Moira | Spisovatelská výzva: Den 19

Na mě příliš obecné zadání a tentokrát mě nezachránila ani vylosovaná slova. Právě naopak, především vylosovaný charakter mi dělal problémy a náhle jsem měla v rukou příliš kousků skládačky a netušila, jak je napasovat, heh. Není to 100 %, je to nejspíše dost zmatené, ale je to desetiminutová práce s jedinými opravami ve formě překlepů a chyb. Odpusťte mi tento slabý kousek. *smích* Co se ale týče úkolu, zaujal. ^^ Zadání mě donutilo se zamyslet nad mým stylem psaní a formou příběhu, otevřelo plno nových možností, které jsem podvědomě odsunula na zadní hořák, hmm... m.

Úkol #19: Case rabidus

"No... nikdy ses mě na to neptal."

"Jo. To bude tím. Určitě."

"Proč se na mě tak díváš? Vážně ses na to implicitně nikdy nezeptal."

"Implicitně, implicitně, chceš se tu vytahovat titulem?"

"Hahaha, vidíš to neexistující pobavení v mé tváří? Stačí to jako odpověď?"

"Tak proč?"

"Jsi hluchý? Co na tom vůbec záleží? Je to roky stará záležitost!"

"Jaké roky! A jak co na tom záleží? Je to velký zákrok! Operace očí za pomoci laseru, víš, co vše by se mohlo pokazit?"

"Laseru... očí... cože? Víš co, to není důležité. Zpátky k tématu. Proč najednou nechceš jít na tu prohlídku? Včera ti to nevadilo."

"To bylo včera. Než jsem zjistil... že... udělala... zase."

"Cože? Co si to tam mumláš?"

"..."

"Kam jdeš?"

"Zrušit tvou schůzku."

"..."

"Tohle je ten doktor?"

"Odkud víš můj kód k odemknutí mobilu?"

"Později, už to vyzvání, ticho."

"Ty fakt voláš? Neblbni, polož to!"

"Hej, nechej mě – oh, dobrý den, u telefonu pan Lísko, manžel paní Lískové. Dovolal jsem se k doktoru Schránkovi? Aha? Hvězdárna Teleskop... teleskop? Nejspíše mám špatné číslo, omlouvám se. Děkuji. Na shledanou."

"Tak?"

"Uložila sis špatné číslo?"

"Není to špatné číslo."

"Tak proč jsem volal do nějaké hvězdárny?"

"Můžu snad za to, že jsi vytočil špatný kontakt?"

"Velmi vtipné."

"Víš, mám pocit, že vážně ztrácíš pojem o světě. Víš, že máš dnes večer koncert? Aha, nemáš o tom ani páru."

"..."

"A nedokážeš ani uznat, že máš problém."

"..."

"Pamatuješ si, že jsem objednala schůzku s doktorem ne pro sebe, ale pro tebe? Zhoršuje se to."

"Jo. Zhoršuje."

"Nikdy jsme nebyli manželé."

"..."

"A zapomněl jsi na dnešní koncert."

"..."

"Také,"

"Lásko. Musíme pana doktora navštívit co nejdříve. Vzala sis dnes prášky?"

"Je mi po nich divně."

"Ale pomáhají ti."

"Pomáhají čemu? Nepotřebuji je."

"Zapomněla jsi, že jsi moje žena."

"Nejsem –"

"Takys mě objednala ke svému bývalému psychiatrovi. Ale nejspíše sis přejmenovala kontakty. Nevím, jestli jsi nám opravdu nerezervovala hvězdárnu."

"Můj bývalý psychiatr je pouhý šarlatán a –"

"Lásko. Já dnes koncert nemám. To ty."

"..."

"Už sis to vybavila? Koukni na svůj kalendář. Máš to tu."

"..."

"Dobrý?"

"Huh. O čem jsme to mluvili? Oh, už vím. Musím jít na laserovou operaci. Neznáš nějakého dobrého chirurga?"

"Chjo. Pojď sem, půjdeme se projít."

"Projít? Teď?"

"Jo. Teď."

"Jsme uprostřed konverzace."

"Ne. Jsme na začátku. Zase."

"...hej, brouku. Stalo se něco? Áďo?"

"Nic. Nic, zlato. To nic. Věříš mi?"

"Víš, že jo."

"Tak si vezmi svoje prášky a půjdeme se projít."

"Já... něco zapomněla?"

"Jenom trošku."

"..."

"Nenene, zlato. Nebreč."

"Nebrečím."

"Tak nebrečíš."

"Áďo?"

"Hm?"

"Když se to zhorší, slíbíš mi něco?"

"Ne."

"Adame!"

"Copak, lásko?"

"Já... já... Adame,"

"Miluješ mě?"

"Huh? Cože?"

"No tak, miluješ mě? Chci pravdu, zlato."

"Víš, že jo."

"Tak to spolu vyřešíme, jo?"

"..."

"..."

"Áďo?"

"Jo?"

"Už nikdy nevynechám prášky. Slibuji."

"Tak jo."

"Miluju tě."

"Heh. Kdo by mě nemiloval?"

"Pff. Idiote."

"Ale já miluji jen svou ženu. Přísahám."

"Jen aby."

"Navždy. Tak už neplač, jo?"

"Nepláču."

"Tak nepláčeš."

"Protože tě miluju."

"Jo. A já miluju tebe. Dej mi pusu."

Den 18 | Úvod | Den 20