Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

eipois: rada? prosim? tj zase co? jakto, ze predtim to bylo pod vladou Rufuse vsem sumak a kdyz pak "lepsi" vladce se to zacne cele nejak vseljak, s nejakym tajemnym Cheronem, ten je zas co zac?

a nebylo "dani krve" neco jako "precti si o me vsechno" - tzn ze ten typek z rady by jen tak nemel Viktorovi krev dat? (neco takoveho bylo kdyz nase hlavni upirka dala napit Rufusovi, tusim)





"Že sedím a držím jej pod krkem, své zuby kousek od jeho hrdla, jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy mi Julian jemně stiskl rameno.

Neochotně jsme jej pustil. Spadl na nohy, pružně"


Takže útočník seděl a když pustil obět tak spadla na nohy?




Celkově fajn, fajn povídka. Jen jako snad u všech, mi přijde že přijdeš s vizí, jak to tam vypadá (sirona a její dvůr, její láska, so happy) a pak tě vždycky "něco napadne" čímž najednou celou povídku přetáhneš úplně do jiného směru, bez dostatečného vysvětlení, aby ten, kdo ti nevidí do hlavy "jaká je momentální vize" byl schopen pochopit aspoň trochu, jak to teď vlastně je, o co jde, atd. Tento a minulý díl se mi líbil, byla to jedna z částí, kde se rozplétalo, zapadalo (ne ty části kdy najednou otočíš jiným směrem a začneš zamotávat ) )
Nejvíc mě to mrzí asi u Meye, kam ta povídka dospěla, moc se mi líbila ta představa hustokrutěpřísné lovkyně co bojovala a ne jak pak měla divné pletichy s lovci a já nevím co všechno... když to k původní Meye nesedělo..
Je to jakobys napsala povídku a pak na ni volné pokračování. A takové máš třebas tři v každé povídce. Trochu to mate. )

veronixika: Řekněme, že ač po celou kapitolu jsem tomu téměř vůbec nerozuměla, jednoduše to bylo trochu moc zamotané, tak ve výsledku jsem alespoň pochopila, jak to dopadlo, ač některé souvislosti nechápu.
Povídka to byla dobrá. Opravdu, já totiž většinou musím číst stále, nebo mě čekání přestane bavit a přesměruji svou čtecí mánii na něco jiného, ale tohle jsem vydržela číst až do konce bez dlouhých přestávek, při kterých bych potřebovala číst něco jiného.

No, takže povídka hezká, jen na můj mozeček občas moc zamotaná...

---
veronixika.pise.cz

kia: Takze takto to bolo. Skoda, ze Sasa odisla s Yorickom, vlastne uz sa moc nepamatam aky mala vztah s Lucianom, ale skoda
A Victor a Sirona? Myslela som, ze preziju a bude z toho celka love story, no kazdopadne uvidime, co prinesie Epilog..
Jian.. uz sa nepamatam ako sa vratil spat, ale teda aj on bol Cheronova postavicka, ak som pochopila
A Julian? Najvernejsi, zasluzi si to
Ach, budem hlboko smutit za Sironou a touto poviedkou, bola super. Skoda, ze si ku koncu s nou tak bojovala, ale fakt som ju mala velmi rada

moira: eipos: drahá moje, chci se tě na něco zeptat... v bolesti i ve zdraví, v bohatství i chudobě... staneš se mou betou?

Dělám si legraci, beta, která by mě dostala na krk, by byla chudáček. Přesto díky za tvé postřehy, tohle jsem těžce nevychytala. xP

vize. To zní strašně pěkně. Ale v podstatě máš pravdu. Vždycky přijdu s nápadem, horší je, že ale nikdy nevím, co pak s tím nápadem udělat. Takže většinou jen píšu, co se asi stane, a doufám, že mě něco osvítí. Jak to tak čtu, většinou mě sice osvítí, ale jinak, než by ostatní asi chtěli. Ehm.

Jop, Meye dost mrzí i mě. Ze začátku to byla úžasná povídka, měla jsem skončit tím prvním úmrtím. Ale co už, je to napsané. xP A abych ke svým patvorům nebyla hrubá - napsala jsem to já a ať už je to jakékoliv, jsme na to hrdá. Takže se to sice úplně zvrhlo, ale je to dopsané a snad i čítatelné, takže...
Tohle je dost dobrý postřeh, pokusím se na to pamatovat, až budu psát další povídku. Díky.

veronixika: opravdu jsem vám tolik zapletla hlavu? Omlouvám se. xP
Já jsem hlavně ráda, že jsi to četla ty, že ti to občas pomohlo myslet na něco jiného a celkově, že sis to užila. A jsem polichocena, že jsi to dočetla v kuse. Vážně.

kia: děkuju. docela mě překvapilo, když ses tu jednou objevila a našla dost odvahy číst ty mé patvory. Vím, že píšu místy dost zdlouhavě a kdo neznal mé psaní předtím, většinou ho to znudí, takže to hodně oceňuju. A (překvapeně) jsem ráda, že se ti povídka tak líbila, aby jsi byla smutná proto, že končí. Pro mě to byl zase jeden z příběhů, který jsem tak nadšeně začala psát a nevěděla, jak skončit. Můj věčný problém. Snad jsem aspoň neznechutila Entitu ke konci i vám a nějak jste si ji užily.

Hej, ještě jednou díky, holky, za to, že jste to četly. Bez komentářů bych s tím asi opravdu sekla. Hodně to pro mě znamená. x))

---
moira.pise.cz