SL: Kapitola 13

Ivor byl pryč.

Jel zkontrolovat, zda to přese vše nebyla nějakým komplikovaným způsobem hra temných, kteří mu skrze ni chtěli ublížit. Byl si jistý, že si těch pár dnů pryč může dovolit, jejich protivník se bude skrývat a sbírat síly. Což nebylo úplně v pohodě, proto odcházel jen velice neochotně, ale byl přesvědčený, že domácí politika si vyžadovala jeho... osobní dotek.

Naomi seděla v Ivorově křesle, tiskla k sobě Kuličku a třásla se. Bouřilo a blýskalo se, vítr duněl a skučel jako horda přízraků. Pokaždé, když místnost ozářil blesk, měla pocit, že vidí ve stínech postavy. Démony, kteří se po ní natahovali, a pak zahřmělo a málem vyletěla z kůže, tak se lekla. Nakonec to nevydržela a zvedla se, tiše, obezřetně se kradla k pokoji pro hosty, který po tuto dobu okupoval na Ivorův příkaz Sebastian.

Na zaklepání jí odpověděl dotek jeho magie. I poté otevřel obezřetně. Když však viděl pouze ji, uvolnil se a zívl.

"No?"

"Nechtěl by sis popovídat?"

Seb se narovnal a ostře si ji prohlédl. "Popovídat," zopakoval po chvíli neutrálně a zablesklo se, hrom následoval tak rychle, že bouře musela být nebezpečně nízko. Nadskočila, ale skryla to tím, že se doslova procpala do jeho pokoje a zamířila k jeho rozdělané posteli. Ne vědomě, ale stopy temné magie ji lákaly jako plameny svíčky můru a ona si nemohla pomoct. Sedla si do ní, bez zaváhání se zamotala do teplých pokrývek. Samota na ni dopadla ještě tvrději, když ji objala mužská, ale ne správná vůně. Alespoň kousání hladové magie bylo známé.

Sebastian zavřel dveře, pomalu a podivně opatrně. Došel k ní a sledoval ji přimhouřenýma očima.

"Potřebuješ něco, bílá?"

"Já –" Vítr zaduněl, zablesklo se, v jinak známém pokoji se panicky rozeběhly stíny přilákané temným čarodějem a brunetka nadskočila, jelikož to nebyly Ivorovi stíny a neznala je. Pod Sebovým pohledem si odkašlala. "Líbí se ti pokoj? Potřebuješ něco, cokoli? Můžu ti to zítra sehnat. Vím, že tě Ivor v podstatě donutil dělat mi chůvu, a chtěla bych ti to nějak vynahradit. A znovu ti poděkovat, vážně," Zahřmělo a Naomi bleskla pohledem k oknu, na které zaútočila smršť kapek. "Vážně si toho cením." Kulička zasyčela, když ji při hromu sevřela až příliš silně.

Sebastian ji sledoval, poté se jízlivě usmál a opřel se ramenem o stěnu. "Bojíš se bouřky."

"Nebojím se bouřky. Pouze k ní mám zdravý respekt," odvětila. I sama sobě zněla trucovitě. Když přebírala své teritorium, celé její území přes noc upadlo do zběsilých, destruktivních bouří, které se přes den změnily v ničím nekrocený tajfun, živený jejím terorem. Nemyslela si, že ten den přežije. Až umírající ji donutili něco začít dělat, jelikož cítila každou jednu smrt, sfouknutá světýlka životů. I když byla zkamenělá děsem, nemohla to tak nechat.

Zrzek si povzdechl a sedl si na postel vedle ní. "Za chvíli to přejde. Lady Nora není charakter, který se svého vzteku drží, a bez toho by to svému území neudělala. Příliš mnoho projektů, které by si nevratně poškodila."

"Já vím." Lehce pohladila lišče po kožíšku. "Racionálně to vím. Ale stejně nejsem ráda sama." Nejistě na něj pohlédla, ale poté se přisunula blíže a položila mu hlavu na rameno. Strnul. "Povyprávíš mi něco? Aby tvůj hlas přehlušil bouři?" požádala jej.

"Nemám co. Jediný důvod, proč mi ženy chodí do postele, je sex. Vlastně jsem si myslel, že mě chceš svést. Ivor by mě zabil, a nejsem si jistý, že by mi věřil, kdybych tvrdil, že to byl tvůj nápad. Málem jsem tě zardousil sám, když jsem tě viděl na svém prahu," povzdechl si a volnou rukou si promnul tvář. "Už tak bude kurevsky těžké vysvětlit tvé stopy v mé posteli."

Tiše se zasmála, trochu provinile. Napadlo ji, že byla až příliš navyklá na paranoiu temných a jejich násilnou odpověď na většinu problémů, když ji to upřímně pobavilo. Ale nakonec, cokoli bylo lepší než dusivá hrůza z bouřky.

"Tak mi povídej o tvých společnicích na noc. Něco na nich musíš mít rád, něco v nich hledat, když je necháváš se k tobě dostat tak blízko. Jelikož sex, jakkoli si to nepřipouštíme, je o důvěře. Nesdílel by ses s nikým, kdo si to podle tebe nezaslouží. Nebo ano?"

Sebastian dlouho mlčel, nakonec však váhavě, s postupem vyprávění čím dál jízlivěji a cyničtěji popisoval své postelové partnerky. Nezapomněl si každou druhou větou do ní rýpnout, ale tahle nepřátelská povaha Sebastiana jí byla známá a perverzně ji uklidňovala. Fakt, že ji chtěl utěšit, i když ji tak nesnášel, byl zázrak sám o sobě. Ivor mu musel zanechat sakra přísné rozkazy.

Nechala jeho hlasem ukolébat, zatímco se mu stočila u boku do klubíčka.

"Sebe," zaslechla jakoby z dálky.

"Usnula vedle mě," ozvalo se tiše. Nevěřícně.

"Ví, že ti může věřit."

"Plete se."

"Opravdu?"

"Mohl bych ji zabít. Ukončil bych její existenci a všechny problémy, které vytvořila. Byl bys opět bez slabiny. I kdybys mě nenáviděl, stálo by to za to."

"Tak proč jsi to neudělal?" S těmi slovy Naomi cítila, jak ji zvedly paže. Spokojeně si povzdechla.

"Jsi doma," zašeptala a rozespale se usmála. Objala Ivora kolem krku a políbila jej na bradu. Mířila na rty, ale ty byly příliš vysoko.

"Mrzí mě, že jsi musela být dnes sama."

"V pohodě. Byl tu Seb." Přitiskla se k němu blíže a poprvé za tři dny opravdu klidně usnula.

*

"Máme problém," pronesl Nikola, když mu Naomi otevřela.

"Ano?" Zvědavě se podívala na ženu, která jejího kamaráda doprovázela.

"Och. Tohle je Miriam. Miriam, Naomi."

"Těší mě?" Tázavě se podívala na Nika.

"Miriam je ta moje sestřenka, která tak naštvala temného, kvůli kterému jsme všichni v... obtížné situaci. Není doma v bezpečí. Jako nejsilnější čaroděj mám největší šanci ji ochránit. Tak je tu se mnou," dodal na vysvětlení a měl dost slušnosti, aby se tvářil omluvně.

"No," Naomi si Nikolovu příbuznou prohlédla. "Víš, v jakém průšvihu se momentálně nacházím? Možná není úplně chytré se zdržovat v mém okolí."

"To stejné by se dalo říct o mně." Usmála se blondýnka napjatě. "Ale musím uznat, že po mně alespoň nejde Komisař."

"Nejde po... cože?"

Došli do obýváčku. Ivor byl venku, ale hlídal ji Sebastian a okamžitě upřel na příchozí ostrý pohled. Miriam se taky zastavila v půlce kroku a oba okamžitě sáhli po své magii.

"Dost!" štěkla Naomi a rozkaz doprovodila silným šlehnutím bílé magie. Miriam šokovaně ustoupila, Seb se zašklebil. "Miriam, toto je můj přítel, Sebastian. Sebastiane, tohle je Nikova příbuzná. Nebudete na sebe útočit, je to jasné?"

Zrzek se na Miriam zkoumavě podíval. "Nejsi ty ta myška, kterou loví Valerian?" uculil se široce. "Prý jsi jej doslova kopla do koulí a rozmlátila mu jeho dvouroční práci, co se sběru duší týkalo. Klobouk dolů. Nemohla sis jej znepřátelit více, ani kdyby ses snažila. Chudáčku myšičko, pišti a utíkej, bude zábava sledovat jej lovit tě. Nebo si tě možná nechám pro sebe."

Blondýnka upřela na temného opovržlivý pohled. "A ty jsi, předpokládám, tlustý, líný kocour, který si s myšičkou bude hrát? Promiň, že ti kazím iluze, ale pochybuju, že se vůbec dostaneš kdekoli blízko k mé osobě. Valerian alespoň má koule, do kterých jej můžu kopnout. Ty jsi nejspíše neškodný jako každé kastrované zvíře – plno povyku a žádná akce."

Sebastianova tvář ztratila veškerý výraz. Naomi k němu přiskočila a, podobně jako Ivora, se jej snažila uklidnit dotekem. Pro jistotu mu překryla pusu dlaní.

"To nebylo zdvořilé, ani od jednoho z vás. Pochybuju, že vás donutím se omluvit, ale buďte k sobě slušní alespoň v budoucnosti, prosím. Řeším tu momentálně něco důležitějšího než ego dvou načepýřených kohoutů." Pohlédla na Seba. "Je pod tvou úroveň nechat se vyprovokovat takovou směšnou poznámkou, Sebastiane. A vůbec si o tobě nemyslí, že jsi vymiškovaný. Fakt, že ji to napadlo jako první, nejspíše na něco poukazuje."

Temný si povzdechl a objal ji kolem pasu. "Těch myších analogií je tu náhle až příliš. Ale máš pravdu." Zrzek na Miriam upřel pobavený pohled. "Co to vypovídá o tvém podvědomí, čarodějnice, že máš až takovou starost o mé rodinné poklady?"

Miriam se od něj znechuceně odvrátila a pohled, který věnovala svému příbuznému, by slabší charakter donutil k útěku.

"Čaj? Kávu? Dáte si sladké? Hned to nachystám. Niko, říkal jsi, že máme problém? A co to znamená, ta poznámka s Komisařem?" zeptala se Naomi.

"Je na tebe vyhlášen hon. Máš štěstí, že jsi v Ivorově bytě, jinak bys už byla zatčená."

"Já?" Nevěřícně se na něj podívala. "Proč?"

"Našel se Sašin mobil. Poslední kontakt jsi ty, někdy po půlnoci. Jsi poslední, komu volala. Komu se dovolala. Ale to jsi Komisařovi při výslechu údajně nesdělila."

Naomi na něj zírala. "Kdo její telefon mohl najít? I pokud jí během boje vypadl, ten někdo by musel vědět, kde k přepadení došlo. To jsem jen já a její únosci."

"Nebo se jej řečení únosci zbavili, ale proč jej před vyhozením nevyčistili, to netuším," podotkl Seb.

"Její přítel."

"Prosím?" Otočila se k druhé ženě.

"Ten mobil. Prý jej našel její přítel, který pročesával město. Našel jej v žumpě, když zvonil, jelikož jí volal."

Naomi zírala. "Petr našel Sašin mobil v žumpě. Petr, který bez pomoci nenajde ani vlastní zadek."

"Myslím, že je to poprvé, co tě slyším záměrně k někomu nezdvořilou, princezno," odvětil pobaveně zrzek.

"Je to pravda! Ten namyšlený idiot se narodil se zlatou lžičkou v puse, vše měl od narození naservírované na stříbrném podnose a je arogantní a rozmazlený za jakékoli racionální hranice. V životě nehnul prstem, pokud z toho něco nekáplo. Přesto mu vše padá do klína. Jestli nakonec Saša skončí v manželství s ním, myslím, že budu povinna ji nějak, jakkoli vysvobodit, jelikož je to doživotní trest. Rozsudek věčného utrpení."

"Teď jsi melodramatická. Petr není až tak zlý," vložil se do toho chlácholivě Niko.

Naomi na něj upřela pohled.

"Alespoň ne pořád," připustil. "Má i pár dobrých vlastností."

"Co předstírá pro veřejnost nebo když něco chce, to se počítat nemůže," procedila.

"Páni. Vážně jej nesnášíš," ozvala se Miriam. "Hádám, že pak dává smysl, proč on začal s tím honem na tebe a ani se nepozastavil nad důsledky. Většinou vy staré Rodiny držíte při sobě, ale tebe odepsal vážně bleskurychle."

"Och, Petr by se mě zbavil velmi rád, jen co je pravda," odtušila brunetka zahořkle.

"Zopakuj to," ozval se Sebastian a jeho tón byl tak vážný, že na něj Naomi překvapeně pohlédla.

"Že by se mě zbavil Petr velmi rád?"

"A Saša jej, předpokládám, taky nemá příliš v lásce?"

"Dělá první poslední, aby se sňatku s ním vyhnula."

"Myslíš, že je za vším on?" zeptal se Nikola zamračeně.

"Dávalo by to smysl. I ten únos. Pokud ji donutí si jej vzít... a jak se vše zároveň snaží hodit na Naomi. Teď se pouze potřebuje zbavit volných konců. To znamená, že jsi v nebezpečí, Naomi. Větším, než jsme si mysleli." Seb se na ni zamračil, poté se lehce dotkl jejího čela a Správkyně cítila, jak se kolem ní omotalo temné kouzlo. Nebylo to příjemné, ale věřila mu a necukala sebou. Spokojeně pokýval hlavou a zamířil k východu. "Zůstaň u Nikoly a ani se od něj nehni. Jen dám svým lidem vědět, aby prověřili veškeré Stánky, kde lze provést svatební obřad. Jestli se ti něco stane, bude Ivor tvůj poslední problém, jelikož ti já udělám ze života peklo."

"Nebudu už dost potrestaná tím, že se mi něco stane?" namítla Naomi logicky.

Sebastian se andělsky usmál. "Ne, pokud porušíš můj příkaz, ne dost." Dveře za ním klaply.

"Arogantní bastard," pronesla Miriam.

"Seb je ve skutečnosti zlatíčko, jen se musíš dostat za všechny jeho bodliny."

Nikova příbuzná na ni zírala. "To ti stihli vymýt mozek tak rychle?"

"Myslím, že se mu líbíš. Nezabil tě za to, že jsi jej urazila. Pro temné je jejich hrdost opravdu velká a vážná věc."

Blondýnka zvedla ruce v obraně a couvala. "Chápu, nebudu se do toho plést. Mysli si, co chceš."

"Vlastně jsem tě chtěl požádat, jestli bys nám nepomohla," ozval se Niko.

"Hm?"

"Potřebujeme najít Alex dříve, než ji prodají černému čaroději, a proto,"

"Počkat, počkat, říkal jsi černému čaroději?" vyjekla Miriam.

"Myslíš, že bych souhlasil se spoluprací s temnými, kdybych nemusel?" zeptal se lehce podrážděně.

"Stíny, stíny! Ne. Tohle ne. Tohle se v normální, civilizované společnosti neděje."

Niko i Naomi na ni zírali.

"Kdo příčetný se vydá na lov černého čaroděje? Máme na to speciálně vycvičené jednotky, a i ti obvykle padají jako mouchy, když dojde na věc. Ne!"

"Bojíš se, myšičko?" ozvalo se pobaveně ode dveří. Blondýnka zaťala zuby a odmítala reagovat. "To je v pořádku, my se o to postaráme a ty zatím můžeš být v teple a bezpečí tady. Nemusíš se bát, že si zlomíš nehtík nebo něco podobného."

"Sklapni. To není o nějakých zasraných nehtech nebo... nebo... prostě není! Tohle je zatracený černý čaroděj! Snažím se tady být dospělá a chytrá! Necháme to na autoritách, je to jejich práce."

"Ach, krásný příklad toho, jak se Ivorova slova naplňují. Ovce bez vlastního názoru, bez páteře," posmíval se Sebastian.

"Nenechám se tebou vyprovokovat, temný." Miriam na něj ani nepohlédla.

"Nebudeš bojovat přímo s černým čarodějem," ozval se chlácholivě Niko. "Potřebujeme pouze, abys magií vyvolala honiče, nebo ještě lépe stopaře. Musíme Alex najít co nejdříve."

"Myslíš si, že anti-magické jednotky vlastní stopaře nemá?"

"My však máme pachovou stopu, kterou oni postrádají," vložila se do toho Naomi, která pochopila Nikův plán.

"A vyšetřovatelé tohle neví proč?"

"Jelikož si nemůžeme dovolit je přivést na stopu gangu příliš brzy."

