Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

veronixika*: Tak... Moiríšku... Přečetla jsem si další z tvých... jakže to svým povídečkám říkáš?
No to je jedno, řeknu ti, že jsi génius... proč? Nedokážu číst nic, kde jsou hrubky... a ač tady mě občas bacily i/y do oka, tak stejně jsem to přečetla a dočetla... ano, právě dnes jsem přečetla celou tuto již možná trochu zapomenutou povídku.
Ani jsem nevěřila, že bych si něco přečetla na téma Dračích Jezdců, prostě mi to přišlo jako hotový krásný příběh, který už není možno nijak vylepšit. Obecně sama píšu jen na to, co nemá dobrý uzavřený příběh.
Ač pravda... tvá verze pro mě byla moc krásným ozvláštněním. Jednoduše jsem měla chuť číst dál a musela jsem číst dál. Nešlo přestat jen proto, že bych chtěla.
Ty máš - a očividně jej máš již odhalen dlouho - jakýsi dar, jenž ti dává možnost psát tak úžasně, ač jsi kdysi škobrtala v pravopisu či jsi to psala ve spěchu. Nevím, co říct. Ale musím ti ten komentář napsat ač se to u této dávno dokončené povídky již nejspíše neočekává. Ale nelze nepochválit tvé umění, které bylo i před tolika lety o tolik lepší než to, co já píši dnes. Opravdu... klaním se a doufám, že jednou se mi podaří taktéž psát tak poutavě, tak, že přenesu na své čtenáře tolik emocí, jako to děláš ty a jak to cítím z tvých řádků.

Jsi můj oblíbený pisálek a to se nezmění.
Děkuji ti za to, že mám možnost pročítat tvá umění, se kterými možná nejsi spokojena, ale já v tobě i tak vidím vzor. A je vlastně i dobře, že s nimi nejsi úplně spokojena - vždyť je dobré se stále snažit více a více a učit se lépe psát.


Avšak už tě jistě tímto zbytečným komentářem zatěžuji až moc, a proto...

Klaním se, Klaním se, Klaním se...