SL: Kapitola 12

Ivorovi z nějakého důvodu přišlo jako brilantní nápad přibrat k jejich veselá bandě Nikolu. Měla dojem, že tak neurčitě doufal, že se dokáže nechat po cestě odkrouhnout.

"Abych to shrnul, máme pět hodin, abychom našli Sašu, Naominu duši, nějak zneškodnili gang, nejlépe k němu a jeho vůdci dovedli Komisaře, zadrželi černého čaroděje, než dorazí anti-magické jednotky, a nenechali se během toho všeho zabít," odrecitoval Niko.

Čarodějka si nebyla úplně jistá, co udělali se zajatcem – podle mravenčení na kůži hádala, že jej Ivor nakonec zabil, ať se s Nikolou domluvili jakkoli – momentálně však mířili k opuštěnému skladišti, kde Saša chvíli byla. Možná najdou nějaké stopy. Byl to Nikův nápad, jelikož Naomi neměla vůbec žádné schopnosti, kterými by hledání mohla usnadnit, a věřila Ivorovi. Ten zase měl naprostou důvěru ve schopnosti svých lidí – nebo minimálně Sebastiana. Ale Nikola chtěl vše vidět na vlastní oči. A kdo ví, možná i na něco narazí, nakonec byl Rangerem a ti měli v rukávu plno užitečných triků.

"Proč vlastně Sašu tak zoufale hledáš? Nejste až tak dobrými přáteli," odvětila zamyšleně.

Bílý čaroděj si povzdechl. "Ne. Ale popravdě? Zoufale potřebuju sňatek s nějakou mocnou Správkyní, která za sebou má krvežíznivou, bezcitnou Rodinu – což na Alex sedí dokonale. I kdyby nechtěla ona, má po ruce tucty dalších kandidátek, když jí za to budu dlužit nějakou protislužbičku."

"Och."

"Rodina doufala, když jsem se narodil, že bych mohl být dobrým Správcem. Hádám, že bych mohl, ale mé schopnosti leží více v obranné magii než té Správcovské. Žít na jednom místě a pěstovat společnost, dříve či později by mi z té monotónnosti přeskočilo. Mám rád práci, kde se pohybuji z jednoho teritoria na druhé, pomáhám Správcům zvládat přírodní magii, která se jim nedostatkem pozornosti nebo prostě jen jejich malou silou vymkla kontrole."

"Ve svém teritoriu bys byl pánem a mohl bys pro své milované nebezpečné tvory vytvořit ráj," podotkl Ivor neutrálně.

"Uvažoval jsem o tom. Matka se rozhodně snažila mi tu myšlenku prodat. Problém je, že vím, že já bych se o své tvory staral dobře. Ale kdyby potřeboval pomoct někdo jiný, mé pouto s teritoriem by mi nedovolilo dlouhodobě jeho situaci sledovat a snažit se vykonat nápravu. Nemluvě o faktu, že mnoho z Rangerů se na teritoria některých Lordů a Lady více méně plíží a zvířata chrání tajně, jelikož Správci ne vždy pohlíží na jejich ochranu jako na prioritu. Někdy to berou jako projev slabosti. S poutem k teritoriu bych byl jako maják a jen úplně neschopný Správce by si mne dokázal nevšimnout.

.. ne že by vůbec neexistovali," zamumlala si pro sebe.

"Ale to jsem se dostal od tématu. Jedna má sestřenice urazila nějakého temného čaroděje. Nevím, co udělala, ale okamžitě běžela domů, neměla moc jiných možností, popravdě, a přitáhla problémy na práh nás všech. Proto se teď musí kdokoli z nás přiženit do vlivné Rodiny, jinak se brzy staneme jídlem pro ty zatracené..." Niko se zarazil a lehce zčervenal. "Věřím, že si to necháte pro sebe?" dodal po chvíli, když si nejspíše uvědomil, v jaké společnosti se nacházel. Rozhodně nebyl politický tvor. Proto jej měla tak ráda.

"Samozřejmě," odvětila Naomi a praštila loktem svého snoubence do boku. Shlédl na ni. Je to můj přítel.

Můj ne.

Ivore!

"Pokud to nebude v rozporu s mými zájmy, nemám s uchováváním vašeho tajemství žádný problém, bílý." Ivor věnoval čaroději chladnokrevný úsměv, samé zuby a neupřímné pochopení.

"Nejsem si jistý, zda mi právě slíbil, že mne neprodá, nebo to byla výhružka."

"Můj drahý ví, že tě mám ráda, a nesnesl by myšlenku, že mě udělá nešťastnou." Hrála, že neslyšela pobavené odfrknutí svého milence.

"Budu ti věřit, Naomi," odvětil Niko váhavě. "Popravdě, myslíš si, že u ní mám šanci?"

"Saša vše dělá po svém, pokud ji přesvědčíš, že za to stojíš, bude bojovat zuby nehty proto, aby se to tak stalo." Čarodějka zaváhala. "Myslím však, že má milence, který, pokud by z formálního sňatku s Petrem sešlo, by byl další na řadě."

"Kdo?" zeptal se Niko zaujatě.

"Ode mě to nevíš. A nikomu to neříkej."

"Slibuji." Usmál se pobaveně blonďák.

"Pamatuješ si Libora, který si s námi hrával, když jsme byli mladší?"

"Bastarda myslíš?" zeptal se a Naomi sebou nad jeho neomalenost trhla.

"Pokud chceš mít u Saši aspoň maličkou šanci, takhle to nepodávej. Vážně jej miluje. Stále. Matka jí však zakázala se s ním nadále stýkat, a přestože to nechápu, nikdy proti rozhodnutím své Rodiny nešla."

"Je to jeho jméno. Libor Bastard," odvětil Niko zmateně.

"Ženská logika. Následuj, co ti říkají, a vyvázneš bez škrábnutí." Vložil se Ivor do konverzace a vzácně v jeho hlase nebyla stopa kousnutí. "Samozřejmě, někdy je to složité, když si tak nádherně protiřečí. Slasti a strasti života s nimi. A bez nich to také nejde."

Naomi se neobtěžovala poslední výrok jakkoli poctít reakcí. "Doporučila bych ti najít si někoho jiného. Pokud si Saša nebude moct vzít osobu, kterou miluje, půjde po tom nejlepším, co jí trh nabízí. V tomhle je praktická."

Naomi cítila, jak se vedle ní Ivor náhle zachmuřil. Když na něj pohlédla, zíral do dálky, ztracený v myšlenkách. "Co je to?" Brunetka si prošla svá slova. "Myslíš, že ji unesl někdo, kdo touží po jejím postavení?" Byla nakonec pravda, že Alexandra bude další Správkyní Centrálního teritoria. Každý to věděl. Tedy každý, kdo ji potkal. Její kamarádka se ujistila, aby měla posezeníčko s každým, kdo v rukou držel aspoň trošičku moci a vlivu.

"Pitiller je velice zkušená manipulátorka," pronesl Ivor zamyšleně, "všechny ve svém orbitu dirigovala dle své vůle, malá tyranka v učení. Má na to výchovu, čarodějnička z Tak ambiciózní Rodiny. Po osm generací hostili manifestaci Stromu světla, dalo by se říct, že dokonce bez přerušení, i když je momentálně Strom na území Lady Kalisii kvůli vraždě zesnulé Lady Millien. Alexandra Pitiller, bez milosti ničila svou konkurenci, podkopávala základy, na nichž stála jejich síla..."

"Ivo? Kam tím míříš?"

"Poslouchej. Čaroděj musí mít vysoké sebevědomí, aby mohl být dobrým Správcem. Hodně z jeho moci je úměrné síle jeho vůle. Když si vezmeme tebe, světluško," odvětil Ivor a jeho hlas byl podivně ostrý, "jsi až bolestivě stydlivá. Avšak tvá vůle a nutkání ochraňovat a starat se o druhé, instinkty vrozené do tvé krve, jsou příliš silné. Když za něco bojuješ a chráníš své, jsi nádherná, mocná a Správkyně ve své vlastní moci, i když ještě nejsi ani zakořeněná. Dokážeš usměrňovat tolik energie jen proto, že tvé nutkání strážit a bránit je silnější než jiných. Jakmile budeš mít přístup i k energii, která ti po právu náleží a teritorium ji automaticky nabídne, budeš Autoritou."

Naomi stále nechápala, ale vděčně stiskla ruku svého snoubence, slunila se v jeho lichotkách a chvále jako nestydatá kočka.

"A to vše z nepravděpodobného, a ten skandál, milostného vztahu!" Vložil se do toho pobaveně Niko. "Polovina Rodin skřípe zuby, když se dívá na spojení krevních linií tvých rodičů a jejich výsledek. Buď zuří, nebo si lámou hlavu nad tím, jak se to mohlo stát. Tvá Matka, která má v linii čistě obranu teritoria vůči Mlhovině, omezení jejího pronikání dovnitř a negativních důsledků a destabilizace, všeho všudy její neutralizace; a tvůj Otec, který se zaměřuje naopak na lidi, materiál a tvoření z Mlhoviny, jak obsáhnout více nicoty a přitáhnout ji k jeho teritoriu. Logicky by se jejich talenty měly negovat."

"Možné to je," odvětil Ivor s pokrčením ramen. "Naomi nakonec pracuje s volnou magií. Po Matce zdědila nutkání chránit, po otci nutkání se starat, a tyto dvě věci dohromady z ní udělaly silnější Správkyni, ne však mocnější čarodějku. Může být nakonec velice slabým jedincem s minimální základní úrovní moci. Důvod, proč je její magie tak silná, je její tvrdohlavé následování Stezky. Kdyby jí bílá magie opustila a já ji nakonec svedl na svou stranu, kdo ví, možná by měla tak nepatrné množství moci, že by byla jen krůček nad člověkem."

"Tohle bylo to nejlogičtější vysvětlení magie, které jsem za celé své studium slyšel," odvětil Nikola fascinovaně. "Nikdo mi nikdy předtím ani nevysvětlil, že je zde rozdíl mezi základní vrozenou mocí, a magií, kterou člověk získá následováním bílé, nebo temné cesty."

"Bílá či temná magie se v určité míře také dědí, ale lze ji velice lehce ztratit. Naši učenci filozofují, že na rozdíl od základní magie je to lidská víra, kterou díky našemu božskému původu dokážeme z části manipulovat. Proto většina starých Rodin preferuje vytvořit z lidí nemyslící stáda a z inteligentních linií nejsou nadšení. Sice se nestane, že by náhle v záchvatu fanatického oddání věci dosáhli na moc tak velkou, že jí disponovali naši Předci... ale nemůže dojít ani na situaci, kdy by v ně přestali věřit úplně a přišli tak o magii zcela."

"Myslela jsem, že jsou noví Správci prostě jen líní měnit zaběhnutý řád věcí. Většinou se teritoria dědí v Rodinách. Je to vše, co znají."

"To je faktor také. Jak jsem řekl, chovají si tu z vás ovce a nic vám pořádně nevysvětlí. Pak se diví, že polovina z vás umírá, když je i ten nejstupidnější temný dokáže obelstít."

Naomi i Niko mu věnovali zlý pohled, ale temného to z nějakého důvodu pobavilo a zvedlo mu to náladu. Zdálo se, že veškeré rozčílení, které v něm vycítila před chvilkou, zmizelo. Čarodějka věděla, že na něco přišel a záměrně změnil téma. Ale ať si lámala hlavu jakkoli, na nic nedošla.

Zahnuli za roh a konečně došli k opuštěnému skladišti. Detekovala v areálu pouze pár živých bytostí a měla z nich nějak pocit... Ivora. Stála a nerozhodně skladiště sledovala, zatímco se její spolužák s vervou pustil do metodického zkoumání objektu.

"Kdybys potřeboval lidi," pronesla zamyšleně, "můžu ti půjčit někoho z mého teritoria. Nebo nějaké bytosti. Některé jsem ti popsala, jiné ne, ale kdybys potřeboval, zkus říct a uvidím," zamručela neochotně. Myšlenka, že její děťátka vyšle do kruté a brutální reality teritorií, jí byla silně proti srsti. Ale měla na rukou mnohem větší problém, že?

"Ne. Jsi příliš mladé teritorium, aby sis mohla dovolit části z něj rozdávat. Ale vážím si tvé nabídky." Vzal její ruku a něžně jí políbil klouby prstů.

"To je pravda." Naomi se snažila neznít příliš nadšeně, ale nejspíše selhala, jelikož se její snoubenec pobaveně usmál. Loudavým krokem pak následovali jejího zachmuřeného spolužáka.

*

Naomi stála, objímala se kolem pasu a sledovala nebe. Když měla Lady Nora dobrou náladu nebo něco oslavovala, ujistila se, že bylo i večerní nebe realitou. Měsíc, hvězdy, vesmír. Jednou představila úžasnou show, když padaly hvězdy, letěla kolem kometa a mléčná dráha byla blízko, takřka na vzdálenost ruky. Většinu času však byla... unavená? Nezajímalo ji to? Tak se nad nimi klenula nicota a každý mohl vidět každý její proud a vlnění.

Děsilo ji to k smrti, jelikož se líné převalování tak jednoduše mohlo změnit v prudký pád a teritorium by se utopilo v záplavě Mlhoviny, která by zabila vše, co jí stálo v cestě. Ivor ji mohl, nějak, přesvědčit, že ta nepřirozená substance blízko teritoria byla bezpečná. Ale to, co viděla hluboko na nebi? To by si na nich pochutnalo a nebyla by to dobrá smrt.

Tvrdohlavě sledovala oblohu. Tiše si povzdechla, když vycítila Ivora, který se jí postavil k boku. Nedotkl se jí, jelikož věděl, co dělala, nebo o co se alespoň snažila. Nechápal to, ale respektoval ji a její názor. Dával si na to tak bolestivě pozor, po jejich hádce.

"V jádru všichni chceme, ať temní nebo bílí, to stejné. Bezpečí pro naši rodinu. Něco našeho." Její snoubenec se lehce dotkl její tváře a povzdechl si. "A pak je tu fakt, že jsi mi dala svou duši. Ten nejzákeřnější akt, který jsi mohla učinit, jelikož jsem ji držel a čest mi nedovolovala ji pozřít. Tak jsem musel vstřebávat tvou podstatu, jelikož tak zářila, a náhle jsem zpochybňoval vše, v čem jsem vyrůstal."

"Opravdu?"

"Byla jsi silný charakter, zaryjaška, zatímco já byl povrchní a arogantní spratek. Silou vůle jsi mě převálcovala. Musel jsem bojovat o zachování svého já, jelikož jsi mne zahanbila. Bílá přeci nemohla být lepší než já. Tak jsi o mě bojovala, že jsi zcela zapomněla na sebe, není to tak? A já v průběhu toho procesu zformoval něco, co není temný, není bílý. A teď nemyslím Richardovu hru. Ta posloužila svému účelu, jelikož jsem tě nezničil, což bych velice rád udělal, kdybys mi nesvázala ruce. Ale s charakterem se mi vracela i strategická mysl. Shodil jsem pouta Richardovy hry, ale zároveň dokázal ocenit, co jsem měl před očima." Políbil ji na čelo. "Dostal jsem se kvůli tobě do pozornosti Strýce, ať už v dobrém nebo zlém."

"Kterého strýce?" zeptala se. Měl jich šest.

"Na tom teď nezáleží. Skončila jsi se svou meditací?"

Loupla po něm pohledem. Něco se jí snažil říct. Nejprve to se Sašou. Teď tohle. O co mu šlo?

Pouze se na ni usmíval. Naomi se zamračila. Opět pohlédla na nebe a ve tváři se jí objevil trpký rys.

"Meditace je, když putuji do Studny magie a mé duševní rozpoložení se stane jedním se světovými energiemi. Když naleznu mír. Ne když zírám do děsivé prázdnoty, která nás může každou chvíli zničit."

"Jsi dnes nějak podrážděná," odvětil suše. Probodla jej pohledem a ten bastard měl koule se na ni nevinně uculit.

Odfrkla si. "Co jsi potřeboval?"

"Musím mít důvod, abych vyhledával svou snoubenku?"

Pouze jej sledovala.

"Mám pocit, že dnešní večer nedopadne, jak předpokládáme nebo bychom si přáli. Začal jsem zařizovat svůj odjezd."

"Plánuješ odjet? Teď?" zeptala se nevěřícně.

Ivorův výraz byl chmurný. "Mám pár teorií, kdo a proč za momentálními událostmi stojí, ale potřebuji vyloučit i méně pravděpodobné hráče. Temné u mě doma, kteří si tak protahují prsty a baví se." Výraz jejího snoubence jasně prozrazoval, co si o nich myslel.

"Jsi si tak jistý, že dnes Sašu nenajdeme?" zeptala se malým hláskem.

"Uděláme vše, co je v našich silách," slíbil okamžitě, "ale černý čaroděj, který se tak dlouho dokáže vyhýbat jak Sebastianovi, tak mně, není nikdo, koho bychom tak lehce nachytali."

"I kdyby to tak bylo, my nepotřebujeme černého čaroděje. Pouze Sašu."

Ivor ji k sobě přitiskl a pohladil ji po vlasech. "Zapomínáš, že Smíšek nepatřil ke gangu. Pracoval pro černého čaroděje. První věc, kterou gang udělal, bylo odevzdání duše jako důkaz, že čarodějku mají, i když nejspíše pomlčeli, že není té čubky Alexandry. Jediný důvod, proč ji ještě nepoužil, je jedinečnost celé situace. Měl jsem tvou duši v rukou a vím, jak silná je. Náš protivník není hlupák, nebude se snažit sklidit jen zlomek moci, když brzy bude mít duši i čarodějnici a přístup k plnému potenciálu takového pokladu."

"Použije moji duši," zašeptala, její rty podivně necitlivé. Cítila polibek ve vlasech. "Použije moji energii, aby vraždil, aby ublížil tvým lidem." Nesnažila se zadržet slzy, ne před ním.

"Nebude schopen s ní udělat mnoho." Jeho slova byla nekompromisní, chladný slib.

"Proč? Co jsem komu udělala, že jsem si to zasloužila?" zeptala se ochraptěle.

"Nic. Ty jsi neudělala nic."

"Neopovažuj se!" zavrčela na něj. "Neopovažuj se to vzít na sebe!" Sevřela jeho tričko a přitáhla jej k sobě. "Miluju tě. Miluju tě tak moc, až je mi z toho občas špatně. Miluju tě nejen pro to dobré, ale i to temné, jelikož jsi to ty a žádný svatoušek to pro mne už nikdy nebude. A nedovolím nikomu, žádným gangům, žádnému druhořadému černému kouzelníkovi a ani tobě, abys to jakkoli znehodnotil stíny pochyb, které ti ani nenáleží." Když byla spokojená s tím, co viděla a především cítila, pokývala si pro sebe a o krok od něj ustoupila. Pohlédla k nebi, těm děsivým proudům nicoty, a pak z plných plic začala křičet. Ječela do noci, která k ní byla lhostejná, a nechala děs a vztek a bezmoc, aby odplynuly do její temné náruče.

*

Ivor měl pravdu. Pletl se málokdy, takže to nebylo nic výjimečného. Měla si uvědomit, už ve skladišti, kdy měl ten chladný, nepřítomný výraz a neobtěžovat se rozhlížet, že tušil podraz. Naomi klečela v zahradě a rukama pomalu přejížděla po těle muže. Věděla však, že jej nedokáže zachránit. Bojovali. Umírali. Tento přežíval z tvrdohlavosti spíše než pro jeho dobrou kondici.

Ze stínů se vynořil Ivor, klekl si vedle ní. Tam, kde by bílý čaroděj nabídl asistenci, tam se její snoubenec natáhl k čelu muže, o zlomek okamžiku později se zvedl, jeho tvář jako z granitu.

"Můžeš jej nechat zemřít. Ani precizní magická rovnováha tě nemůže vinit z toho, že se nevyčerpáš k smrti pro člověka, kterému chybí polovina těla." Měl hrozivý hlas, ale nejspíše se to dalo očekávat. Ztratil dnes pár lidí. Ivor se o své staral. Nic nedával najevo, ale když padl první, vyctila z něj zuřivost, kterou si obvykle vyhrazoval jen k událostem spojeným s její osobou.

Samozřejmě, že zuřil. Byli to jeho lidé. Bylo směšné myslet si, že jej nezasáhne, když někdo bude vraždit ty pod jeho velením.

"Já,"

Ivorovi se v očích zablesklo a udělal gesto rukou. Překvapeně uskočila, když se hlava zraněného odkutálela pryč. Rozhostilo se ticho. Naomi, před rokem, možná i před pár dny a začátkem téhle příšerné situace, by se začala okamžitě obviňovat. Ale i někdo tak tvrdohlavý jako ona se uměl poučit. Nemínila svému snoubenci ublížit, ani neúmyslně tím, že ubližovala sama sobě.

Zvedla se a došla k němu, rukama od krve objala jeho tvář a něžně jej políbila. "Je mi to líto."

Jednou rukou ji objal a na okamžik si dovolil povolit, zabořil jí obličej do prohlubně mezi krkem a ramenem. Ten okamžik pominul příliš rychle, políbil ji na tvář a opět zmizel ve stínech. Naomi stála v zahradě, zdánlivě sama, a netušila, co cítí. Zklamání, že dnes vše neskončilo? Možná plíživý strach. Už ne děs, jelikož nikdo nemohl být ve stavu absolutní paniky stále. Pohlédla na mrtvolu muže, kterého se ještě před chvílí snažila zachránit, a pak se rozhlédla pro někoho, kdo jí pomůže začít uklízet.

*

"Muž, kterého jsem chtěl, unikl," pronesl chladně Ivor.

"Utekl vám?" zeptala se Naomi upřímně překvapená. Její snoubenec naplánoval a položil pasti kolem zahrady tak chorobně pečlivě, že se to zdálo nepravděpodobné.

"Ne. Spadl do jedné z pěti přirozeně se vyskytujících průrev tady v teritoriu," ozval se Niko a zašklebil se. "Dlužím tvému příteli díky, jelikož jsem byl připraven, jako idiot, tam skočit za ním. Ne snad že bych jej chtěl ušetřit pro výslech. Byl to instinkt."

"Opravdu?" Brunetka se na svého snoubence usmála a vděčně mu stiskla ruku. Nereagoval.

"I bez vůdce jsme chytili dost jiných, abych si dokázal poskládat, co a jak se stalo. Černý čaroděj, jeho pohůnci mu říkají Salamandr,"

"Kurva," ujelo Sebovi a prudce dopadl na opěrku své židle. "Stíny aby to pozřely," zaklel a odvrátil se.

"Naše chyba byla odstranit Smíška. Byl jeho pravá ruka, vložil do něj dost ze sebe, aby věděl, co se s ním dělo. Došlo mu, že známe všechny jeho plány. Zahnali jsme jej do úkrytu, jelikož s námi není připraven bojovat, ne na území bílých. Naštěstí si myslí, že spolupracujeme s Komisaři, i když jej mate přítomnost cvičených temných. Jelikož ale tak dlouho spal, připisuje to změnám společnosti."

"Takže je to jeden ze ztracených temných čarodějů?"

"Ne úplně. Je to jeden z těch, kteří nesouhlasili s mandátem Lorda Deretha ohledně smíru s bílými, avšak ne dost silný, aby s tím dokázal cokoli udělat. Salamandr se chce pomstít tím, že zničí srdce bílých. Nebo to alespoň mnohokrát pronesl před svými podřízenými, čemu bych nevěřil. Moc dobře si uvědomuje, jak křehká a bezbranná je jejich mysl proti jeho protivníkům. Smíškovy informace byly jediné pravdivé, a ten o aktuálním dění pochopitelně nic neví."

"Chceš pokračovat?" zeptal se do ticha Sebastian. Ivor na svého přítele pohlédl a po krátké odmlce kývl.

"Nemůžu si dovolit nepokračovat," pronesl a Sebův pohled zostražitěl, vnímal lehkou změnu ve větné skladbě. Také co implikovala.

"Nemáme dost, abychom porazili někoho jeho formátu. Lord Dereth se nakonec postaral, aby to tak bylo. Stíny, on samotný je nejspíše jediný, kdo se mu může postavit."

"Jsme na území bílých. Já zde mám své kotvy a zkratky. On ne. Skrývá se před autoritami, jelikož bílí jsou dost šílení, aby se obětovali, pokud to zachrání ostatní. Salamandr si to uvědomuje a pokouší se tomu vyhnout."

"To nic nemění na naší situaci. Dojde na souboj mezi tebou a jím, není jiná cesta. Ty prostě nemáš dost, především po dlouhém hladovění zde v té proklaté Univerzitě!" vyplivl zrzek a postavil se, vztekle kopl do židle, na které seděl. "Přestaň. Můžeme se stáhnout a počkat, než Lord Dereth dorazí a postará se o to pro nás. Tohle je sebevražda. V tomhle ti nepomůžu. To po mně nemůžeš chtít!"

Jeho slova rezonovala místností a Naomi se zvedla, bledá. Ne pro jejich situaci, ale pro agónii za Sebastianovými slovy. Mezi Ivorem a Sebem bylo něco více, něco děsivého a příliš bolestivého, aby to jeden nebo druhý kdy chtěl znovu oživit. Tato situace zrzavému temnému příliš připomínala ránu, kterou si přál navždy zapomenout.

"Posaď se," pronesla měkce.

Sebastian se k ní otočil, na rtech nadávky a v očích ošklivost. Prudce sekla rukou. Oči temného se překvapeně rozšířily, když se jeho židle opět postavila na všechny čtyři a on se zaduněním dopadl na zadek. Nebrala to jako zneužití své moci. Kdyby Sebastian pronesl, co chtěl, Ivor by jej zabil. Zachránila mu vlastně život.

Stála, ruce opřené o stůl, a byla podivně, nepřirozeně klidná.

"Já nemůžu ustoupit. A pokud ne já, nepůjde ani Ivor. Jelikož jsme takoví hlupáci. Smolaři." Její tvář se napjala, když zvažovala moudrost svých následujících slov. Ale Ivor mu věřil. Byl pro něj bratr, jako pro ni Saša. "Salamandr má mou duši, Sebastiane. Nemám jinou možnost."

Temný na ni zíral, jeho tvář popelavá.

Zvedl se. Popadl svou židli a napřáhl se, že ji vrhne proti zdi.

"Proč?" zašeptal a Naomi si nemyslela, že mluvil ke komukoliv z nich. Křečovitě zavřel oči a agónie, kterou z něj cítila, ji takřka brala dech. Nakonec židli položil. Beze slova se otočil a odpochodoval z místnosti.

"Nenávidí mě," pronesla Naomi hluše. Sledovala hromádku prachu, ve kterou se židle se zaklapnutím dveří proměnila.

Ivor nic neřekl. A nebylo to ve výsledku to stejné jako souhlas?

Kapitola 11 | Kapitola 13