivým vtipem.

V knize nejde o děj, na čemž tolik visím, ale o postavy, vztahy a psychiku lidí. Je to složitá kniha s příběhy v příbězích, s tolika emocemi a tolika skandály, že to najednou ani nejde celé pojmout. Je to kniha, nad kterou jsem se co chvíli zamýšlela, je to kniha, která sahá až ke kořenům lidských nectností a hříchů.
Idiot je smutná kniha, svým způsobem tragická, vytáhne na světlo možná to nejhorší v nás. Ale ukáže i mnoho hodného. A já ji za to obdivuju.

Dostojevskij splétal příběh díky životům postav. Má jich hodně, postava vedle postavy, každá jiná a svá, neuvěřitelně propracovaná. Takřka každá postava má svůj vlastní kousek slávy, každá se postupem příběhu prohlubuje a vrývá se nám do paměti. Od prostého dobrosrdečného knížete Myškyna, naivního mladíka, který je až příliš důvěřivý a někdy k vzteku ostatních i mě vše odpouštěl a takřka se ponižoval, po sebevědomého a postupem děje čím dál zatrpklejšího Parfena Rogožina.
Vidíme tu vývoj postavy nestálé a možná trochu šílené Nastasji Filippovny, která na mě ze začátku působila možná až trochu nereálně, ale pak jsem prostě jen bezdeše sledovala, co zase vyvede. Také hrdé, ale lehce dětinské Aglaji, která je krásnou a hýčkanou slečinkou a pochází ze ctěné rodiny Jepančinových. Mohla bych tak vyjmenovat tucet postav, které postupem čtení poznáváme a můžu jen žasnou, jak místy dokázal autor bravurně vystihnout takřka zosobnění lidských vlastností. Vztahy a interakce postav je další bod, na který bych mohla pět celou kapitolu chvály. Dodatečně žasnu nad tím, jak pečlivě je ta kniha propracovaná.

Kniha má čtyři na sebe navazující části, a každá část má děj, který pokaždé gradoval k nějaké závěrečné scéně. Pociťovala jsem atmosféru, jedinečnou neopakovatelnou atmosféru situace, tu neskutečnost, hlasité výkřiky i absurditu toho všeho, co se seběhlo. Byly to scény, kdy se sešla větší společnost a byl pak šílený zmazek. Milovala jsem ty scény.

Autor pracoval s fantazií a obratností, a dokázal vytvořit opravdu skvělé dílo.
Ze začátku na mě kniha působila spíše jako příběhy v příbězích. V druhé polovině to naopak byly příběhy postav, ale neuvěřitelně umně propleteny a spleteny. Obyčejně čtu skoro ozlomkrk, ale tahle kniha mě tak uchvacovala, že jsem konečně pochopila, co to znamená vychutnávat si knihu.

Někdo by si možná stěžoval na zdlouhavé popisování a na mnohdy ustrnulou společnost tehdejší ruské vyšší vrstvy. Mně se to však neuvěřitelně líbilo. To "zdlouhavé popisování" pro mě bylo spíše rozvíjení postav a jejich propracování, vykreslení problematiky do posledního detailu a osvětlení celé momentální situace. A ustrnulá společnost, nu, ta se nelíbila ani mě, ale dělalo to knihu o to realističtější.

Kniha na mě hluboce zapůsobila, reálie tehdejší doby i kulisy jsou popisovány možná mírně zdlouhavě, ale pečlivě. Postavy jsou tak různorodé a jedinečné, že mám pocit, jako by žily a dýchaly. A jejich vývoj! V jedné jediné knize jsme mohli vidět takový vývoj postav, takový přirozený vývoj postav, že jen smekám, protože je to něco úžasného. Děj nebyl napsán s úmyslem napínat, byl to vlastně takový "komorní příběh", veden umně a citlivě a nakonec vygradoval v něco pro mě naprosto nečekaného.

Je to úžasná kniha, která mě zaujala a přestože se mi nečetla nejlehčeji, můžu ji považovat za jednu z nejlepších prací, jakou jsem četla. Postupem knihy se mi zdálo, že k nám autor čím dál častěji promlouvá pomocí úvah, ale přinášel s tím zároveň takové myšlenky, že jsem mu to ani neměla za zlé. Mrzí mě jen to, že jsem ztratila papír s poznámkami, tudíž vám nemůžu román vykreslit lépe. A, koneckonců, i svůj zápis do čtenářského deníku podám jen polovičatě. Doufám ale, že jsem vás i tak zaujala a někdy se možná i odhodláte si tuto neobyčejnou knihu přečíst. :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře