Moira | Spisovatelská výzva: Den 6

Tenhle mám obzvláště ráda. Další z milých vzpomínek na dětství. :) m.

Úkol #6: Baterka reality

Jako snad každé dítě pro mě cirkusy, kolotoče a kouzelnická představení představovaly něco magického a tajemného. Často se dnes v televizi dívám na ty americké, většinu času příšerně přehnané filmy a show a říkám si, že tak ujetí zde v Česku nejsme.

Když jsem však byla dítě, na geografické poloze nezáleželo, na věku nezáleželo, na druhu triku nezáleželo.

Dětství licenci na zábavu nepotřebuje.

Jako když jsem jako maličká běhávala do pojízdného domu hrůzy. Byl to třípatrový závěs auta, kde jste mohli mezi všemi třemi patry kmitat jako malá opička. Byly tam jezdící podlahy a schody, točící se kola ve stěnách, tajné dveře. Na tak málo prostoru a pro prostou atrakci vůbec ne špatné. Bohužel to několik let potom právníci rozlícených rodičů zavřeli, jelikož se v něm nějaké dítě zabilo.

Propadnout se o patro níž zní jako úžasná zábava.

Bohužel ne, když dopadnete hlavou a srazíte si vaz.

Ach jo. Zdá se, jako by přítmí divokosti a tajemna minulých let den co den ustupovaly brutální baterce reality.

A tak se dostáváme k tomu, co jsem chtěla představit. Viděla jsem teď naživo kouzelnické představení s kartami. Dopadlo příšerně. Lidi toho ubožáka doslova vypískali z pódia. Nemám o svých spoluobčanech zas tak valné mínění, většina sedí u televize a moc nepřemýšlí. Když už tedy někam zajdou, přehnaně rychle se nechají strhnout davem.

To se stalo i tam.

Ten kouzelník byl dobrý. Možná jsem jen příliš hloupá, abych jeho trik odhalila, každopádně udělal slušných pár představení nevysvětlitelných kouzel. Na pódiu, bez jakýchkoli rekvizit mimo karty. Tedy, alespoň myslím.

A pak se objevil ten sochař. Vím, že to byl domácký sochař proto, že na konci nezapomněl lidem sdělit, kde je jeho dílna a že si u něj mohou cokoliv objednat s náležitou slevou, aby lidem vynahradil to rozhořčení nad kouzelníkem.

Profitér.

Byla jsem poměrně blízko pódia, jelikož mám slabé brýle a nevidím dobře do dálky. Vše jsem tak měla přímo pod nosem. Slušná představení kouzelníka. I to, jak sochař rozzuřeně vlítl nahoru a začal na něj křičet. Nejdříve to byly urážky, poté začal vytahovat případy, kdy okrádal své manželky. Ano, množné číslo. Kouzelníček údajně provozoval polygamii. Jeho modus operandi: vzal si nějakou ubohou slečnu, navěsil na ní plno dluhů a sbalil si kufry. Nikdo o něm už nikdy neslyšel. Alespoň v dané vesnici.

Sochařova sestra byla jedna z nich.

Náš právoplatně rozhořčený bratr začal po útěkáři házet fotky a ohánět se slovy jako "soud" a "vězení" a řetězec nadávek na adresu kouzelníka.

Vidíte? Kouzelník to byl rozhodně dobrý. Alespoň si řádně nacvičil jeho mizející akt.

Jako člověk byl ale příšerný. I když mi jeho karetní kouzla brala dech a dokázala mě šťastně rozesmát.

Hrozivá baterka reality.

Den 5 | Úvod | Den 7