"Počkat, jakého gangu? Oh, nechte mě hádat – Krvavé pěsti, že? Jelikož to nemůže být "jenom" černý čaroděj," ucedila Rangerka jízlivě.

"Je to komplikovanější," připustila Naomi.

"No nepovídej." Sarkasmus z hlasu blondýnky odkapával.

"Můžu zajistit, že černý čaroděj nebude mít šanci ochutnat a identifikovat tvou magii," broukl Sebastian. "Takhle pro nás vyvoláš stopaře a můžeš se schovat do útulného koutku a celou bouři přečkat tady. Valerian tě přes Ivorovi štíty nebude moct najít, a rozhodně jej nenapadne tě u něj hledat."  Seb se jízlivě usmál, v jeho očích výzva. Miriam na něj pohlédla a přimhouřila oči. Rozhostilo se dlouhé ticho, zatímco se ti dva přeměřovali.

"Zaplést se do intrik s osobou hledanou anti-magickými jednotkami a s temnými navrch? Jít na sebevražednou misi a vsadit nejen svůj život, ale i duši? Vše pro záchranu arogantní, povýšené čubky, která pro mě v životě nehla prstem a nejspíše ani v budoucnu nehne, naopak, bodne mě do zad?" Blondýnka zvedla bradu a přehodila si vlasy přes rameno, v jejích očích sžíravá ironie. "Proč ne, nemám už moc co ztratit, že?" dokončila zahořkle a rezolutně odešla do koupelny.

Seb se na dveře, za kterými zmizela, podivně koukal.

"Je ve špatném rozpoložení mysli, jelikož ji Sdružení Rangerů vykoplo, dokud si svou situaci s Valerianem nevyřeší," ozval se omluvě Nikola. "Měla i lepší dny. Obvykle je vážně přátelská, i když, to je pravda, preferuje interakci se zvířaty více než lidmi. Ne že by to nemělo své výhody," zamumlal.

"To je v pořádku. Hlavní je, že nám pomůže."

"A nemyslím, že by se ji podařilo koupit," dodal překvapivě Seb. Jejich protivníci se o něco podobného, značně pošetile, pokusili i u něj. Rozzuřilo jej to za únosnou míru a nejspíše i to byl důvod, proč nakonec souhlasil stát s Ivorem až do, dle jeho slov: "zasraného, beznadějného konce, který si v žádném případě nezasloužím". Nebyla si jistá, zda to byla nabídka samotná, nebo fakt, že se jej snažili koupit lacině, ale na výsledek si nestěžovala.

*

Naomi si nikdy nemyslela, že byla žárlivá osoba.

Ne, špatně, ona nikdy nebyla druh člověka, který by svému partnerovi nevěřil. Byla si tím jistá, i když byl Ivor jediný vážný vztah, který na posouzení měla. Ale něco z povahy jejího snoubence se na ní muselo uchytit, jelikož když se náhle s respektem a lehkým obdivem díval na Miriam, měla chuť popadnout svůj džus a vrhnout ho blonďaté čarodějnici do obličeje. Samozřejmě nepomáhalo ani to, že Nikova příbuzná byla Rangerka a stejně jako on ovládala útočnou bílou magii, což krásně předvedla hned to odpoledne, když je snad jen napůl vážně napadlo pár gangsterů a ona se držela více než slušně. Dokonce i Seb se na ni pochvalně usmál. Uměla bojovat i se zbraněmi. Byla inteligentní a krásná a mohla se divit, že se jejímu snoubenci líbila více než ona? Vsadila by, že i v posteli byla lepší.

Ivor na ni pohlédl a jeho obočí málem vyšplhalo až k linii jeho vlasů. Naomi?

Vypadni pryč z mojí hlavy! Snad poprvé za dobu, kdy byli spolu, dokázala zabouchnout mentální dveře mezi nimi. Výraz jejího snoubence se vyprázdnil, narovnal se od mapy, nad kterou s ostatními diskutovali, a šel k ní. Ignoroval, jak se všichni zarazili a tázavě jej sledovali.

"Nepřibližuj se ke mně," procedila. I když mu dokázala odříznout vstup do své hlavy na dálku, jakmile se jí dotkne, nebude mít šanci.

"Sebe, pokračujte. Potřebuji si něco se svou snoubenkou vyjasnit." Jed v jeho hlase donutil nejednoho člověka ustoupit, i zrzavý temný sklopil pohled, i když váhavě.

