SL: Kapitola 14

Bylo nelogické, aby Naomi blonďatou rangerku neměla ráda, když na ni Ivor nikdy ani nepohlédl. Navíc nesnášela temné s vášnivostí, která začínala být únavná. Přesto by jí nevadilo, kdyby si někoho našla, především když dokázala dotáhnout k úspěšnosti kouzlo, nad kterým i Naomi musela smeknout. Viděla jeho složitost, když Miriam čarovala, a i Správci nebo léčitelé měli pouze několik zaklínadel, která si vyžadovala tolik pečlivosti a pozornosti.

Mapa před rangerkou zazářila a několik míst krvavě zaplálo. Kolem blonďaté čarodějky se z Mlhoviny, kterou kolem sebe rozlila, začali rodit stopaři. Bylo jich devět a z pohledu ostatních to muselo být opravdu impresivní množství.

"Byli velice dobří a skryli takřka všechno. Takřka všechno. Ale magie je ošidná věc a spojená s krví o to více. Uvědomila si to i ta povýšená čubka a zanechávala za sebou stopy, alespoň do chvíle, než na ni přišli a někdo rozprostřel další sady stop v jiných částech města. Bohužel nedokážu říct, které jsou nejčerstvější a které nejstarší. Je jich tolik. Běžte, jelikož netuším, jak dlouho tyhle zlatíčka udržím poslušné. Zcela jistě jim nevěřte déle než pár hodin."

Hlas Miriam byl nepřítomný, takřka snivý, a za zavřenými víčky jí zářila rudá magie.

Ivor začal rozdělovat lokality a lidé z místnosti jeden po druhém mizeli.

"Sebe, vem si Rinijský kruh. Je to, když se nad tím člověk zamyslí, nejočividnější místo, kde bych se schoval. Přístup k Mlhovině a zároveň dost daleko od hlídkujících bílých. Zároveň se tam prováděly tisíce bílých rituálů. Je dost silný, aby bílou pečeť zlomil, a s tím získal chaos zlomené magie a zřídlo moci. Nečekám, že by se schoval až tak okázale, ale ti s jeho mocí jsou někdy přespříliš arogantní. On takový je také. Jde to poznat z každého kroku, který udělal, ze samotného faktu, že zde teď stojíme. To zapříčiní jeho pád. Pokud tam bude, nezasahuj. Zavolej mě."

"Rozumím," zrzek pískl na psa a oba zmizeli ve stínech.

"Naomi," natáhl k ní její snoubenec ruku. Čarodějka ji stiskla a nechala jej, aby ji sebou stáhl do temnoty.

*

Na místě nebyla ani stopa po Salamandrovi nebo Saše. Pes ale vyčmuchal gangstera na stráži a krátce na to jej Ivor zneškodnil.

"Máme další stopu. Myslíš, že po ní ten pes půjde?" zeptal se Ivor.

"Dejte mu tu stopu," ozvalo se a Naomi nadskočila. Stopař na ně zíral a jeho oči, do té chvíle rudě zářící, jí znepokojivě připomínaly Miriaminy. Ivor si beze slova klekl k psovi a strčil mu před čumák klobouk. Příliš kvalitní, aby patřil muži, který nedobrovolně odpočíval kousek od nich.

"Mám to. Následujte jej." Přes psovy oči se opět přelila rudá a okamžitě vyběhl k východu z budovy. Ivor ji trhnutím postavil a táhl za sebou, když se svými delšími končetinami lehce stačil utíkajícímu psovi, zatímco Naomi do té chvíle příliš o sportu nepřemýšlela. Nejblíže k fyzické aktivitě měla při procházkách po jejím teritoriu a zahradničení, jelikož jí práce se zemí pomáhala centrovat celé území tak, jak si přála.

Jejich kroky se rozléhaly prázdnými ulicemi a Naomi strnula.

"Ivo – Ivore, anti-jed-not-ky!" lapala po dechu

Zamumlal pár slov a jeho magie kolem nich náhle byla potentní a silná. "Neuvidí nás. Musíme ale být velmi tiše." Zpomalil do kroku, pes se za nimi ohlédl a tázavě se zastavil také. Svižným tempem se propletli kolem hlídek a Naomi se překvapeně rozhlížela, jelikož v dálce viděla další světla baterek.

"Jsou všude kolem. Myslíš, že tuší, kde Salamandr je?"

"Lady Nora, na rozdíl od mnoha dalších, má Komisaře, který za něco stojí. Je to kompenzace za stíny v její duši, jelikož ví, že automaticky generuje gangy. Takže ano, je to možné. Ale nepravděpodobné, jelikož kdyby měla tušení, proti čemu stojí, jsou zde i Rytíři Lady. Ty nikde necítím. Bude to spíše pokus Suriana tě ulovit. Nemůže sledovat přímo tebe, to jsem se ujistil, ale nejspíše máš na sobě předmět, na který své hledací kouzlo pověsil. Nemáme teď čas to vyřešit, takže budeme doufat v nejlepší a modlit se, aby nás to nekouslo do zadku."

"Nebo můžu udělat tohle," odvětila pobaveně a magickým gestem ze sebe svlékla oblečení. Hodila na kupu své hodinky, náramky a řetízek. Po chvilce zaváhání i gumičky a prstýnek, který jí kdysi Saša dala.

"Ne. To nemůžeme," procedil Ivor a nevěřícně na ni zíral.

"Půjč mi tvou košili," odvětila se smíchem, který zněl lehce nepřirozeně. Nervozita a nervy na ni těžce doléhaly. "Kdo by řekl, že jsi tak upjatý?"

"Až z tohohle vyjdeme živí a zdraví, zmaluju ti za tenhle kousek zadek."

Naomi na něj pobaveně pohlédla. "Myslela jsem, že nás nikdo nevidí?"

"To není problém, a moc dobře to víš!"

"Když to říkáš." Zapla si košili a poté ji gestem změnila v tílko a šortky.

Odfrkl si. Poté si ji přitáhl do náruče a tvrdě ji políbil. "Kdybych jen o tvém exhibicionismu věděl dříve, čarodějko. Příště si tě vezmu uprostřed náměstí v pravé poledne," slíbil s pobavenými ohníčky v očích.

"C-cože?!" zaječela na něj, i když jen šeptem.

"Pojď sem, ty podivné stvoření." Vzal ji do náruče a vyběhl. Objala jej kolem krku a fascinovaně kvitovala, že i s její váhou navíc byl rychlejší, než když běžela vedle něj. Měla pocit, že se jí rozhodl nést nejen pro absenci bot.

"Vejtaho."

"Pohromo. Teď tiše."

Držela se jej jako klíště a sledovala pro něj okolí. Jednou, na okamžik, měla pocit, že viděla vůdce gangu mizícího za rohem, ale Ivor přeběhl kolem uličky příliš rychle, aby si mohla být jistá. Navíc tam nikoho necítila, když se místa dotkla magií, takže mlčela.

*

Ivor se narovnal, jeho pohled upřený do dálky.

"Co je to?"

"K něčemu se chystá. Pokusil se čerpat z tvé duše, ale položil jsem na ni několika úrovňovou ochranu, která mu nedovoluje se ponořit příliš hluboko. Zdá se, že na ni narazil. Chvíli ji zkoumal a vycouval, ale je na pohybu. Dochází nám čas. Napadá mě jen jeden důvod, proč chtěl tvou duši posednout."

"Nějaké ošklivé kouzlo?"

"Spíše se snaží donutit k poslušnosti Pitiller. Kdyby opravdu chtěl energii tvé duše, vzal by na mou ochranu kladivo. A pokud na to dojde, nebude žádná ochrana dost, jelikož," pohlédl na ni a odmlčel se.

"Jelikož?"

"Bude chtít tvou duši roztříštit, nepotřebuje ji na později. Ne když obětuje Pitiller a tvou duši při jednom rituálu."

"Dokážeš vysledovat, kterým směrem pokus byl?"

"Možná i ano," odvětil a z jeho tónu poznala, že to už nějakou dobu vlastně dělal. Otočil se směrem k jihu, což bylo pryč od centra, nějak překvapivě. Co tím směre bylo a oni to přehlédli?

Nic. Jen pláně, jeskyně a prolákliny, jako jedna ve středu Rinijského kruhu.

Naomi se zamračila a přepadl ji zlý pocit.

"Sebastian se ti neozval, že?"

"Ne."

"Kdyby se mu něco stalo, věděl bys to?"

Ivor na ni pohlédl a strnul, po chvilce z něj vycítila ledovou zuřivost. To nejspíše byla její odpověď. Polkla a cítila mrazivý děs, jelikož teď ten bastard měl nejen Sašu, ale i Seba.

*

"Co chceš dělat?" zašeptala. Po krátké hádce, kdy jej ujistila, že jej bude následovat, ať udělá cokoli, se dostali k Rinijskému kruhu. Momentálně leželi na kopci a shlíželi do údolíčka, kde v kamenném kruhu procházel jejich nepřítel a pečlivě do země ryl dýkou nějaké znaky. Ta dýka byla krvavá a Naomi se nelíbilo, jak nehybný Sebastian byl.

"Potřebuji nějak odvést jeho pozornost. Ujistit se, že nebude moct použít magii alespoň na minutu, kdy dokážu posbírat dost síly, abych jej... zatlačil na ústup. Zároveň mám dezorientační kouzlo, díky kterému se k němu dokážu dostat dost blízko, abych získal tvou duši."

Snažil se to před ní skrýt, ale Naomi vycítila, že to pro něj byl ten nejvražednější postup. Dostat se k němu blízko. Černý mág byl silnější a věděla, že s dotykem se moc temné magie pouze prohlubuje. Ivor s ním mohl držet krok díky trikům, které měl v rukávu. Jakmile ale dojde na surovou sílu, v momentě, kdy se Salamandr Ivora dotkne, bude po všem. Nepodceňovala Ivora, nikdy, ale až sem cítila auru toho bastarda a nikdy se nesetkala s něčím mocnějším. Nebo děsivějším.

"Nedokážeš získat mou duši z dálky?"

"Ne. První věc, kterou každý temný udělá, je zajištění duše proti magické manipulaci zvenčí."

"Je arogantní. Možná to nezkusil. A co já? Musím snad se svou duší mít nějaké spojení, které za něco stojí, ne? Je koneckonců moje."

Ivor byl dlouhou chvíli tiše, poté potřásl hlavou. "Omlouvám se. Měl jsem to ošetřit dříve. Měl jsem to očekávat."

"Dost. Teď o sobě prosím nezačínej pochybovat. Za hodinu budu jen nadšená a pobídnu tě k dalšímu sebemrskačství, ale teď ne. Soustřeď se."

Pohlédl na ni a navzdory situaci se uculil. "Začínáš být rozkazovačná. Kupodivu mě to zvláštním způsobem stimuluje. Inteligenčně, ty nadržené stvoření," dodal, když jej probodla pohledem. "Jakmile jej zaměstnám, pokus se dostat Sebastiana z dohledu Salamandra. Ne Sašu, tu potřebuje, Sebovu energii na druhou stranu užije bez zaváhání. Nelíbí se mi, jak nehybný je."

Kývla. To byli dva.

"Buď rychlá. Neměl by tě vidět. Jakmile se Seba dotkneš, měl by zmizet také, ale neriskuj."

"Dobře." Zamračila se. Vnímala Salamandra všude kolem. Vybavila si, jak Ivor prostoupil magií celý pokoj, a tohle jí to zatraceně připomínalo. "Jsi si jistý, že neví, že tady jsme?"

"Ale ví."

Čarodějce se na okamžik nejspíše zastavilo srdce. "Cože?!"

"Je arogantní," pronesl tiše. "Ví, že je mocnější než kdokoli, kdo by na něj přišel. Jediní, kdo by se mu mohli postavit, jsou Lord Dereth, hlavy klanů Sarai, Iveye, možná Zieggenes a Mau. Z bílých jedině Lady Kalisia."

Naomi na něj v hrůze zírala.

"Myslím individuálně. Kdyby cítil, že se k němu blíží větší skupina čarodějů, utíkal by. Jsme tu však jen my a ten bastard nejspíše doufá, že k němu přijdeme. Lahodný předkrm před hlavním chodem. Je si jistý, že to pro něj bude hračka, zlomit jednu bílou a donutit pokleknout mladého temného." Ivor měl vzdálený pohled a vše pronášel věcně. Jeho emoce však byly napjaté a podbarvené zoufalým odhodláním, které si nejspíše ani neuvědomoval.

"Musíme –"

"Miluju tě, Naomi." Krátce, naléhavě ji políbil a poté se zvedl a uvolněným krokem začal sestupovat ke Kruhu.

Na celých pět vteřin čarodějka ležela, zmrzlá nevírou.

Myslela, že má nějaký plán.

Než se sebrala a začala horečnatě sestavovat obranná a ochranná kouzla, byl už její přítel příliš daleko.

Salamandr se zarazil ve své práci. "Tak ty jsi ten výrostek, co mne na každém kroku blokuje. Arogantní a ambiciózní, ale jiné doma nevychováváme, že?" Černý čaroděj se usmál. Měl děsivě normální úsměv. Takřka přátelský. "Nebo spíše, jiní nepřežívají."

"Nechci s vámi bojovat."

"To jsem si jistý." Salamandr se tiše zasmál. Měl kolem očí jemné vrásky smíchu, což Naomi přišlo špatně. Taková bestie jako on, a z jeho aury byla přesvědčená, že ničím méně než monstrem nebyl, neměla mít ve tváři linie smíchu. Bohové věděli, že její Ivor žádné neměl.

"Máte něco, co patří mně."

Brunetka jen okamžik předtím Seba přemístila za jeden z kamenů, takže když tam teď Salamandr pohlédl, nic neviděl.

"A to má být?"

"Duši mé partnerky."

"Nárokuješ si tu čarodějnici?" pokýval k Saši, která v bezvědomí ležela kousek od nich.

"Tu čubku? Tu si s radostí můžete nechat. Ne, držíte cizí duši. Ta náleží mně."

Naomi léčila Seba, zatímco naslouchala, a krotila své rozbouřené emoce. Temní často používali pravdu způsobem, který sváděl ostatní ke špatným rozhodnutím. Ivor jí řekl, že obecně, což by většinu populace překvapilo, lhali velmi málo. Považovalo se to za špatné vychování a nedostatek fantazie, když si jeden pouze s pravdou neporadil. Tudíž se jeho slovům snažila nepřikládat příliš velkou váhu. Její snoubenec věděl, jak Sašu milovala. I když toužil se její přítelkyně zbavit, toto by jí neudělal. Věřila tomu. Nepochybovala o něm, proto pokračovala v aplikaci Mlhové magie a nereagovala, ani když si jej Salamandr zamyšleně prohlížel a lstivě se usmál.

"Co nabízíš, mladý temný?"

"Co já nabízím?" Arogance v hlase Ivora byla impresivní. "Duše náleží mně. Pokud mi nebude navrácena, jsem ochoten nás oba vydat bílým, jelikož můj projekt nesabotujete, černý."

Salamandr měl ve tváři shovívavé pobavení. Zvedl ruku a celé okolí potemnělo. Ivor nehnul brvou, na rtech úzký, chladný úsměv. V další chvíli se Kruhem prohnal oheň a černý čaroděj se zamračil, když ani po jeho gestu plameny neustoupily.

"Ach. Tvé území," pronesl tiše.

Další gesto a plameny zmizely, v tu chvíli ale už země praskala a směrem od průrvy se táhly hluboké, nebezpečné prohlubně, všechny zezadu směřovaly k Salamandrovi.

"Jsi dobrý. Čí jsi krve, mladý temný?"

Ivor něco zamumlal a na černého čaroděje zaútočily trnové šlahouny, ve stejnou chvíli mávl rukou a hodil jeho protivníkovi do obličeje zvláštní, černou substanci. Okamžitě byl u něj, jeho prsty se natahovaly k jedné z jeho kapes – a Salamandrova ruka vystřelila a chytila jej za zápěstí.

Naomi se zastavilo srdce.

Její snoubenec a černý čaroděj si zblízka zírali do očí. Bylo zvláštní, že byl Ivor vyšší, jelikož ze situace stejně šlo vycítit, že je to on, kdo vzhlíží k druhému. Trvalo to okamžik.

Trvalo to věčnost.

Ivorovy oči začala pohlcovat temnota.

"Velmi dobrý pokus, mladý temný. Jen kdyby jej na mě už někdo nepoužil. Dokonce, jak čtu, tvá vlastní krev, kdysi dávno. Taková škoda. Uvažoval jsem, že vezmu učedníka, byl bys velice dobrým pomocníkem. Ale patříš Nepříteli." Temnota v Kruhu bobtnala a Saša, i v bezvědomí, sebou začala házet a přidušeně křičela. Ivor se začal třást, temnota v jeho očích mu kapala po tvářích jako morbidní napodobenina slz.

Co plánoval? Bylo to součástí jeho plánu? Bylo?!

Ivor padl do kolen a Naomi vyskočila. Už nebyl čas dále přemýšlet. I kdyby to byl plán, i kdyby ji poté Ivor zabil, věděla, že se dělo něco nezvratného a všechny její instinkty na ni křičely. Její Ivo byl právě takový hlupák, aby se obětoval, jelikož jej nakazila svou dobrotou a on to prokazoval v těch nejidiotštějších chvílích.

Odřízla léčivou magii omotanou kolem Sebastiana a poté její pravá ruka, silnější v magii, vystřelila kupředu.

Mezi černým čarodějem a Ivorem vyrostla stěna bílé, plápolající magie, tak jasné, že takřka oslepovala. Salamandr ucukl rukou a pustil jejího snoubence, který padl k zemi jako loutka s přetrhanými provázky. Navzdory sobě vykřikla, jelikož to byl obrázek, který nikdy v životě nechtěla vidět.

Muž se na ni usmál. "Tak nakonec ne tak arogantní. Ale promarnila jsi svou šanci, čarodějko. Měla jsi mne zasáhnout skrze něj. Teď budu mít jeho, poté tebe, tvé přátele, celé toto teritorium. Už takřka cítím, jak mi síla zpívá v žilách."

"Neublížíš mu," procedila Naomi. Zvedla rozevřenou dlaň směrem vzhůru, rovnoběžně se zemí, následoval pohyb jako by nabrala neviditelnou substanci ze vzduchu. Poté dlaň prudce obrátila k zemi a zatlačila. "Dívej se, dívej, jak volám moc, která tě zničí." Dívej se. A neokoušej magii, která ti je příliš známá.

Ruka jen neochotně klesala. Cítila, jak se prameny síly v zemi začínají přelévat a centrovat k ní, hladina energie, kterou sbírala, začínala nebezpečně vibrovat okolím. Napjala se a začala ruku lehce zvedat, vše, co na první zavolání posbírala. Poté ruku nechala znovu klesnout. Více energie, zvedala ji, a znovu zavolala. Přivlastňovala si.

"Čistota bílé magie a taková moc," zašeptal Salamandr jako u vytržení, v očích manické světlo.

"Zavolám plamen, který tě očistí, černý," slíbila Naomi a Salamandr se rozesmál. Smál se a smál a brunetka nechala popáté ruku poklesnout, její tělo napjaté za únosnou míru. Měla pocit, že se něco křehkého uvnitř ní trhá, magie bylo tolik, že se samotná země pod nimi začala chvět. Realita byla příliš málo pod vůlí Správkyně, která chtěla vše. A tak sahala až za teritorium, až k samotné Studni magie.

Její tělo nebylo dost a kůže jí začala praskat. Z trhlin však netekla krev.

Z ran se vylil samotný bílý plamen.

Tvář černého čaroděje se zkřivila ve škleb. "Vždy je pošetilé rozzuřit bílého čaroděje. I ti nejslabší dokáží dosáhnout, ve chvíli vytržení, až k božství," pronesl opovržlivě. "Nedokážeš tolik udržet," zavrčel a potřásl hlavou. "Takové plýtvání skvělou duševní energií. Kdybys prostě jen bojovala. Možná bys i měla šanci. Před dvěma, možná i jedním zavoláním."

Naomi se chladně usmála, četla v něm, co chtěl udělat jí, Saši, ale především Ivorovi. Ten by nezemřel. Ne. Na něj by čekal osud horší než smrt.

Pravá ruka skálopevně napřažená, gestem zahrnovala Ivora, vším, co osobně byla, jej chránila. Avšak když pozvedla levou ruku, na které visela podstata samotného teritoria na kterém stáli, ta se třásla. Naomi plakala ohnivé slzy. Znovu zavolala. Jelikož držela příliš, ale stále to nebylo dost na jejího protivníka, jakkoli šílené to bylo.

"Stáhnu tě sebou, čubko," zasyčel černý čaroděj a začal dělat prudká, úsečná gesta. "Ale pokud se mi vzdáš, nechám tvého milence zemřít se ctí. Cítím jej z tebe, označkoval si tě. Není ironie, že jsi to ty, kdo jej teď chrání? Tak zachraň jeho precizní Prier. Vzdej se mi a bude volný, zbaven okovů věčné služby. Na pouta magie, které mne drží celistvého," přísahal jedinou věc, kterou jeden mohl černému věřit. Kdyby své slovo nedodržel, víra v nezvratnost přísahy by jej rozpletla jako klubko nitek, jelikož to zbylo tomuto muži místo duše. Pouze pouta moci, která jej činila celistvého. Vše ostatní černá magie rozežrala.

"Už se bojíš? Máš čeho. Doufám, že budeš hořet věčně, bastarde." Naomi zaťala zuby, třásla se, když manipulovala obludnou silou a kapku po kapce, tak bolestivě pomalu, ji směřovala ke svému nepříteli.

"Jsem zkušenější než ty, huso! Přežiji a vrátím se pro tvé přátele! Zotročím jejich krevní linie pro své experimenty a do konce věčnosti si s nimi budu hrát!"

"S tím, co držím na ruce?" zeptala se a její úsměv praskal, její tělesná schránka se rozpadala, spalovaná vnitřní silou, pro kterou nebyla postavena. "Stačí mi pouze mířit tvým směrem."

Černý čaroděj vycenil zuby, první prameny její magie jej začaly bičovat, natahovaly se po něm, něžně, jako matka po svém dítěti, a stejně nekompromisně.

Salamandr strnul.

"Ách, tuto sladkou, silnou magii znám," pronesl náhle plný energie a účelu.

Naomi neměla čas zpanikařit. Zvedl ruku a v ní se objevila její duše. Tak chladně se usmál.

Vsadila. Její bluf nevyšel.

Pohlédla na Ivora, který se zvedal na všechny čtyři, tak zraněný, zuřivě ze sebe i z nitra sebe strhával cokoli na něj muž seslal a čím jej proklel. Koupila mu trochu času. Bude to muset stačit.

Tak strašně jej milovala. Věděl jak moc? Musel.

Bohužel už nebude mít příležitost říct mu to znovu.

Černý čaroděj začal recitovat nějaké kouzlo. S prvními slabikami Ivor strnul a sledoval jej jako psa se vzteklinou. Jeho pohled bleskl k ní, plný zoufalství. Omluvně se na něj usmála.

Vše se seběhlo příliš rychle. Neřekla mu toho tolik. Neukázala mu, co jí dal, co pro ni znamenal.

Tak jej milovala.

Chaos kolem nich se stupňoval, země pod jejich nohama praskala a její fragmenty pluly v bazéncích nicoty, která byla přitažená takovým groteskním představením moci a pitomosti.

Ivore. Můj Ivore. Miluji tě. Omlouvám se.

Chvíli předtím, než černý čaroděj roztříštil její duši a měl šanci ji pohltit, záměně ztratila kontrolu nad energií a podněcovala ji k výbuchu. Ten bastard už se skrze ni natahoval a cítila, jak přebíral vládu nad větším a větším kouskem síly, kterou zavolala, aby jej zničila. Prožíral se jí milimetr za milimetrem jako nemoc a ve stejnou chvíli ji držel celistvou, snad aby si s ní později mohl hrát.

Selhala, a její protivník manipuloval s tou obludnou masou energie se směšnou lehkostí.

Prohrála. Ale rozhodně mu nenechá na ruce dost, aby byl neporazitelný.

Bojovala, už ne o sebe, ale o nadvládu nad energií. Ve své zběsilosti a bez ohledu na svou bezpečnost kousek po kousku vytrhávala moc a nechala ji brutálně proudit kanálem, který předtím vystavěla, přímo skrz muže, který je chtěl všechny zničit.

Salamandr něco zakřičel, z jeho těla se jako nárazová vlna začala šířit temnota. Realita se otřásla v základech, když se jeho útok setkal s jejím bílým plamenem a dvě síly proti sobě začaly válčit.

Naomi zaječela a v agónii se složila k zemi. Pohledem bleskla k ruce černého čaroděje, který na ni ukazoval, mezi prsty sevřená její duše, pomalu se měnící v zářivý písek.

"Ne," zašeptala, když ztrácela poslední zbytky nadvlády nad svou magií a Salamandrovo kouzlo dosáhlo svého vrcholu. Z koutku oka jí stekla slza, poslední akt, který byl čistě její. Pak se utopila v příšerné, tak odporné přítomnost přinášející pouze chlad a nicotu a... ztratila se.

Kapitola 13 | Kapitola 15