Moira | Spisovatelská výzva: Den 18

Tomuto úkolu jsem se celý den vyhýbala jako čert kříži. Jednoduše jsem neměla nejmenší představu, jak ho zakončit. Zadání pro mě v tomto bylo příliš hardcore. :'D Dopadlo to ale více než dobře, řekla bych. ^^ m.

Úkol #18: Klasika

Horké léto, slunce nad hlavou a třpytící se voda čekající jen na to, až si do ní člověk skočí. Seděli jsme u bazénu pod slunečníkem. A mohli bychom za týden válet šunky u Středozemního moře ve Španělsku a flirtovat s tamními kráskami. Napil jsem se zteplalé vody z bandasky a povzdechl si.

"Takže to padá?"

Adam sekl do melounu a pak ho rozlomil na dvě půlky. Jednu překryl potravinovou fólií a dal ji zpět do chlaďáku na zemi, zatímco druhou začal krájet.

"Asi jo. Dara měla nečekané výdaje a jsme na tom zle. Nejspíše pojedeme někam do hor s děckama, když už mám tu dovolenou nahlášenou," povzdechl si a začal kousek melounu jíst.

"Letenky jsou objednané na tvůj pas, kámo. A podej mi taky jeden."

"Já vím. Vím. Taky mě to sere."

"Tak pojeď. Založím tě," zabručel jsem a vyplivl semínka do trávy.

"Ne," zamračil se.

"Plánujeme to už dva roky. Začal ses učit španělsky jako šílený," odmlčel jsem se. "Je to kvůli tomu magorovi?"

"Kreténe," zachechtal se Adam a natáhl se po dalším kousku. "Pavel, žádný šílený vědec blbče," zdůraznil, "prostě jen vypíchl negativa. Nemůžeme si teď dovolit odjet."

"Nemůžeme? Měl jet někdo s námi?" zarazil jsem se. Zvedl jsem si sluneční brýle z nosu a podíval se na něj.

"Pavel?" podíval se na mě pobaveně.

"Tys to fakt objednal i pro něj?" protáhl jsem tvář.

"Je to kámoš."

"Jo. Tvůj." Hodil jsem po něm ohryzek a s nechutí se podíval na teplou vodu v bandasce. "Hele, podej mi vychlazený pivo."

"Nepiješ teď jen vodu?"

"Mám strávit s tím magorem dva týdny ve Španělách. Potřebuju vzpruhu."

"Komediante."

"Dík."

"Co se tak šklebíš?"

"Je to teplé."

"Chceš led?"

"Chceš mě zabít?" ohradil jsem se zhrozeně.

Adam se zasmál a postavil se.

"Kam jdeš?" zeptal jsem se.

"Namíchám ti mojito. Koupil jsem ráno čerstvou mátu."

"Neobtěžuj se."

"Je tam led, ty cíťo."

"Vole."

Odložil jsem pivo a povzdechl si. Adam se do toho Španělska tak těšil. Mluvil o tom týdny. Ale nedivil jsem se mu. Dara měla nehodu a nebylo to pokryto pojištěním. Ukázalo se, že její bývalý zaměstnavatel ji nějak podvedl a nemusel ho odvádět, proto dlužila pojišťovně šílené částky.

"Díky," broukl jsem a vzal si mojito. Sklenice v ruce příjemně studila.

Zabručel a se spokojeným povzdechem padl do lehátka. Leželi jsme a v tichu pili, zatímco na nás pražilo letní slunce.

"Chci, aby místo mě jela Dara."

"Cože?" Adam se překvapeně posadil.

"Plánoval jsem jet s tebou, blbče. A rozhodně nechci jet s tím magorem. Užijete si to více. Flirtovat můžu i doma."

"Neblbni, básníš o španělských holkách stejně dlouho, jako já o moři a slunci," pronesl zamítavě. Pousmál jsem se. Znal jsem ho. Tak moc to chtěl.

"Jo, to jo. Celý léto za mě platíš, ty bastarde."

Adam dlouho mlčel. Pak si odfrkl. "Ty jsi vůl."

"Nemáš zač, brácho," odvětil jsem s úšklebkem. "Víš, Lence se stejně nelíbilo, že by mě pustila z vodítka."

"Léňa se s tebou dala dohromady?" zeptal se nevěřícně. Uraženě jsem ho praštil.

"Máš problém?"

"Myslel jsem, že má vyšší standardy."

"Můžeš si jít víš co."

"Počkej, Léňa není holka, kterou můžeš vzít do postele a pak jí nezavolat."

"Jo. To není," usmál jsem se a ani si to neuvědomoval.

"Já si myslel, že mi děláš laskavost! A tys jen hledal záminku, ty vypočítavý parchante!" rozesmál se Adam hlasitě.

Dotčeně jsem si nasadil sluneční brýle a usrkl mojita. Uměl ho dobrý, hajzlík. "Trocha vděku by neuškodila," zabručel jsem. Za svou snahu jsem schytal vlhkým ručníkem do ksichtu, zatímco Adam chrochtal smíchy. Klasika.

Den 17 | Úvod | Den 19