To bylo tak. Šla jsem po ulici a sentimentálně vzpomínala na Daň peklu, knihu z pera Holly Blackové. A náhle to bylo tu. Popadla mě Múza, dala si se mnou francouzáka a popoháněla mě domů. Mám nápad, mám dokonalý nápad, který musím zvěčnit, HNED! Nadšeně jej probírám a mé prsty už tancují po klávesnici. Doufám, že se mi povede zachytit tak dobře, jako vypadá v mé hlavě.. xP Jsem si jistá, že to zase trochu oživí povídku... na kapitolu určitě. x))

PS (později): Pro chvilky jako je tahle žiju, pro tohle píšu. Pro chvíle, kdy se zastavím v psací horečce, znovu si to po sobě přečtu a na tváři mi to vykouzlí velký (obrovský) úsměv. Jsem spokojená. Po dlouhé době jsem se svou kapitolou zase spokojená. Doufám, že ji i vy oceníte.. :D (a myslím, že reakce na ní budoou opravdu bouřlivé - mám se dát do ochranné vazby? nebo bude stačit jen deštník.. ? xD).

Je to jen půlka kapitoly (věřte, ta druhá půlka JE lepší), ale zachtělo se mi vás trochu napínat... :D

PS (po později): nevím proč, ale druhá půlka se mi nějak protáhla a já ji musela rozdělit. A zdá se mi roztáhlá. Je úžasná, jelikož tam není nic ani vzdáleně sladkobolného (možná bolného), ale... je divná. Posuďte sami. m.

Něco. Tak se druhá půlka kapitoly dá nazvat. Nelíbí se mi, kam se příběh (zase) ubírá. Proč se nedokážu udržet jednoduchého "řeznického" tématu, jak to mám nejraději.. ? :/ m.