Spisovatelská výzva: Den 15

30. květen 2020 | 05.01 |
blog › 
Spisovatelská výzva: Den 15

Pamatujete si vy na svůj první lyžák? ^^ m.

Úkol #15: Lyžák & zrada

vyzva rene nekuda #15

Jelikož to měl být můj první lyžák vůbec, samozřejmě, že jsem byl natěšený. Nejen z mých nových (ach, nebudu lhát, půjčených) lyží, které byly těžší, než jsem si myslel, neforemnější, než jsem si představoval a blbě se nesly. Byly tu i historky mých starších bráchů, kteří vyprávěli o neuvěřitelných příhodách, které se během lyžáků staly.

Plížení do pokojů holek, tajné opíjení, flirtování s hezkou instruktorkou snowbordingu, ah. Bylo toho tolik, co jsem musel stihnout.

Měl jsem v hlavě vykreslený nějaký zimní resort ve Švýcarských Alpách nebo tak nějak. No jo, měl jsem to z telky.

Takže když nás stařičký komunistický autobus dovezl na místo, chvilku jsem se musel srovnávat s rozdílem mezi mými představami a realitou.

První nehoda byla – ztratil jsem bráchovy rukavice. Jeho speciální rukavice na zimní sporty. To jsem se rovnou nemusel vracet domů.

Pak, byly tam nějaké zmatky s registrací. Nedůvěřivá pokojská nás ani nechtěla nechat vybalit si zavazadla, tak jsme celá třída trčeli ve vstupní hale hotelu a mrzli.

Co ale bylo horší – kluci museli trčet v pokojích v hlavní budově společně s učiteli, zatímco holky si mohly užívat v chatkách. Kde byla nějaká spravedlnost? Měly super soukromé chatky kus od hlavní budovy, bez dozoru učitelů, zatímco my spali v pokojích po šesti a když měl pokoj smůlu, přisral se tam i dozor.

Naštěstí se to stalo jen jednomu pokoji, jelikož se popletla objednávka a pokoj instruktorů měl o postel méně. Sorry, Adame a Honzo, ale neměnil bych s vámi ani za nic.

To jsem si aspoň myslel.

Než jsem se vybalil, náhle nám do pokoje jako velká voda vtrhl starý pan Ruben.

Stáli jsme tam všichni, já, Ondra a Ondra, Libor a Danek jako tvrdý Y, dříve nadšení, že máme prázdnou postel navíc, a sledovali, jak se na nás pan učitel přátelsky usmívá s sděluje nám, že v rámci spravedlivosti bude mít každý pokoj jednoho učitele.

Měl jsem chuť se stáhnout do rohu a jít si poplakat.

Mé noční chlastačky!

Holky!

Noční romantické procházky!

Naše vědecké aspirace, kdy jsme s klukama chtěli zjistit, kdo dokáže nejlépe vychcat své jméno do sněhu z okna!

Vše bylo v nenávratnu.

Koukli jsme se s Dankem na sebe a bez zaváhání jsme zahodili svou hrdost:

"Pane Rubene! Prosím, to nám nemůžete udělat!"

"Jo, nemůžete!"

"To je náš lyžák! Nejlepší léta našeho mládí!"

"Jo, přesně jak říká!" přizvukoval mi Dan.

Pan Ruben, stařík, který si myslel, že "mladší generaci dokonale rozumí", se podivně zkroutil, jedním okem na nás mrkl a ukázal nám palec nahoru.

"Nou vorrry. Aj gočá," pronesl zmrvenou angličtinou s ušitrhajícím českým přízvukem.

Padl jsem na svou postel a předstíral smrt.

Můj lyžák byl v háji.

Pan Ruben si pro sebe pobrukoval, zatímco se vybaloval, vypadal nevinně jako andělíček. Skoro jsem viděl tu zatracenou svatozář nad tou jeho plešinou. Začal zkoumat rozložení pokoje a pak, nešťastnou náhodou, drcl do mého kufru.

Cinkly o sebe flašky.

Jo, sklenice od chlastu, které jsem při vybalování rozbalil z ručníků.

"Oh, copak to tady máme?" zamumlal přívětivě pan Ruben. Jako by mě polilo ledovou vodou. Trvalo mi věky, než jsem staršího bráchu donutil mi koupit dvě flašky rumu. Zoufale jsem sledoval, jak si je pan Ruben bere k sobě a vřele se na mě usmívá.

"Tohle učitelskému sboru jistě udělá radost. Budu to brát jako dárek instruktorům, a necháme si tento malý přestupek jen pro sebe, ano?" zeptal se příjemně.

Na celé situaci mi přišlo něco divné. A proč se pan Ruben začal balit? Počkat, on se ani pořádně nevybalil, prostě položil věci, trošku je poskládal a začal šmejdit po pokoji.

What the fuck?

"Nééé!" protáhl stejně nevěřícně Dan, který věděl přesně, na co myslím. Koukli jsme se na sebe.

Ten stařík šel od začátku po alkoholu!

A ostatní učitelé beztak taky.

Neříkejte mi, že...

Učitelé plánují svou vlastní chlastačku?

W.T.F.

"No to mě poser," hlesl Danek. Jen jsem mu bezmocně přizvukoval. Takhle můj lyžák rozhodně probíhat neměl. Tohle v plánu nebylo – a až si promluvím s bráchama, tak jim nakopu zadek.

Den 14 | Úvod | Den 16

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář