Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

moira: eipos: drahá moje, chci se tě na něco zeptat... v bolesti i ve zdraví, v bohatství i chudobě... staneš se mou betou?

Dělám si legraci, beta, která by mě dostala na krk, by byla chudáček. Přesto díky za tvé postřehy, tohle jsem těžce nevychytala. xP

vize. To zní strašně pěkně. Ale v podstatě máš pravdu. Vždycky přijdu s nápadem, horší je, že ale nikdy nevím, co pak s tím nápadem udělat. Takže většinou jen píšu, co se asi stane, a doufám, že mě něco osvítí. Jak to tak čtu, většinou mě sice osvítí, ale jinak, než by ostatní asi chtěli. Ehm.

Jop, Meye dost mrzí i mě. Ze začátku to byla úžasná povídka, měla jsem skončit tím prvním úmrtím. Ale co už, je to napsané. xP A abych ke svým patvorům nebyla hrubá - napsala jsem to já a ať už je to jakékoliv, jsme na to hrdá. Takže se to sice úplně zvrhlo, ale je to dopsané a snad i čítatelné, takže...
Tohle je dost dobrý postřeh, pokusím se na to pamatovat, až budu psát další povídku. Díky.

veronixika: opravdu jsem vám tolik zapletla hlavu? Omlouvám se. xP
Já jsem hlavně ráda, že jsi to četla ty, že ti to občas pomohlo myslet na něco jiného a celkově, že sis to užila. A jsem polichocena, že jsi to dočetla v kuse. Vážně.

kia: děkuju. docela mě překvapilo, když ses tu jednou objevila a našla dost odvahy číst ty mé patvory. Vím, že píšu místy dost zdlouhavě a kdo neznal mé psaní předtím, většinou ho to znudí, takže to hodně oceňuju. A (překvapeně) jsem ráda, že se ti povídka tak líbila, aby jsi byla smutná proto, že končí. Pro mě to byl zase jeden z příběhů, který jsem tak nadšeně začala psát a nevěděla, jak skončit. Můj věčný problém. Snad jsem aspoň neznechutila Entitu ke konci i vám a nějak jste si ji užily.

Hej, ještě jednou díky, holky, za to, že jste to četly. Bez komentářů bych s tím asi opravdu sekla. Hodně to pro mě znamená. x))