Vím, že je to strašně krátké, ale na více jsem neměla čas. (VST má tak dlouhé kapitoly jen proto, že jsem je napsala předem...). Snad se kapitola bude líbit, nic moc se tu neděje, ale je to součást povídky, tak ať se líbí... m.

1 789. noc p.r.

Strašně mě mrzí, že jsem tuto povídku otevřela dříve, než jsem dopsala předešlé povídky, jelikož je toto úžasný námět, na který ale bohužel nemám čas... :// ale když už, tak budu přidávat co nejčastěji budu moct... :)) Celá povídka se teď bude odvíjet spíše z pohledu Annemeye, která se ohlíží dozadu, ke svým vzpomínkám. Ráda bych to psala vše v přítomnosti, ale bohužel se na to ještě necítím. Nejdříve se musím s tou poslavou trošku sžit. m.

893. den p.r