1836. noc p.r.

Tuto kapitolu jsem napsala ráno, rozespalá, v takové podivné, snivé náladě. Nemyslím si, že se bude moc líbit, je to spíše takové zamyšlení o nicotných a věčných věcech, které v racionálním stavu i já považuju za snůžku blábolů. Avšak hlavní v této kapitole je, že se AM vyrovnala s tím svým problémem a urovnala si své priority a život... teda alespoň v mezích jejího mladého pohledu na svět. No, snad kapitolu úplně nezavrhnete, m.

1801. noc p.r.