Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

eipois: rada? prosim? tj zase co? jakto, ze predtim to bylo pod vladou Rufuse vsem sumak a kdyz pak "lepsi" vladce se to zacne cele nejak vseljak, s nejakym tajemnym Cheronem, ten je zas co zac?

a nebylo "dani krve" neco jako "precti si o me vsechno" - tzn ze ten typek z rady by jen tak nemel Viktorovi krev dat? (neco takoveho bylo kdyz nase hlavni upirka dala napit Rufusovi, tusim)





"Že sedím a držím jej pod krkem, své zuby kousek od jeho hrdla, jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy mi Julian jemně stiskl rameno.

Neochotně jsme jej pustil. Spadl na nohy, pružně"


Takže útočník seděl a když pustil obět tak spadla na nohy?




Celkově fajn, fajn povídka. Jen jako snad u všech, mi přijde že přijdeš s vizí, jak to tam vypadá (sirona a její dvůr, její láska, so happy) a pak tě vždycky "něco napadne" čímž najednou celou povídku přetáhneš úplně do jiného směru, bez dostatečného vysvětlení, aby ten, kdo ti nevidí do hlavy "jaká je momentální vize" byl schopen pochopit aspoň trochu, jak to teď vlastně je, o co jde, atd. Tento a minulý díl se mi líbil, byla to jedna z částí, kde se rozplétalo, zapadalo (ne ty části kdy najednou otočíš jiným směrem a začneš zamotávat ) )
Nejvíc mě to mrzí asi u Meye, kam ta povídka dospěla, moc se mi líbila ta představa hustokrutěpřísné lovkyně co bojovala a ne jak pak měla divné pletichy s lovci a já nevím co všechno... když to k původní Meye nesedělo..
Je to jakobys napsala povídku a pak na ni volné pokračování. A takové máš třebas tři v každé povídce. Trochu to mate. )