Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

veronixika*: Tak... Moiríšku... Přečetla jsem si další z tvých... jakže to svým povídečkám říkáš?
No to je jedno, řeknu ti, že jsi génius... proč? Nedokážu číst nic, kde jsou hrubky... a ač tady mě občas bacily i/y do oka, tak stejně jsem to přečetla a dočetla... ano, právě dnes jsem přečetla celou tuto již možná trochu zapomenutou povídku.
Ani jsem nevěřila, že bych si něco přečetla na téma Dračích Jezdců, prostě mi to přišlo jako hotový krásný příběh, který už není možno nijak vylepšit. Obecně sama píšu jen na to, co nemá dobrý uzavřený příběh.
Ač pravda... tvá verze pro mě byla moc krásným ozvláštněním. Jednoduše jsem měla chuť číst dál a musela jsem číst dál. Nešlo přestat jen proto, že bych chtěla.
Ty máš - a očividně jej máš již odhalen dlouho - jakýsi dar, jenž ti dává možnost psát tak úžasně, ač jsi kdysi škobrtala v pravopisu či jsi to psala ve spěchu. Nevím, co říct. Ale musím ti ten komentář napsat ač se to u této dávno dokončené povídky již nejspíše neočekává. Ale nelze nepochválit tvé umění, které bylo i před tolika lety o tolik lepší než to, co já píši dnes. Opravdu... klaním se a doufám, že jednou se mi podaří taktéž psát tak poutavě, tak, že přenesu na své čtenáře tolik emocí, jako to děláš ty a jak to cítím z tvých řádků.

Jsi můj oblíbený pisálek a to se nezmění.
Děkuji ti za to, že mám možnost pročítat tvá umění, se kterými možná nejsi spokojena, ale já v tobě i tak vidím vzor. A je vlastně i dobře, že s nimi nejsi úplně spokojena - vždyť je dobré se stále snažit více a více a učit se lépe psát.


Avšak už tě jistě tímto zbytečným komentářem zatěžuji až moc, a proto...

Klaním se, Klaním se, Klaním se...

moira: Jesus, oh my god, damn. Tohle je tak zparchantělá povídka, že jsem překvapená, že jsi ji vůbec začala číst. Těch chyb, ten styl psaní... všechno.
(btw - Moiríšku? )
Génius nejsem, jen miluju psaní. Připadám si strašně maličká, hlavně vedle mistrů jako jsou někteří mi milovaní spisovatelé. Ráda bych byla taky spisovatelkou, ale nevidím to moc, ehm, nadějně. Možná píšu dobře, ale jenom dobře. Myslím, že mi chybí ta troška fantazie k té opravdové, vysoké úrovni. A bez toho, nu, bych se neprotloukla. x)) Navíc, narozdíl od tebe, píšu už čtyři roky (internetově). Nemůžeš nás dvě srovnávat. Já cvičím už dlouho, ty to máš teprve před sebou. A před čtyřmi roky - to jsem naopak do toho byla strašně zapálená, nemusela dělat nic jiného, než psát. Navíc jen FF, proto se ti to možná zdá tak dobré. Ty máš dobré nápady, alespoň co si pamatuju, určitě se nevzdávej. Mohla by jsi to vytáhnout. Jen se nenechej znechutit. Vždyť já psala skoro tři roky, než se začaly objevovat nějaké komentáře, když jsem pak povídku dopsala, přestaly, a teď se zase pomalu sbírají k Entitě (za což jsem strašně ráda. x)) Je to jako na houpačce.
btw - jaká že je ta tvá adresa blogu?
PS: Neklaň se. Stačí mi, když budeš číst a komentovat, neuvěřitelně to nakopne.
(Ale že se ti bude líbit zrovna Sestra... *nevěřícně kroutím hlavou*)

---
moira.pise.cz

domča: Ahojky,tak četla jsem tuhle tvou povídku jedním dechem a ikdyž na povídky tohohle druhu moc nejsem tak se mi to moc líbilo.No už nevím co k tomu dodat.

moira: thx. Je to FF a ze zpětného pohledu docela nepovedené - od propracovanosti ke gramatice, ale když se líbí, nebudu ti to vymlouvat. Děkuji za milý komentář!

---
moira.pise.cz