Naomi vyskočila, než k ní stačil dojít, a vypochodovala ven z místnosti, poté na prázdnou ulici a bezcílně šla, s pocitem podivného vzteku bublajícího jí v hrudi. Ivor byl jako její stín, jak rychle šla, jakkoli se mu snažila ztratit, byl vždy jen kousek za ní.

Nakonec padla na lavičku a seděla, čekala, než se k ní připojí.

Mlčel a seděl právě takový kousek od ní, aby nebyla žádná šance, že se náhodou dotknou.

"Jsem iracionální. Nevím, co mě to popadlo," odvětila a tváře jí zahořely, odmítala na něj pohlédnout.

"V čem přesně jsi iracionální?" zeptal se opatrně.

"Nepřečetl sis to už?" Dokázala na konci zkrotit hlas dost, aby na něj nevyštěkla. Ale bylo to jen o fous.

"Dovolíš mi se tě dotknout?"

"Co je to za idiotskou otázku?" Tentokrát po něm štěkla a hned za tím následovala nechuť, jelikož ve skutečnosti netoužila, aby byl kdekoli blízko ní.

Ten pocit byl tak zvláštní, že se pozastavila.

"Ivore?" zeptala se a její snoubenec v ní musel číst náhlý strach, jelikož se jeho ruka lehce dotkla její brady a na krátký okamžik ji objala jeho magie.

Tíha, která na ni doléhala, ale do té chvíle si ji neuvědomovala, se z ní zvedla a Naomi zamrkala.

"Co se stalo?"

Ivorova tvář byla jako z kamene. Cítila z něj neochotu odpovědět, ale když se dotkla jeho paže, povzdechl si. "Černý čaroděj musel energii tvé duše použít k nějakému kouzlu. Když platil, nebo měl platit, důsledky jsi odnesla ty. Muselo se to dít už delší dobu, ale tvoje duše je příliš zářivá, aby se to projevilo ihned. Neobvyklé chování je symptomem mnohem pokročilejšího stínu na duši, a rozhodně mnohem silnějšího, když to ovlivnilo i tebe."

"Mám na duši temný stín?" vyjekla.

"Nemáš." Jemně ji pohladil po tváři.

"Ale..." Oči se jí šokovaně rozšířily, když jí to došlo. "Ne!"

"Jeden stín navíc, to mi neublíží, zaryjaška."

"Samozřejmě, že ti to ublíží! Nebudeš platit za hříchy toho bastarda!"

Ivor si ji prohlédl, cítila jeho magii, která ji oparně zkoumala. Poté zadumaně naklonil hlavu na stranu. "Musela jsi se stínem žít mnohem delší dobu, když tě permanentně ovlivnil. Nikdy jsi nebyla tak... konfrontační. Nebo nezdvořilá."

Praštila jej, idiot moc dobře věděl, po kom všechny ty ne-bílé vlastnosti měla, a ten bastard s držením její duše to nebyl. Za vše si mohl její přítel sám, a ještě si bude stěžovat? Ivor se tiše zasmál a objal ji.

"Je to kultura temných, ty moje malé, naivní stvoření. Největší skok v moci nastane, když jeden čaroděj pozře druhého. To je cíl všech v mé domovině. Avšak s duší nedědíme pouze moc, ale i všechny hříchy, které nesla. Máme způsoby, kterými se s nimi vypořádáme. Přinejmenším se alespoň umíme chránit. Ty ne."

"Neublíží ti to, že ne?"

"Ne více, než předpokládám," přísahal.

Naomi si povzdechla.

"Opravdu jsi žárlila na tu blondýnku?" zeptal se po chvíli.

Naomi zasténala. "Zapomeňme, že se to kdy stalo."

"Nejsem si jistý, zda jsem polichocen, nebo ne. Víš, jak vražedné má ta Rangerka myšlenky?"

"Ivore!"

Tiše se smál a objímal ji. "Nevydržel bych s ní ani den. Ženu, nebo i muže s více předsudky a násadou na smeták v pr, eh, prkennější osobnost jsem nepotkal. Víš, že je Valerian docela mírný temný, na naše poměry? Docela mě překvapilo, když se mi doneslo, že zrovna on je na válečné stezce."

"Je jen strašně... rázná. Rozhodně se podílí na situaci lépe než já." Naomi si povzdechla. "Vím, že jsi říkal, že bych se neměla zapojovat tak jako tak, kvůli nebezpečí, že Salamandr rozezná mou magii, ale... chci taky pomoct, víš? Všichni bojují a já jsem ta, která musí být chráněna. Přítěž."

"Světluško, Miriam je Rangerka. Je v náplní její práce právě to, co děláme, nebo něco podobného. Ty jsi Správkyně a jako sekundární profesi máš léčitelství. Tvé poslání je fundamentálně starost o lidi, ne jak jim ublížit. Léčitelství se obrací zatraceně těžko, pokud si tedy chceš zachovat svou bílou magii."

"Ne zas tak těžce," zašeptala. "Léčitelství tancuje na hraně s bolestí a destrukcí mnohem blíže, než si mnoho čarodějů uvědomuje. Ale každý z nás složil přísahu, že naše umění nezneužijeme, a porušit ji, pro jakýkoli důvod, by znamenalo automatické vyhnání. Taková věc se v auře takřka nedá skrýt. Ach ano, není to úplně nemožné, ale člověk by musel být sociopat, ne, psychopat, aby to dokázal."

"Tudíž je tvá nejsilnější magie omezena čistě na... dokonce ani na defenzivní pole ne. Je chytré se soustředit na to, co jeden může udělat, ne co vypadá nejhrdinštěji, jakkoli vás už od narození krmí těmi sračkami každý den. Buď chytrá, tím všem pomůžeš nejvíce. Jsi léčitelka, ne nějaká potrhlá amazonka se skrytou záští vůči mužům. Proč vás dvě vůbec srovnáváš?"

"Se skrytou záští?"

"Och. Má problémy s přístupem k celé myšlence muže a ženy."

Naomi na něj zírala.

"Jsi to ty, kdo mi do hlavy stále vtlouká ty řeči o soukromí. Nebudu sdílet její nejtemnější tajemství jen proto, že jsem na něj náhodou narazil a ty jsi zvědavá."

"Hm."

"Nelíbí se ti, když se tvá slova obrací proti tobě?" zeptal se s tichým smíchem. Sledoval ji a v očích se mu náhle objevil smutek. "Jakkoli mi tvá žárlivost lichotí nebo ne, co mě vytáčí je tvůj nedostatek sebevědomí. Nejsem si jistý, zda je tohle výsledek krátkého působení stínu nebo vlivu tvého okolí," odvětil podivně ostře, "ale dohání mě to k zuřivosti, jelikož jsi jediný člověk v tomto zatraceném teritoriu, který si zaslouží být hrdý na to, co a kým je. Co dokázal a v co věří. Přesto o sobě pochybuješ, zatímco zbytek těch arogantních hlupáků se naparuje pro své prázdné a lživé sliby a záměry."

"Stěží jediná," zamumlala a zabořila mu tvář do hrudi.

"Některé dny to tak vypadá." Hladil ji po zádech. "Teď mi vyjmenuj seznam vlastností a důvodů, proč bych si tě měl vybrat před tou šílenou amazonkou. Nebo kýmkoli jiným."

"Ivore," zamumlala.

"Můžeme tu sedět celý večer."

"Jsi nemožný." Políbila jej na hruď a ten parchant ji znal a musel vědět, jak potěšená a plná radosti se momentálně cítila.

"Čekám."

"Kolik věcí?"

"Dokud nebudu spokojený."

"Jistě, na to zapomeň, ty lstivý černokněžníku. Tři věci."

"Stovky."

Naominy oči se rozšířily šokem. "Děláš si legraci? Tolik těch důvodů nikdy nevymyslím."

"Já bych na ně přišel. Pro tebe to tedy musí být hračka. Ženy se v tomto vždy vyžívají."

"Ach Ivore, ty sametový lháři." Vyhoupla se mu na klín a hluboce jej políbila. Rukama mapovala jeho tělo a poté mu začala rozepínat opasek. "Bude stačit, když ti ukážu důvod jeden?"

Zvedl ruku a stíny kolem nich náhle byly neprostupné jako temná zeď. "Ne. Ale pokračuj."

Tiše se zasmála. A pokračovala.

Kapitola 12 | Kapitola 14